Články / Reporty

Čas hoří (Weaverfest)

Čas hoří (Weaverfest)

waghiss666 | Články / Reporty | 01.01.2017

Výjimky neexistujou, i za mořem se zavírají milované lokály. Čas dodržet slovo, i kdyby to mělo stát kodrcání se předraženým britským vlakem, nespat pro hluk o klec lomozících krys nebo se spokojit s instantní kávou z baru.

Původně celodenní program sesekaný jen na večerní, na místě jsme tak akorát, aby se teprve chystalo a zvučilo, hned vedle prodávají nejlepší fish&chips v celém Yorku. No, nevím, ta ryba prý ujde, ale na hranolkách se s renomé podniku neshodneme. Lid se trousí, první poznatek vyvstává: místní kids v kapelní sestavě doplňuje pokaždé postarší týpek, v případě narychlo domluvených The Lock & Keys (neplést s americkým emo) bubeník Stu. Kamarádské vtipkování, podivná nervozita. Mělo mi to dojít. Lubovka, flanelová košile, fousy. Raganovina jak vyšitá, což podtrhuje hlavně chraplák frontmana Nialla, ale i přiznaná inspirace Hot Water Music. Fakt, že každá skladba sevře srdce a nadzvedne koutky, dovolí na chvilku zapomenout. Frontman si nepamatuje názvy skladeb, ani já nechci. Chci za pár dní odletět inspirován, ovlivněn. Těším se, až Fandovi za pult v Rekomandu přivezu darované desky.

Friday Night Lights to neměli jednoduché, odehrát set bez basáka jen ve třech a s koncem setu dokonce ve dvou kvůli prasklé struně chce kuráž, jenže utopit ji v ginu s vodkou není vždycky dobrý nápad. Nejradši bych přítomné rozjuchané stařeny poslal na vesnickou zábavu do Velkých Albrechtic. Naspeedovaný skřet Liam je sice kytarista jako svině, ale prošedlý kolega Rik ten večer přebral za hranici stadiónových eskapád. Houkačky, roztleskávačky – jiná scéna? Kde končí trapnost pop-punku? Vedle soudnosti na dně drinku. To Dynamite Dynamite nasolili od podlahy hned ze startu. Za odstavce neschovám, jak parádní set předvedli, nohama na zemi, jistí v podrážkách vansek, se vší parádou a bez pičovin. Byť po domácím poslechu čekáme od koncertu víc melancholie v pomalejších tempech, bubeník v tričku LIVE FAST DECAF NEVER nám to vysvětlil. Čas hoří, hněte se!

Celé to zpráskal kolega, co mě nikdy nepotkal. Od pána v letech bych čekal, že ho synovy kapelní eskapády budou srát, namísto toho hrdé prsení se, že v Eat Defeat drží kytaru právě Jimmy Weaver, pošuk tak skromný, že poslední koncert před zavíjačkou své domovské hospody pojmenoval po vlastním klanu. Potkali jsme se v Ostravě v klubu, co už není, a padli si do noty. Teď se kruh uzavřel. Na bicí zaskakuje Sean z Friday Night Lights, ale jinak je všechno tak, jak si pamatuju. Zpocený, na doraz, uskákané, chytlavé. Prý existuje něco jako technický skatepunk, ptejte se jinde, ale vyslyšet signál k pozvednutí mi problém nedělá. Strop může být sebenižší a pódium jen o schod, crowdsurfing tady a teď po vzoru zubaté z obalu poslední desky Eat Defeat. Ne náhodou si jich všimli i v Ibanez, ne náhodou se propocený basák Andy po koncertě převlíká do trička Mighty Sounds a netřeba vysvětlovat, proč se do rána vykecáváme s Pocahontas o češtině a učíme anglány vyslovit nehrdelní er. Fun fact? Jimmy je první hráč kendamy, co nemaká v knihovně. Jak jinak.

Info

Weaverfest
3. 12. 2016 The Chemic Tavern, Leeds, Velká Británie

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

V kuchyni pod stolem, v atomovém krytu Simony Blahutové

prof. Neutrino 07.07.2020

Průvodcem výstavy je figurka legendární multifunkční hračky - Igráčka, jež neodmyslitelně patřila k povinné výbavě socialistické mládeže.

Full Moon 10: Buď promotérkou VI

apx, Jiří Šurák 02.07.2020

"Když jsme s klukama ze Scrape Sound čekali v příletové hale na Swans, koupila jsem si u Kosty dvě kafe, aby se mi přestaly klepat kolena, a dělala jakože nic,"…

Ani ne tak třaskavá jako ironická směs Františka Skály

Adéla Polka 29.06.2020

Být náhodný kolemjdoucí, řeknu si, že pánové obstojně hrají staré vály od táboráků a že se tomu u mikrofonu daří s jistou dávkou sebeironie napodobovat Elvise.

Banksy v Praze aneb jak znásilnit uměleckého teroristu

Ondra Helar 24.06.2020

Ta chvíle, kdy jsem Banksyho viděl poprvé. Palestina, zaprášená silnice vedoucí východně od Betléma, před více jak deseti lety...

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.