Články / Reporty

Cameron Carpenter a samozvaní spasitelé

Cameron Carpenter a samozvaní spasitelé

Lenka Marie | Články / Reporty | 29.10.2015

Na tuhle roční dobu je příliš teplo. Ne, tohle není babí léto, teď je mi prostě horko. Neděle večer v Karlíně. Kdo dělá koncert v neděli… Ten, kdo nevstává a už má vyděláno. Nakonec jsem zvolila model číšník a vzala si i kopýtka, takže jsem se ztemnělým Karlínem rozléhala jako dobře polapitelná kořist.

Struny Podzimu mají suverénně skvělou organizaci. Všechna představení začínají na čas, všude krásné hostesky s rudými jehlami. Festival má silné partnery a daří se jim tak dostat sem jména, která by o Českou republiku jinak těžko zavadila. Navíc je to zaobalené tak nějak na pomezí: nejen interpreti, ale i prezentace je nakročená ve večerním, přitom uvolněném stylu. A Cameron Carpenter tomuhle výběru přesně odpovídal.

Těšila jsem se. Na míru postavené varhany s vlastní aparaturou, speciální boty, virtuózní technika: představila jsem si chobotnici s kohoutem na hlavě. Usedla jsem ve třetí řadě, příliš blízko reproduktorům, které zabíraly celé pódium. Tu a tam z nich trčely plechové trubky a tatínek vedle sedícího chlapečka mu vysvětloval, že jeden stojí milion. „Ahá, a prooč? Proč to dělá?“ „No protože pak mají ty varhany ten nejlepší zvuk!“ Dost možná to je pravda, ale takhle zblízka to bylo bez šance. Na programu byl Bach, další Bach, ještě jeden Bach a jeden Wagner. Všechny hlavy byly stočené vpravo, kde zády seděl střízlík s nabouchanými pažemi, na sobě sako s barokními vzory a k tomu lesklé džíny. V první polovině se nic zásadního nestalo, kromě toho, že se chlapeček vedle mě snažil zadávit kašlem a střídavě hrál na vzdušné varhany. Ke konci prosil tatínka o kapesník a zatímco si utíral sople do rukou, Cameron do toho začal bušit, načež jsem si definitivně uvědomila, že já a prvních deset řad sedíme blbě.

Digitální varhany mají údajně tu skvělou výhodu, že si do nich můžete nahrát rejstříky těch nejskvělejších nástrojů z celého světa. Z toho, co jsem ale slyšela, čuměl digitální zvuk v tom špatném smyslu slova a hlavně, žádná aparatura na světě neumí protáhlý, vysoký a monumentální zvuk varhan v katedrále. Carpenter varhany vychvaluje jako nejlepší nástroj na světě a staví se k nim jako k syntezátoru s neomezenými možnostmi. Jistě, přirovnání je to případné, rejstříky vždy měly za cíl napodobovat různé skupiny nástrojů. Ale, promiňte mi, proč tedy varhany nepřeskočit? Jakou novou kvalitu, kromě transportovatelnosti on sám tomuhle nástroji přináší?

Carpenter opovrhuje varhaníky v kostelích, vidí je jako chudáky uvězněné v prachu a hlásá, že je potřeba varhany dostat z kostela ven a přitáhnout k nim mladé lidi. Dovolím si nesouhlasit. To, co předvádí, byť mistrnou technikou, je cirkus. A nezachrání ho ani dovolávání se toho, že Liszt a Mozart to dělali taky. Červené krabice s aparaturou, do jedné trubky nonšalantně nacpe kytici, nese se jak páv a rozdává autogramy. A přídavkem to potvrzuje: tá da ta ta ty ta dá ta um ca um ca, prostě přijel cirkus. V rozhovoru pro ČT uvedl, že bisexualita má s jeho dílem velkou souvislost. Ehm, cože prosím? Jistě je prospěšné o takových věcech veřejně mluvit a nestydět se za ně, ale skutečně to potřebuji vědět k jeho interpretaci Bacha? Je to showman a celebrita, která si vytváří excentrickou značku, a to je pro mě u klasické hudby jen na škodu. Navíc jeho dvě improvizace byly, postavené vedle bachovského kontrapunktu, nesmírně slabé. Jediná skladba, která ho rehabilitovala a kterou příjemně překvapil, byla programová změna: zahrál Skrjabinovu 4. sonátu.

Po delší přestávce následoval ještě výroční přídavek, Carpenter uvedl Kateřinu Chrobokovou, která si říká „KATT“. Pojala jsem podezření ve chvíli, kdy jsem zjistila, že bude i zpívat. Svítil na ni tenký proužek světla a dramaticky se nad nástrojem skláněla. Pak dlouze meditovala nad několika tóny a přešla v plytký new age příznačně nazvaný Earth. V tu chvíli to bylo neurazí/nenadchne a Mahabharáty si mohou její CD přikládat na čelo. Bohužel to nebylo vše. Uvedla píseň „Dis Dej“ a já chvíli přemýšlela, co tím asi myslí. Začalo se ozývat echo ve zpěvu. Postupně mi docházelo, že může být skvělá interpretka a virtuoska, ale absolutně bez vkusu. Byl to kýč, bylo to hloupé, bylo to nevkusné. Definitivně mě ubila, když začala zpívat modlitbu Bogorodica a najednou ji řvala, tahala to krkem, protože samozřejmě nemá klasickou techniku (proč taky, už je virtuoska, ne?), následovalo podobně řvané a hlučné cosi na latinský text, což zakončila popovým glissandem v aaaameeeen. Zhluboka jsem si povzdechla a odkopýtkovala se k východu. Supraphon jí brzy vydá album, kdybyste měli zájem.

Vyplula jsem zas do noci a s úlevou si oddychla, že digitální varhany mít nemusím. Alespoň ne takto, ne v této podobě. Už bylo spousta spasitelů, ale možná by se měli nejdřív zamyslet, jestli o jejich spásu někdo stojí. Trocha pokory, trocha sebekritiky vůči vlastní všeobjímající genialitě, to ještě nikomu neuškodilo.

Info

Struny podzimu: Cameron Carpenter (us)
25. 10. 2015 Forum Karlín, Praha

foto © Barka Fabiánová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Nikdy to nikomu neřeknu: tandemová instalace v Galerii Průchod

Minka Dočkalová 01.05.2021

Autoři výstavy jsou partnery a v nově připravené výstavě se rozhodli zúročit svou zkušenost se závažnými zdravotními problémy v dětství.

Pouliční umění na krabicích od pizzy (Jan Vykypěl, Galerie Průchod)

Minka Dočkalová 02.04.2021

Součástí výstavy je kolekce pomalovaných obalů od pizzy. Využití odpadního materiálu ilustruje Vykypělův obvyklý způsob práce, jejíž jádro tkví v procesu tvorby.

Festival na dosah myši - SXSW 2021

David Čajčík, Michal Pařízek, su 25.03.2021

Jaké to je dívat se čtyři dny po nocích na kapely, filmy a moudré diskuze? Přinášíme report z online festivalu SXSW.

Chyba jako náznak změny: Galerie Průchod nekončí

Minka Dočkalová 11.03.2021

Umělci byli konfrontováni s tím, jak jednoduché je dostat se z rubriky Kultura do sekce Zločiny a soudy - prostřednictvím této situace na vlastní kůži prověřili vratkou hranici mediálního prostoru.

For k-punk 2021: postkapitalistické touhy

Mia Kordová 07.02.2021

Čtyřhodinový zážitek odstartoval Tim Lawrence videem nazvaným What is post-capitalism? Oslava života a díla britského kulturního teoretika Marka Fishera.

Galerie Průchod: veřejný výstavní prostor pro nikoho

Minka Dočkalová 21.01.2021

Umělci z Brna uspořádali vernisáž „pro nikoho“. Ve veřejném průchodu domu na Údolní nainstalovali velkoformátové grafiky.

Eurosonic Noorderslag 2021: Možnosti tu jsou

Aneta Martínková, su, Jakub Béreš, David Čajčík 18.01.2021

Přesun kultury na síť pokračuje. V online prostředí proběhl během minulých pár dní i největší a nejrespektovanější evropský showcase festival.

Vpřed! (Move Fest)

Veronika Mrázková 14.10.2020

"Za Hitlera se pálily knihy, dnes se na Facebooku skrývají nevhodné komentáře." Co je nevhodné? Hned první večer došlo na českou premiéru kusu Brave New Life.

Zvláštní magie (Jazz Goes to Town)

Jiří Vladimír Matýsek 11.10.2020

Může mít jazz punkovou energii? Může unést do jiných dimenzí? Může uspávat? Drtit sonickou stěnou? Samozřejmě. All That Jazz!

Takhle bude vypadat jazz budoucnosti? (Jazz Goes to Town 2020)

Jiří Vladimír Matýsek 09.10.2020

Navzdory okolnostem i letos - už po šestadvacáté - kráčí Hradcem Králové jazz. Tentokrát se táže: Kam směřujeme? Otázka vskutku aktuální...

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace