Adéla Polka | Články / Reporty | 14.07.2022
Forum Karlín se pomalu zaplňuje, využívám příležitosti a mířím do první řady. Následně se ohradí dáma v černém, že hlídá místo kamarádovi. Couvám o krok dál, načež mě on vyzve, ať se o první řadu podělíme. Na Michaela Kiwanuku přece nechodí nekamarádští lidé, napadá mě. Amelie Siba nesměle pozdraví a pokouší se okolo sebe vybudovat intimní atmosféru, kterou jí rozboří doprovodná kapela. Efektivně vystavěné aranže v obří hale obstávají. O čem mluví do mikrofonu zůstává tajemstvím. Možná je zaskočená davy pod sebou, nicméně publikum je k předkapele nesmírně velkorysé.
Podsaditý muž v kostkované oranžové košili, z ohromných vlasů má upletené malé dredy, se chopí kytary s přilepenou růží až poté, co nastoupí všichni z jeho kapely, která spolu se dvěma vokalistkami rozvíří příznačnými repetitivními tóny prostor mezi ní a publikem. Těžko říct, jak zaplnil Kiwanuka Forum z dálky, z první řady bylo možné vnímat jeho pokoru a zvláštní hráčskou samozřejmost, která z jeho osobnosti vyzařuje.
S jeho příchodem se ansámbl ztiší, jako by si dávali navzájem slovo. Dynamika, která se bude během koncertu mnohokrát opakovat. Jemné tóny a kývavý rytmus songů, místy chraplavý hlas Kiwanuky, neopakovatelný soulový projev, jehož podobu neodmyslitelně doplňují doprovodné vokály, nositelky silných emocí. Za jejich místy nepochopitelně plné výšky a extrémní hlasové polohy je publikum odměňuje živelným potleskem. Neubráním se lehce závistivé myšlence, tohle umí jen Afroameričanky.
fotogalerii z koncertu najdete tady
Sál je nadšený, dva roky všichni čekali, až koncert proběhne, a Kiwanuka si je toho dobře vědom. Po pár písních děkuje, že přišli, a vyjadřuje radost z toho, že může opět stát před tak plným sálem. Mezi ním a lidmi se vytváří milé pouto, všichni zpívají s ním a mají pocit vítězství, vydrželi, přečkali špatné časy. Kontrastně vůči celkovému dojmu působí disco koule vévodící poli několika kruhů na pozadí, od nejmenšího po největší. Jenže když zazní dynamické „I´m black man in white world,“ proměňuje se song v nadupanou taneční skladbu, koule dostává prostor a už z něj neuhne. Stává se z ní měsíc koncertu, středobod, kterým je ve skutečnosti malý muž pohupující se s kytarou. Jako by se usmíval, zpěv cedil skrze zuby, až si nejsem jistá, že dolehne do posledních řad. „One more night till the morning“ mě provází až do metra, kam si odnáším zážitek, ve který jsem doufala.
Michael Kiwanuka (us) + Amelie Siba
12. 7. 2022 Forum Karlín, Praha
foto: Mária Karľaková
Dominik Polívka 06.02.2023
Snaživé promo na sociálních sítích ale s nízkou účastí nic nesvedlo, taky nebylo poznat, kdo přišel kvůli Bonnetovi a kdo se tu ocitl náhodou.
Kyril Bouda 26.01.2023
Cesta k víře není jednoduchá, devítihodinový trip napříč tuzemskými drahami i silnicemi je dobrodružstvím svého druhu.
redakce 23.01.2023
První dojmy od zástupců redakce a dalších kolegů či přátel najdete níže, podrobnější report čekejte v březnovém čísle Full Moonu.
Minka Dočkalová 14.01.2023
Dvě originální brněnské galerie si na stejný čas připravily otevření výstav, přičemž obě měly jednoznačně co nabídnout.
Jiří Přivřel 13.12.2022
Vídeňská Albertina Modern vystavuje abstraktní expresionismus. Od Jacksona Pollocka k Marii Lassnig.
David Stoklas 12.12.2022
Vzhledem k úpěnlivosti, s jakou Porridge Radio podávali emotivně náročné písně, v nás museli něco zanechat – třeba otevřené rány.
Václav Valtr 10.12.2022
Když se vepředu utvořil kotel, utrousil: „Pamatujte si, když někdo spadne, tak mu pomozte vstát, když to neuděláte, jste pěkný hovada.“
Aneta Kohoutová, Šimon Macek 07.12.2022
Ty čtyři dny pod střechou Konviktu ve mně vyvolaly hluboký pocit mentální závratě. Stav, ve kterém se podpisu na smlouvě s ďáblem rovná náš tichý souhlas se stavem věcí současných.
Jiří Procházka 07.12.2022
Swans mají rozpracovaný nový materiál, který začátkem roku vyšel ve strohých demoverzích na fundraisingovém albu Is There Really a Mind? Co z něj Gira zahrál?
Jiří Přivřel 05.12.2022
Bouřlivě přijatý návrat ztraceného Syna.