Články / Recenze

Cannibal Ox – samurajové na odvetném tažení

Cannibal Ox – samurajové na odvetném tažení

Jakub Šíma | Články / Recenze | 21.04.2015

Slovo kultovní má tendenci nezdravě bujet a cpát se i před díla, která kultovní měřítka nemohou naplnit už z povahy věci. Ale pokud bych měl vybrat jednu desku, která tento přívlastek snese, byla by to Cold Vein – první a skoro poslední harlemského dua Vast Aire a Vordul Mega. Byla to zvláštní doba: začátek nového milénia s sebou ve Státech nesl novou vlnu společenské kritiky, která nejjasněji vykrystalizovala nejen na desce Cold Vein, ale také na debutu El-Pho Fantastic Damage. To vše pod patronátem začínajícího labelu Def Jux, který se stal symbolem newyorského undergroundu pro první pětiletku po roce 2000.

A právě charakter doby a kompletní Elova produkce jsou faktory, které nelze od debutové nahrávky Cannibal Ox oddělovat. Táhlé beaty plné syntetických ozvěn sugerujících neustálý pocit blížící se apokalypsy vytvořily perfektní terén pro oba rappery a texty plné každodenního protloukání, výrazných metafor, odkazů k estetice bojových umění a mytologizace života v ghettu. To z desky vytvořilo nejen modlu mezi fanoušky, ale také kometu výročních žebříčků, a například Complex ji umístil na čelo žebříčku undergroundových rapových alb vůbec. Tím však světlé chvíle skončily. Neshoda s El-Pím a odchod z labelu byly teprve začátek. Vast Aire sice vydal několik sólovek, ale k věhlasu společné desky se přiblížit nedokázal. (A nějakou dobu údajně dokonce žebral na ulici.) Vordul Mega pro změnu trpěl chronickými depresemi, kvůli nimž se zdálo, že jakákoli hudební budoucnost je ztracena. Vypadalo to, že oba MCs skončili na samém dně kapitalistického potravního řetězce bez šance na zlepšení i novou desku. Nicméně i přesto se před pát lety začaly ledy prolamovat a po tři roky starém EP a čtrnáctiletém ne-čekání vychází novinka Blade of Ronin.

Pozice je jasná – druhá deska se nemůže vyhnout srovnání se starším bráchou. A stejně tak je už na začátku zřejmé, že v tomto srovnání nemůže obstát. Prvním důvodem je změna producenta – El-P si na první desce udělal jméno a další takový zkrátka není. Druhý důvod je proměna doby, kdy na jedné straně uvadl zájem o undergroundový rap a na druhé straně se změnilo společenské klima. I když důvody, proč mluvit o blížící se apokalypse, se jistě najdou i teď. Už od intra jasné, že právě snaha navázat na Blade of Ronin je vůdčím motivem a naštěstí ani předem prohraný souboj nekončí zdrcující porážkou. Dokonce stopy jako Gotham, Iron Rose nebo Water dokáží navodit ponurou atmosféru prvotiny a snést nejvyšší měřítka, což je až nečekaně dobrá zpráva. Na odvrácené pak najdeme dvě výraznější šmouhy. Nejdříve hosté. Ne snad že by neměli patřičnou kvalitu – vždyť mimo partičky starých známých z ghetta jsou tu i jména jako MF Doom, Artifacts nebo Elzhi –, problematické je spíše jejich množství. Tracky nejlépe fungují tam, kde se daří udržet sevřenou atmosféru, tu ale právě hosté mají tendenci rozrušovat. Druhým neduhem je delší stopáž. Poslechnout skoro dvacítku zářezů zabere něco málo přes hodinu a neškodilo by playlist pročistit. Takhle zážitek z opravdu silných momentů kazí několik slabších chvilek.

K pozitivům lze naopak připočítat, že oba rappeři stále útočí pomocí osvědčených flow a především u Vordulova hypnotického rapu není dlouhá pauza vůbec znát. A stejně jako minule se i tentokrát v textech vyzbrojili nečekanými metaforami, bojovým názvoslovím a obrazy na pomezí egotripu a divokého snu přerostlého autisty, i když na napjatém laně verbální ekvilibristiky se především Vast Aire občas neuhlídá a metaforou ustřelí příliš daleko.

Nakonec je ale společná novinka po tolika letech přeci jen nečekaně příjemným překvapením. Někoho přístup dvou rapperů, kteří si nástrahami ghetta prošli se vším, co k tomu patří, možná nezaujme, ale pro toho, komu ještě teď osobní last.fm hlásí Cold Vein jako nejposlouchanejší desku ever, dokáží zaplnit prostor v přehrávači na několik týdnů. Minimálně.

Info

Cannibal Ox – Blade of Ronin (IGC/ iHipHop Distribution, 2015)
www.cannibalox.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Making me sparkle (Blue Hawaii)

Karolina Veselá 23.02.2020

Nostalgicky se vracejí k hudbě svého mládí, a tak něžné a snové vokální party podkládají tranceovými a garageovými beaty.

Trefa do černého (Punisher MAX 2: Bullseye)

3DDI3 22.02.2020

Bullseye je díl, ve kterém Aaron malinko ustoupil od akce a přidal na psychologické hutnosti. Celek připomíná střet kladiva s trhavinou.

Vesmír ľudskej mysle (Pandorama)

Milan Hrbek 26.01.2020

Rozbiehajúci sa label Tabačka records z Košíc priniesol na slovenskú hudobnú scénu vskutku originálne a netradičné zjavy...

Ponor do minulosti i současnosti taneční scény (808 State)

Jaroslav Myšák 12.01.2020

808 State jsou na nové desce jednoznačně jistější v dříve prozkoumaných oblastech. Skladby, které nevybočují ze zavedených postupů, mají na desce kvalitativně navrch.

Agresívnejší, prieraznejší (Flash the Readies)

Radoslav Lakoštík 04.01.2020

Duna je neskrývane druhým postrockovým albumom skupiny Flash the Readies, ktorá si prešla za svoju existenciu zaujímavým vývojom.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Tři metry nad zemí (Kult: Vlasta Třešňák)

Akana 02.01.2020

Málokdo asi bude zpochybňovat, že jeho Zeměměřič je jednou z nejoriginálnějších a nejryzejších nahrávek našeho před- i porevolučního folku. Kult, texty z tištěného Full Moonu, to nej online.

Posmutnělý, ale konstruktivní (Pan American)

Tomáš Kouřil 29.12.2019

Diskografie Pan American je někde v půli mezi kytarovými mágy Labraford a téměř čistě ambientní dvojicí Anjou, v níž Marc Nelson také působí.

Cesta do zářivé mlhy (Michal Ajvaz, Města)

Jiří Zahradnický 25.12.2019

V knize není ani běžná veteš současné prózy – psychopati, devianti, masoví vrazi, ani drogoví dealeři. Ajvaz má letitou slabost pro...

Sluníčkové koláže Ariela Pinka

Bára Jurašková 19.12.2019

Po dvou řadových deskách – Pom Pom (2014) a Dedicated to Bobby Jameson (2017), vydává Ariel Pink první trojici ze série Ariel Archives.

Peneři prastrýčka Homeboye (Debut)

Honza Nosek 17.12.2019

Vladimír 518 to nakousl v podcastu Ladislava Sinaie – v určitou chvíli se člověk přestane cítit součástí scény a přestává si s ní rozumět.