Maria Pyatkina | Články / Recenze | 15.06.2022
Z archivu magazínu Full Moon odemykáme recenzi posledního alba belgické skupiny Balthazar u příležitosti jejího vystoupení na pražském festivalu Metronome.
Na obálku svého pátého alba Sand belgická skupina Balthazar umístila černobílý obrázek podivného stvoření. Má černé kulaté oči, otylé tělo a ruce člověka složené na klíně jakoby v klidném očekávání. Homunculus Loxodontus, tedy „Čekající“, je dílem nizozemské sochařky Margriet Van Breevort, která tohoto šedého ubožáka s hlavou rypouše severního vytvořila v roce 2016 pro nemocnici v Leidenu. Její socha je jakousi metaforou pacienta, který sedí v ordinaci a pokorně čeká na doktora, jenž mu sdělí diagnózu a postup léčení – tedy jeho osud. Obskurního návštěvníka leidenské nemocnice si všimli uživatelé největšího zábavného webu v Rusku, a z Čekajícího se najednou stal mem extrémně populární v postsovětských zemích pojmenovaný Ždun (z ruštiny „ždať“, tedy „čekat“). Postavička díky svému bezmocnému, ale zároveň neústupnému vzhledu dostala od novinářů titul ruského národního hrdiny a na Ukrajině se v roce 2017 dokonce objevila v parlamentu – podle jednoho z poslanců totiž symbolizovala tehdejší očekávání ukrajinské společnosti.
Od března 2020, kdy většinu světa zasáhla koronavirová pandemie, jsme všichni tak trochu Žduni. Zejména ti z nás, kteří kvůli vládním opatřením museli přerušit či hodně omezit svou práci. Všichni vyhlížíme lepší zítřky, a Balthazar se nemůžou dočkat, až budou moct zahrát nové skladby naživo. Jejich záměrem bylo bezprostředně navázat na dva roky staré, úspěšné album Fever, které znamenalo přechod od melancholických a citlivých písniček ke šťavnatým tanečním groovům. Právě ty totiž fungovaly dobře naživo. „Chtěli jsme udělat funky desku,“ říkal o Fever v rozhovoru před posledním pražským koncertem jeden ze dvou frontmanů Maarten Devoldere (rozhovor vyšel ve Full Moonu #103). Sand se drží podobné filozofie, akorát je trochu víc disko než funk.
Pandemie se podepsala nejen na koncertním rozvrhu, ale i na samotné nové desce – třeba tím, že její nahrávání musela kapela z velké části zařídit na dálku. Moderní technologie se použily nejen pro komunikaci mezi členy, ale taky se víc projevily v produkci. „Nikdy před tím jsme nepoužívali tolik bicích samplů nebo syntetických basů, byla to pro nás vzrušující zkušenost,“ komentoval nahrávání Devoldere. S produkcí Balthazar zase pomáhal architekt belgického popu Jasper Maekelberg, jehož hravý, ale zároveň precizní rukopis je na albu znát. Základem skladeb zůstávají pevné basové linky, které ale tentokrát nejsou tak opulentní a okázalé, jak tomu bylo na Fever. Bohaté, ale zároveň decentní aranže, třeba v podobě různých perkusivních nástrojů nebo kytarových vyhrávek, a taky zmíněné elektronické bicí a klávesy odlehčují a zjemňují zvuk. Rovněž se nešetřilo falzetovými dvojhlasy a zapojily se i ženské backvokály, což albu dodalo příjemný soulový nádech.
„Skladbami na tomto albu prostupuje téma čekání, neklidu, neschopnosti žít v daném okamžiku nebo absence víry v budoucnost. Teď jsme v obdobích našich životů, kdy to řešíme a potřebujeme nějak překonat, proto jsme album pojmenovali Sand – po písku v přesýpacích hodinách,“ vysvětlují Balthazar. Tato metafora je taky použita ve skladbě Hourglass, kde se zpívá „We’ve been breaking the hourglass to see what’s there – only sand”. Balthazar ale máme rádi ne za hlubokomyslné texty, ale za líbivé popové skladby, kvalitní produkci a vkusné podání. Což nám servírují i na novém albu, které je rozhodně příjemným zpestřením onoho čekání na lepší, post-covidovou budoucnost.
Text vyšel v magazínu Full Moon #117.
Balthazar (be)
web
živě: Metronome Prague
23.–25. 6. 2022
Výstaviště, Praha
web festivalu
foto © Alexander D'Hiet
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.
Martin Šinkovský 14.04.2024
I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.
Matej Žofčín 09.04.2024
Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.
Tereza Bartusková 01.04.2024
Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.
Veronika Vagačová 29.03.2024
Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.