„Can you teach me how to surf?!" (Viagra Boys)

„Pomalu se blížím ke konci seznamu kapel, na které mám lístek dva roky,“ říká mi s úsměvem kamarád před klubem. Je fajn, že se zase hraje, byť jedna pohroma střídá druhou. Každodenní život chytá barvu, aniž by to zavánělo prázdninovou propustkou. Před MeetFactory je rušno, už na předskakující Bibione je půlka klubu. Dívčí trojice s klasickým setupem kytara, basa, bicí doplněným o Mikrokorg si hned získává přízeň publika. Hrají dravě v two step rytmu. Lesklý humbacker posazený uprostřed baskytarového těla dělá slušný humbuk, na který baskytaristka Magg nasazuje uřvaný vokál. Trochtýna brousí surfrockovou hranu a skladby vyplňuje melodickými obezličkami. Na synťák dojde téměř na konec, kdy nahradí basu něčím, co připomíná lodní sirénu, která je však příliš nahlas, nebo ji nesvědčí daný prostor.

Kdyby Švédští Viagra Boys počkali čtrnáct dní, vezou do Prahy hned dvě nová alba. Večer patří rok starému Welfare Jazz, ze třetího Cold Cave prosákne singl Ain’t No Thief. Šestice nastupuje do rudě nasvíceného sálu s trackem Research Chemicals, postpunkový aparát drží na pulzující base, tanečním rytmu a charismaticky vylitém hlase Sebastiana Murphyho. Zbývající nástroje dokreslují atmosféru a příběhy. Nový kytarista Henrik Palm, nastoupivší po zesnulém Benjaminu Vallém, se osvědčuje, ať už se jedná o kovové frázování, noisové momenty nebo špinavá minisólíčka. Murphy je v nejlepší formě, jak sám říká před skladbou Sports. Potetovaný bluesman s cyklistickými brýlemi a plnými boky dopijí Jacka Danielse a je rád, že si může dát po čtvrtém songu Slow Learner oraz, zatímco zbytek hraje instrumentální track 6 Shooter. Divoký postpunk se nejvíce protne s blues při skladbě Feel Alive, kdy svůdný saxofon Oskara Carlse rozvlní zpěváka i rozjásané publikum. Když Carls nekvílí na zlatou bestii, ovívá ručníkem kolegy. Sólo v Cold Play si užije a následně skočí do davu.

fotogalerii z koncertu najdete tady a tu

Na Viagra Boys je skvělé, jak umí z chytlavých postpunkových útržků namíchat psychedelický jam a vytvořit větší zvuk, než by se dalo čekat. Bílé oděný Elias Jungqvist s kovbojským kloboukem naopak těží s tanečnějších skladeb jako Ain’t Nice, kde jsou jeho synťáky výrazné a čitelné. Po většinu koncertu bohužel splývají s baskytarou, místy nepříjemně vazbí. Koncertem ale Jungqvist protančí stejně jako publikum a v závěrečné patnáctiminutové Shrimp Shack nabídne keyboard první řadě. „Hey shrimp, can you teach me how to surf?“ odpálí Murphy závěrečnou část skladby proti všem protekčním frackům a s odkazem na Trashmena sjedou Viagra Boys perfektně vygradovanou zvukovou vlnu.