Články / Reporty

„Calm down, this is a rock show!“ (Valašský špalíček poprvé)

Shaqualyck | Články / Reporty | 21.06.2014

Viróza, kosa a zatažená obloha, to nejsou zrovna ideální předpoklady pro výjezd na hudební festival. Ale nakonec jsme vyrazili a nelitovali. I přes nižší teploty si v pátek na nádvoří zámku Žerotínů v samotném centru Valašského Meziříčí našlo cestu několik stovek natěšených diváků. Pódium na náměstí tentokrát chybělo a zámecká rekonstrukce zkrouhla festivalový areál o nějaký ten metr čtvereční. Oproti loňskému roku překvapil na první pohled skromnější program, i přes úsporná opatření se však organizátorům podařilo sezvat úctyhodnou sestavu účinkujících, zahrnující řadu zajímavých zahraničních hostů, osvědčené domácí stálice, ale i slibné nováčky. Už z dálky nás vítal Ivan Hlas s návykovou odrhovačkou Malagélo. Neviděl jsem ho léta, evidentně zhubnul a s parádním páčem připomínal v podvečerním světle jihoamerickou indiánskou babičku. I když jsem z Šakalích let dávno vyrostl, musím uznat, že jeho jednoduché post-sametové rock’n’rollové popěvky na lidi pořád spolehlivě fungují. Stačí tam dát „Jednou mi fotr povídá…“ a pohupují se všichni napříč generacemi.

Chvíli nato už si dáváme přednost u výčepu s basákem z ille, kteří se zrovna chystají začít na II. nádvoří. Ke zpívající dentistce MUDr. Königové mám poněkud zvláštní vztah, neboť jsem coby školou povinné robě navštěvoval ortodontistku téhož jména. Asi před rokem jsem ji viděl solitérně předskakovat maskovanému choti Kittchenovi. Dnes je ze sólového projektu čtyřčlenná kapela, venku mají desku Ve Tvý skříni a stačí mi dva, tři songy, abych uznal, že tenhle upgrade byl trefou do černého. Producentský rukopis Dušana Neuwertha je z jejich zvuku slyšitelný, ale o žádnou kopírku Tatáčů se nejedná. Procítěné texty, melancholie místo hravosti. Jediným rozvernějším kouskem byla chytlavá singlovka Holka ve Tvý skříni s živým ukelele. V apartních botičkách střídala povážlivé vyhublá zpěvačka nástroje a z chladného počasí si stavěla oslí můstky. Nejlepší kousky? Zmrzlou, Island a Lednáčci od Vypsané fiXy, jedna z nejlepších coververzí, jakou jsem kdy slyšel. Pak už jsme se odebrali do M-klubu držet pozice na Houpací koně, které na cestě z Ústí nad Labem potkala zácpa, ale jejich zpoždění nebylo dramatičtější než obligátní potíže se zvukem, které tu trápí kdekoho. I přes to pro mě byly Houpačky nejlepším koncertem prvního dne. 40 a ½, Vesluju, bladerunnerovský Deckard, závěrečná Doufám… nekompromisní kytarový vítr s vyžilým vypravěčským vokálem Jiřího Imlaufa. Jeho nasazení nemá obdoby, ten chlap by na pódiu nechal duši. „Naděje je“?! S takovým refrénem dokáže přijít jedině učitel češtiny.

Nakonec jsme stihli i část setu Fernanda Saunderse, který přijel s přídomkem „basák Lou Reeda“. S davem si pohrával a vyzařoval z něj neuvěřitelný klid a vyrovnanost. Dřevo mu ožívalo pod rukama a jeho mrštné prstové ekvilibristice nebylo možné vytknout ani ň. Přesun na Nebe. Frontman oslavuje Lucii z Legosvěta, fanoušci křepčí. Zní to jak Kryštof bez Krajča, a tak raději prcháme ochutnávat dobroty maskovaného kuchaře Kittchena. Doprovodné kuchtíky nechali s Tomášem Neuwerthem doma a na úvod dali Fotra a Berlín v totálně zpřeházených aranžích, jako by chtěli připomenout, že mají venku čerstvou desku remixů. V novinkové Sestře podrtili ajfouny a oznámili natáčení dalšího alba. Nejsilnějším momentem byl Exit, který vyvrcholil výbuchem poctivého rockového divošství a připomněl mi, jak moc postrádám kopřivnickou Nieriku. Zakončujeme na I. nádvoří s kovbojskými hipísáky Simeon Soul Charger, ve kterých je slyšet všechno možné od rockově psychedelických Steppenwolf a Guess Who až po Johnnyho Cashe a Black Sabbath. Virtuózní blázinec s proklatě dlouhými dredy a dvojníkem mladého Franka Zappy na postu zpěváka. Nejednou mi hlavou bleskla vzpomínka na Spinal Tap, nejslavnější a nejlegračnější fiktivní kapelu všech dob. Pánové byli v pohodě, vtipkovali („Louder?! Sir, calm down, this is a rock show!“) a svůj set završili šamanským kytarovým rituálem okolo lišáckého bubeníka. Senzace. A těch pár kapek na závěr? Znamení, že je čas jít na kutě a načerpat síly na druhý den.

Info

Valašský špalíček
20.6.2014, Valašské Meziříčí

foto © žakelýna

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

For k-punk 2021: postkapitalistické touhy

Mia Kordová 07.02.2021

Čtyřhodinový zážitek odstartoval Tim Lawrence videem nazvaným What is post-capitalism? Oslava života a díla britského kulturního teoretika Marka Fishera.

Galerie Průchod: veřejný výstavní prostor pro nikoho

Minka Dočkalová 21.01.2021

Umělci z Brna uspořádali vernisáž „pro nikoho“. Ve veřejném průchodu domu na Údolní nainstalovali velkoformátové grafiky.

Eurosonic Noorderslag 2021: Možnosti tu jsou

Aneta Martínková, su, Jakub Béreš, David Čajčík 18.01.2021

Přesun kultury na síť pokračuje. V online prostředí proběhl během minulých pár dní i největší a nejrespektovanější evropský showcase festival.

Vpřed! (Move Fest)

Veronika Mrázková 14.10.2020

"Za Hitlera se pálily knihy, dnes se na Facebooku skrývají nevhodné komentáře." Co je nevhodné? Hned první večer došlo na českou premiéru kusu Brave New Life.

Zvláštní magie (Jazz Goes to Town)

Jiří Vladimír Matýsek 11.10.2020

Může mít jazz punkovou energii? Může unést do jiných dimenzí? Může uspávat? Drtit sonickou stěnou? Samozřejmě. All That Jazz!

Takhle bude vypadat jazz budoucnosti? (Jazz Goes to Town 2020)

Jiří Vladimír Matýsek 09.10.2020

Navzdory okolnostem i letos - už po šestadvacáté - kráčí Hradcem Králové jazz. Tentokrát se táže: Kam směřujeme? Otázka vskutku aktuální...

Mezi Smetanou a music clubem (Bez ambicí)

Michaela Šedinová 09.09.2020

Ve skvělém prostředí – venkovní Smeták stage stála u Smetanova domu a vnitřní v industriálním klubu Kotelna.

Setkání v sadu: Sedmá pečeť, rok nejtemnější (Pelhřimovy 2020)

Václav 04.09.2020

Posledních několik let jsem měl pochybnosti o přínosnosti celé akce. Proč dělat něco, čeho je v Čechách nyní dosti. Hluboce jsem se mýlil.

Něco nadčasového (Tata Bojs & Filharmonie Brno & „mladí Mozarti“)

Adéla Polka 04.09.2020

Funguje to. Nenásilně a vkusně.

Darkshire v jeskyni skrývá budoucnost

Vadim Petrov 01.09.2020

Nová vlna dnb. Tady nejde o formality v rámci jednoho žánru, ale o estetiku nastupující generace.

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace