Články / Reporty

Čas hoří (Weaverfest)

Čas hoří (Weaverfest)

waghiss666 | Články / Reporty | 01.01.2017

Výjimky neexistujou, i za mořem se zavírají milované lokály. Čas dodržet slovo, i kdyby to mělo stát kodrcání se předraženým britským vlakem, nespat pro hluk o klec lomozících krys nebo se spokojit s instantní kávou z baru.

Původně celodenní program sesekaný jen na večerní, na místě jsme tak akorát, aby se teprve chystalo a zvučilo, hned vedle prodávají nejlepší fish&chips v celém Yorku. No, nevím, ta ryba prý ujde, ale na hranolkách se s renomé podniku neshodneme. Lid se trousí, první poznatek vyvstává: místní kids v kapelní sestavě doplňuje pokaždé postarší týpek, v případě narychlo domluvených The Lock & Keys (neplést s americkým emo) bubeník Stu. Kamarádské vtipkování, podivná nervozita. Mělo mi to dojít. Lubovka, flanelová košile, fousy. Raganovina jak vyšitá, což podtrhuje hlavně chraplák frontmana Nialla, ale i přiznaná inspirace Hot Water Music. Fakt, že každá skladba sevře srdce a nadzvedne koutky, dovolí na chvilku zapomenout. Frontman si nepamatuje názvy skladeb, ani já nechci. Chci za pár dní odletět inspirován, ovlivněn. Těším se, až Fandovi za pult v Rekomandu přivezu darované desky.

Friday Night Lights to neměli jednoduché, odehrát set bez basáka jen ve třech a s koncem setu dokonce ve dvou kvůli prasklé struně chce kuráž, jenže utopit ji v ginu s vodkou není vždycky dobrý nápad. Nejradši bych přítomné rozjuchané stařeny poslal na vesnickou zábavu do Velkých Albrechtic. Naspeedovaný skřet Liam je sice kytarista jako svině, ale prošedlý kolega Rik ten večer přebral za hranici stadiónových eskapád. Houkačky, roztleskávačky – jiná scéna? Kde končí trapnost pop-punku? Vedle soudnosti na dně drinku. To Dynamite Dynamite nasolili od podlahy hned ze startu. Za odstavce neschovám, jak parádní set předvedli, nohama na zemi, jistí v podrážkách vansek, se vší parádou a bez pičovin. Byť po domácím poslechu čekáme od koncertu víc melancholie v pomalejších tempech, bubeník v tričku LIVE FAST DECAF NEVER nám to vysvětlil. Čas hoří, hněte se!

Celé to zpráskal kolega, co mě nikdy nepotkal. Od pána v letech bych čekal, že ho synovy kapelní eskapády budou srát, namísto toho hrdé prsení se, že v Eat Defeat drží kytaru právě Jimmy Weaver, pošuk tak skromný, že poslední koncert před zavíjačkou své domovské hospody pojmenoval po vlastním klanu. Potkali jsme se v Ostravě v klubu, co už není, a padli si do noty. Teď se kruh uzavřel. Na bicí zaskakuje Sean z Friday Night Lights, ale jinak je všechno tak, jak si pamatuju. Zpocený, na doraz, uskákané, chytlavé. Prý existuje něco jako technický skatepunk, ptejte se jinde, ale vyslyšet signál k pozvednutí mi problém nedělá. Strop může být sebenižší a pódium jen o schod, crowdsurfing tady a teď po vzoru zubaté z obalu poslední desky Eat Defeat. Ne náhodou si jich všimli i v Ibanez, ne náhodou se propocený basák Andy po koncertě převlíká do trička Mighty Sounds a netřeba vysvětlovat, proč se do rána vykecáváme s Pocahontas o češtině a učíme anglány vyslovit nehrdelní er. Fun fact? Jimmy je první hráč kendamy, co nemaká v knihovně. Jak jinak.

Info

Weaverfest
3. 12. 2016 The Chemic Tavern, Leeds, Velká Británie

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Tváře povědomé i nepřítomné (PAF Olomouc)

Viktor Palák 10.12.2019

„Po pravdě – nevim,“ odvětila jedna z porotkyň Chalupeckého ceny Vjera Borozan, když se jí moderátoři zeptali, zda se opravdu baví, anebo zda to jen předstírá...

Na kusy (Cult of Luna & spol.)

Jakub Koumar 09.12.2019

The Fall. Světla žhnou a gradující hudba jako by trhala kusy sebe sama a ty padají z pódia do hlediště.

Více lidskosti (Holly Herndon)

Natálie Zehnalová 09.12.2019

Sedm lidí a jedna umělá inteligence zaplnili industriální budovu Kraftwerku odzbrojující dávkou energie, křehkosti a lidskosti.

Pestré farby neo-soulu (Jordan Mackampa)

Jonáš Sudakov 08.12.2019

V obyčajnom šedom svetri a s drobnou zimnou čiapkou sa podobá na Marvina Gayea nielen vizuálne, ale v jeho tvorbe je počuť aj dušu tejto legendy.

Dvakrát tři na Contempulsu (Trio Catch, Poing)

Jan Starý 03.12.2019

Během celého bloku fascinovalo nejen to, jak precizně jsou hráčky sehrané, ale i souznění, které se dá občas zachytit u jazzových nebo rockových kapel.

Méně světla (Boy Harsher)

Michal Smrčina 02.12.2019

Vidím trika Nitzer Ebb, gotiky z krypt mísící se s klasickým techno výkvětem v černém, vidím chlapce v béžových rolácích...

Oběd u ďáblovy bábinky (Ghost)

Jiří Vladimír Matýsek 02.12.2019

Švédský fenomén Ghost hrál u nás už dvakrát, nikdy to ale nebylo pořádně. S plnohodnotnou show dorazili až nyní, do moderních, chladných prostor O2 Universa.

Chaos, který nikdy nenastal (Amnesia Scanner)

Natálie Zehnalová 02.12.2019

Stojíme kolem dokola nevelkého pódia, sestávajícího ze třech oddělených platforem situovaných tak, aby se na představení dalo dívat i z vrchních pater majestátní budovy Kraftwerku.

Iba plakať v tmavých kútoch (The Paper Kites)

Jonáš Sudakov 27.11.2019

Pri akustických častiach nabádal barmanov, aby robili tie najtichšie drinky v ich živote a fanúšikov zas povzbudzoval, aby sa pripojili k spevu, iba keď poznajú slová...

Contempuls 2019: Formy pro emoce (Ascolta, Satoko Inoue)

Jan Starý 26.11.2019

Kombinování médií je velkým tématem dneška, jen výjimečně je ovšem takto dotažené, smysluplné a působivé.