Články / Reporty

Černé košile – bílé sukně (Korben Dallas a hosté)

Černé košile – bílé sukně (Korben Dallas a hosté)

Martin Řezníček | Články / Reporty | 31.10.2016

Slovenští Korben Dallas jezdí do Česka poměrně často, naposledy zahráli v rámci projektu David Koller & Friends v Hluboké nad Vltavou a mihli se i na oslavě nedožitých 80. narozenin Václava Havala na Václavském náměstí. Do pražského Paláce Akropolis si pozvali nezvyklého hosta – dívčí sbor Cambiar la Músika, taktéž ze Slovenska.

Osmnáct pěvkyň s věnci ve vlasech, oděných do bílých sukní a červených a žlutých trik, dokázalo na třicet minut publikum plně zaujmout směsicí tradičních slovenských, ale i moldavských a indonéských melodií. Jejich originální značkou je kombinace ženskosti a neobvykle expresivních prvků, což se projevilo především v písní s energickou choreografii připomínající haku (maorský bojový tanec).

„A búšia, búšia a búšia…,” nastoupila s písní Pokušenia trojice mužů v černém. (Sboristky se mezitím rozpustily v publiku, aby sledovaly jejich koncert.) A kapela do nástrojů chvílemi opravdu bušila, např. v mezihře Bolo nebolo, div že neopadávala omítka. Stejně silný zážitek přinesl i cover Chci zas v tobě spát, v níž frontman Juraj Benetin předvedl celý svůj rozsah, nebo velkolepý Sen, zazpívaný s Anetou Langerovou. Mistrovství Korben Dallas se ale stejnou měrou projevilo v niternějších baladách, příkladem budiž láskyplně zazpívané skladby Ľahká či Otec, při nichž nejednomu fanouškovi přeběhl mráz po zádech a okouzlený výraz po tváři.

Ne vždy se sluší komentovat hudebníkovo vzezření. Avšak při pohledu na frontmanovy dva metry, silné paže a býčí šíji, které se s mohutným hlubokým hlasem spojují v působivý obraz něžného dřevorubce, se tomu člověk neubrání. Juraj Benetin navíc si získával sympatie svými glosami: „Tuto píseň jsme měli na setlistu dlouho jako druhý přídavek. Proto jsme ji taky víc jak rok a půl nehráli.“

Oproti studiových nahrávkám byly živé aranže chudší (pouze kytara, basa a bicí), tato nevýhoda byla ovšem bohatě kompenzována energií muzikantů a zesílením základního tria nástrojů. Vrcholem byla skladba Za sklom secvičená se sborem; kooperace poněkud okoukaná, na druhou stranu není tak časté, aby sboristky odzpívaly celou původně instrumentální předehru a figurovaly nejen jako melodický, ale i rytmický element.

Info

Korben Dallas (sk), Cambiar la Música (sk)
29. 10. 2016, Palác Akropolis, Praha

foto © Lucie Levá (iREPORT)

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Buď promotérkou VI

apx, Jiří Šurák 02.07.2020

"Když jsme s klukama ze Scrape Sound čekali v příletové hale na Swans, koupila jsem si u Kosty dvě kafe, aby se mi přestaly klepat kolena, a dělala jakože nic,"…

Ani ne tak třaskavá jako ironická směs Františka Skály

Adéla Polka 29.06.2020

Být náhodný kolemjdoucí, řeknu si, že pánové obstojně hrají staré vály od táboráků a že se tomu u mikrofonu daří s jistou dávkou sebeironie napodobovat Elvise.

Banksy v Praze aneb jak znásilnit uměleckého teroristu

Ondra Helar 24.06.2020

Ta chvíle, kdy jsem Banksyho viděl poprvé. Palestina, zaprášená silnice vedoucí východně od Betléma, před více jak deseti lety...

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.