Články / Recenze

Beatsteaks: Čekání s cukrovou vatou na řetízkáč pro sraby

Beatsteaks: Čekání s cukrovou vatou na řetízkáč pro sraby

Lenka Špryslová | Články / Recenze | 29.08.2012

Očekávání je svinstvo. Kamarád mi kdysi vyprávěl, jak si na turné v Itálii dal k snídani čerstvě rozpečenou rolku... Sbíhaly se mu sliny, úplně cítil tu nugátovou chuť. Pak si kousnul. Párek! Ponechme stranou, že kamarád je vegetarián, v tu chvíli mu nějaký kus masa byl docela buřt. Jen okusil něco, na co nebyl připravený.

Když se mi dostalo do ruky nové album Beatsteaks, udělala jsem chybu. Girls got rhythm and expectations. Poslední dvě studiovky, Smack Smash a .limbo messiah byly ve znamení přímočařejšího rock’n’rollu. Živé Kanonen auf Spatzen jakbysmet. Na posledním koncertě v Praze nic nenasvědčovalo tomu, že by se to mělo nějak dramaticky změnit. Pak přišel Boombox, a najednou je všechno úplně jinak. První poslech je jako když vás posadí na centrifugu, zatímco vy s cukrovou vatou v ruce čekáte frontu na řetízkáč.

Už od samého úvodu Beatsteaks balancují na hraně, přes kterou méně odolné fanynky přepadávají se srdceryvným křikem. Fix It je, řekněme, velmi neortodoxní otvírák. Je to totiž hroznej bordel. Po rokenrolu ani stopy, srdeční rytmus se opožďuje. Aby toho nebylo na nebohého posluchače moc, dostane odměnu, když přežije první track. (Sedni! Hodnej.) Milk & Honey je záchytný bod. Jako singl se objevil s předstihem a teď přichází křísit. Takových momentů je na desce víc. Rozhodit, uklidnit, cukr a bič. A tak trochu převýchova fanoušků. Už napodruhé se přistihuji, že se mnohem víc těším na centrifugu. Řetízkáč je pro sraby.

Jako by se Beatsteaks po vydání živého dvojalba rozhodli udělat radikální řez. Jen velmi málo karet z původního domečku zůstalo na svém místě. Teď je to spíš želva. A tím nemyslím zvíře, ale tu bojovou formaci. Štíty vzhůru, kopí vpřed, čelní útok. Hrají si s rytmem, místy se houpou na vlně reggae a ska, místy se dostávají do kulometných paleb. Je to tak obskurní, že dojde i na stadionový rock ve stylu Bon Jovi, ročník 80. I na ten rock’n’roll nakonec dojde. A překvapivě to není tak zlý, jak se může zdát, když to napíšete. Jsou totiž věci mezi nebem a Berlínem. Nějakým záhadným způsobem tahle směsice tvoří svébytný celek, i když připomíná puzzle od Dalího.

Ve výsledku je Boombox neskutečně barevná deska. Možná právě proto se snadno stane, že vám na repeat běží třikrát po sobě a ani si toho nevšimnete. Různorodost nenudí. We’re stealing it from different planets and we put it on a boombox.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Nejlepší texty Full Moonu 2024: Nádej prázdnych tiel (Vojtik)

Richard Michalik, Veronika Vagačová 30.01.2025

Po silnom debute, za ktorý si Vojtik vyslúžil ocenenie RadioHead Awards, šlo očakávať čokoľvek. Jeho odvaha a talent ukazovali hneď viacerými možnými smermi.

Nejlepší texty Full Moonu 2024: Cepín v hlavě (Kid A Mnesia)

Štěpán Šanda 28.01.2025

Procházka výstavou v podobě něčeho blízkého počítačové hře může dobře připomínat pandemickou osamělost. Kid A Mnesia Exhibition.

Nejlepší texty Full Moonu 2024: Poslední zvonění aneb Život Vernona Subutexe

Michal Pařízek 28.01.2025

Život Vernona Subutexe je brutálním popisem společnosti rozpolcené v různých směrech, společnosti, jíž cloumají nenávistné nálady směrem k odlišným rasám, cizincům nebo prostě osobám, které nezapadají.

Nejlepší texty Full Moonu 2024: „Byly jsme holky a byly jsme trochu divné…“ aneb Holky v punku

Radim Kopáč 27.01.2025

Punk ladies made in ČSSR určitě musely být. Možná ne tak výrazné jako holky z Dybbuku, možná netvořily celou sestavu, ale každopádně tady měly své místo. Na pódiu i pod…

Trochu červené (Lelee)

Veronika Vagačová 22.01.2025

Hravé riffy, prenikavé vokály a nečakané štylistické zmeny sú len pár z ocenenia-hodných kvalít tejto relatívne novej skupiny.

Mramory města, v pokojích mršin (Infamis Tenebre)

Jiří V. Matýsek 21.01.2025

Žádný growl, žádné temné mručení, jakoby tu z vlhkých kobek zněl hlas čisté bytosti, kterou zahnalo lidské nepochopení.

Nový hlas v mé hlavě (Linkin Park)

3DDI3 01.01.2025

Kapela, co má duši, ale nemá hlas. Anebo jo.

Kdo si tak dnes vzpomene? (Hvězdy v polostínu)

Jiří V. Matýsek 20.12.2024

Do světa písničkářů se noří nová publikace novináře, muzikanta a pečlivého lovce příběhů písní Michala Bystrova Hvězdy v polostínu. Nabízí stovku portrétů písničkářů ze šedesátých let.

Všetci žijeme s vedomím, že jedného dňa zmizneme (Parannoul)

Matej Žofčín 18.12.2024

Keď internet objavil na Bandcampe jeho album To See the Next Part of the Dream, ľudia o ňom na stránkach ako Rate Your Music a Reddit nevedeli prestať rozprávať.

Cesta do hlubin sebevrahovy duše (Ti, kteří se rozhodli)

Martin Zoul 17.12.2024

Jsou tabu a tabu. Některá se zhroutí při sebedrobnějším otočení dějinného soukolí, jiná působí dojmem monolitu, do kterého byly při vzniku člověka vyryty základní zákony lidství.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace