Články / Sloupky/Blogy

Nick Cave a Warren Ellis o zmaru a odchodech

Nick Cave a Warren Ellis o zmaru a odchodech

Veronika Mrázková | Články / Sloupky/Blogy | 03.03.2021

OHODNOŤTE DESKU

Z nové desky Nicka Cavea mrazí, což při jejím názvu asi nepřekvapí. Hypnotický témbr Cavea předurčil k roli smutného vypravěče a materiál vzešlý během pár dní lockdownu situaci neodlehčí. S dlouholetým pracovníkem a spoluhráčem z The Bad Seeds se dotýká bolesti v mnoha podobách. Melodie mají houpavý, často repetitivní ráz, některé jsou holé jako únorové koruny stromů. Jiné zase ponuré jako únorová zima. A když vynikne smyčec Warrena Elise, vše ještě zvážní. Jeho tahy v Old Times evokují hejna ptáků, co plavou vzduchem nad hladinou řek. Nechybí ani chorály. Poprvé zazní přímo v titulní písni Carnage, ve které Cave zpívá: "This song is like a rain cloud that keeps circling overhead. Here it comes around again."

Z desky ční fatalismus i sentiment. Koneckonců, výmluvné jsou už názvy skladeb: Hand of God, Old Times, Lavenders Field, Balcony Man. Všechny staví na pocitech a obrazech. Vrcholu docházíme v kontrastní skladbě White Elephant. Je do ní vetkaná květnatá symbolika bílého slona a zároveň odkazuje k hnutí Black Live Matter: "I'll shoot you in the fucking face... Just for fun...for free..." Přímočaré výhrůžky pak náhle střídá gospelová koncovka: „The time is coming, for the kingdom in the sky.“

Není to poprvé, kdy Cave tvoří pouze v duu, jen s Warrenem Ellisem za sebou mají mnoho soundtracků (Za každou cenu, War Machine, Wind River, Králové). Ty jsou ale povětšinou romantičtější se zvonivými aranžemi, zatímco Carnage je prodchnutá zmarem, konečností a vírou. Sám Cave pak nazývá desku krásnou a brutální.

Světová média v recenzích akcentovala, že Carnage je překvapením. Vydání nikdo neavizoval a tvorba probíhala ve zrychleném režimu. Překvapit může i to, že tolikrát opakované, úsporné postupy neztrácí na síle. Slova o odchodu či smrti zazní nesčetněkrát, ovšem spíše než lítost slyšíme poezii a pochopení. Hora patosu je tak akorát vysoká.

Info

Nick Cave, Warren Ellis - Carnage (Goliath Enterprises Limited, 2021)
web

foto © Joel Ryan

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Šejkr #67: „So be careful what you say for views...“

Michal Pařízek 03.12.2021

Nikdy jsem nehodnotil cizí motivace a odpovědnost, nebo dokonce jejich absenci. Jenže... i tenhle přístup vzal v poslední době za své.

Šejkr #66: Pozdravy (z) Utrechtu

Michal Pařízek 19.11.2021

Opatrnější, ale stále dobře naladění. Záviděníhodné. Zvlášť když pak o pár dní později vidím záběry z pražských oslav 17. listopadu.

Le Guess Who? 2021: To nejlepší

redakce 15.11.2021

Tradiční výběr toho nejlepšího z okruhu redakce a dalších obvyklých podezřelých. Bylo to krásné a náročné...

Šejkr #65: Ještě to nekončí…

Michal Pařízek 05.11.2021

Setkání s Jaromírem z Priessnitz jsou vždycky milá a přínosná, aktuálně spolu děláme rozsáhlý rozhovor pro knihu jeho textů, která vyjde v příštím roce... O podzimních srážkách.

Šejkr #64: „I got a feeling I just can't shake“

Michal Pařízek 22.10.2021

Courám se po Skalitzer Straße, tradičně fouká, ale vlastně je teplo. Míjím zavřený Privat Klub, novou sicilskou kavárnu, kterou si okamžitě zařazuji do záložky jménem Jednou jistě...

Šejkr#63: Báječná léta

Michal Pařízek 08.10.2021

Sedím na osiřelé zahrádce Barriquády v zapnuté bundě a pohodlí kupodivu nepomáhá ani sklenice kremžského ryzlinku, kterou si trochu tvrdohlavě objednám...

Šejkr #62: Elán mezi oblázky

Michal Pařízek 24.09.2021

Fouká tak, že i zavřené slunečníky se komíhají jak sbor opilých baletek a chudák číšník z místní taverny má s rovnáním neposlušných lehátek slušnou honičku...

Šejkr #61: „Den mě oslepí, večer utiší, noc mě skryje.“

Michal Pařízek 10.09.2021

Strašnice jsou vlídná čtvrť, bydlím tu rád. Je trochu rozbitá, špinavá a nepořádná, to mi taky celkem vyhovuje. Stejně jako to, že se tu obvykle nic moc neděje...

Sharpe 2021: To nejlepší

redakce 07.09.2021

Letos nás pohříchu tolik z Full Moon na místě nebylo, tak jsme k tradičnímu výběru toho nejlepšího vyzvali další osobnosti, kamarády i obvyklé podezřelé.

Ďakujem, milujem (Moody Moon Noize vol.2)

redakce 01.09.2021

Krom únavy nás – crew, organizátorský tým i spřízněné tváře – dostihlo po proběhlém festivalu Moody Moon Noize vol. 2 i dojetí. Ale nejen to. Putovní festival skončil. Začne.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace