Martin Řezníček | Články / Reporty | 31.10.2016
Slovenští Korben Dallas jezdí do Česka poměrně často, naposledy zahráli v rámci projektu David Koller & Friends v Hluboké nad Vltavou a mihli se i na oslavě nedožitých 80. narozenin Václava Havala na Václavském náměstí. Do pražského Paláce Akropolis si pozvali nezvyklého hosta – dívčí sbor Cambiar la Músika, taktéž ze Slovenska.
Osmnáct pěvkyň s věnci ve vlasech, oděných do bílých sukní a červených a žlutých trik, dokázalo na třicet minut publikum plně zaujmout směsicí tradičních slovenských, ale i moldavských a indonéských melodií. Jejich originální značkou je kombinace ženskosti a neobvykle expresivních prvků, což se projevilo především v písní s energickou choreografii připomínající haku (maorský bojový tanec).
„A búšia, búšia a búšia…,” nastoupila s písní Pokušenia trojice mužů v černém. (Sboristky se mezitím rozpustily v publiku, aby sledovaly jejich koncert.) A kapela do nástrojů chvílemi opravdu bušila, např. v mezihře Bolo nebolo, div že neopadávala omítka. Stejně silný zážitek přinesl i cover Chci zas v tobě spát, v níž frontman Juraj Benetin předvedl celý svůj rozsah, nebo velkolepý Sen, zazpívaný s Anetou Langerovou. Mistrovství Korben Dallas se ale stejnou měrou projevilo v niternějších baladách, příkladem budiž láskyplně zazpívané skladby Ľahká či Otec, při nichž nejednomu fanouškovi přeběhl mráz po zádech a okouzlený výraz po tváři.
Ne vždy se sluší komentovat hudebníkovo vzezření. Avšak při pohledu na frontmanovy dva metry, silné paže a býčí šíji, které se s mohutným hlubokým hlasem spojují v působivý obraz něžného dřevorubce, se tomu člověk neubrání. Juraj Benetin navíc si získával sympatie svými glosami: „Tuto píseň jsme měli na setlistu dlouho jako druhý přídavek. Proto jsme ji taky víc jak rok a půl nehráli.“
Oproti studiových nahrávkám byly živé aranže chudší (pouze kytara, basa a bicí), tato nevýhoda byla ovšem bohatě kompenzována energií muzikantů a zesílením základního tria nástrojů. Vrcholem byla skladba Za sklom secvičená se sborem; kooperace poněkud okoukaná, na druhou stranu není tak časté, aby sboristky odzpívaly celou původně instrumentální předehru a figurovaly nejen jako melodický, ale i rytmický element.
Korben Dallas (sk), Cambiar la Música (sk)
29. 10. 2016, Palác Akropolis, Praha
foto © Lucie Levá (iREPORT)
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.