Články / Reporty

Cesta do hlubin gruzínské duše - Didgori

Cesta do hlubin gruzínské duše - Didgori

Barka Fabiánová | Články / Reporty | 31.10.2014

Málokdo asi ví, že založení prvního gruzínského sboru lidových písní inicioval český pěvec Josef Navrátil alias Ratili, který v Gruzii dlouhodobě působil. A zdá se, že i po téměř 150 letech je české publikum gruzínskému polyfonnímu zpěvu stále nakloněno. Pěveckému sboru Didgori, který vystoupil dne 30. října v prostorách Muzea hudby v rámci festivalu Struny podzimu, totiž aplaudovalo několik desítek nadšených diváků.

Na počátku možná nebylo slovo, ale tón. Alespoň v Gruzii, kde děti zpívají dříve, než se naučí mluvit. Spolu s Arménií patří Gruzie k nejstarším křesťanským zemím, které jsou neustále ohrožené silnějšími sousedy. Vše zlé je ale k něčemu dobré a permanentní potřeba obhajování vlastní kultury posiluje národní identitu. Gruzínská polyfonie je od roku 2001 součástí seznamu nehmotného kulturního dědictví UNESCO a není divu. Když poprvé uslyšíte mnohohlasý zpěv a cappella, který je pro evropské ucho poněkud netypický, jste ohromeni.

Didgori se pojmenovali podle posvátné hory v západní Gruzii, na jejímž úpatí se v roce 1121 odehrála významná bitva. 12 mužů v tradičních černých krojích sestávajících ze dlouhých kabátů se zdobením na hrudi a stříbrnou dýkou zvanou kama u boku, hrdě nastoupilo na pódium Muzea hudby na pražské Malé Straně. Jeden z nich nejdříve pozdravil diváky v češtině a pak už v angličtině uvedl první set písní. Bloků bylo celkem pět, každý čítal čtyři písně z nejrůznějších oblastí.

Dozvěděli jsme se, že se gruzínská polyfonie dělí na západní a východní a obě oblasti mají specifické varianty. Základ polyfonie z východních oblastí je často tvořen tím, že několik zpěváků drží basový tón (tzv. dron), nad kterým se proplétají hlasy v opakujících se smyčkách. Západní regiony pak staví spíše na synchronní polyfonii tří hlasů. Zcela specifickým způsobem zpěvu je pak jódlování zpívané fistulí a bohaté na ornamenty zvané krimanchuli ze západní oblasti Guri.

V Gruzii se zpívá při nejrůznějších příležitostech a i koncertní program byl sestaven tak, aby zazněly písně světské i církevní. Zpěváci se různě přeskupovali, zpěv zněl občas jako dialog, občas jako hádka, někdy jste se v souhře hlasů ztráceli, pak zas nacházeli. Většina písní byla a capella, rytmiku občas podpořilo tleskání, dvě písně pak jeden ze zpěváků doplnil hrou na tradiční drnkací nástroj čonguri. Závěrečný aplaus nebral konce, Didgori tak byli nuceni přidávat. Na závěr jsme se tak dočkali i neoficiální hymny Gruzie a ukázek tance.

Igor Stravinsky v roce 1990 v rozhovoru pro Los Angeles Time prohlásil, že v tradiční gruzínské hudbě nachází více hudebních nápadů než v té současné. Nezbývá než souhlasit a doufat, že podobně hudebních zážitků bude přibývat. Písně by totiž neměly umírat, ale žít navěky.

Info

Struny podzimu: Didgori (ge)
31. 10. 2014, Muzeum hudby, Praha
foto © didgorilebi.ge

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Vpít se do ocelové hory (Deena Abdelwahed)

Michaela Šedinová 23.04.2024

Je sobota večer, ale sál kina Přítomnost je jako vždycky tak trochu v bezčasí. Loňská deska Jbal Rrsas tuniské producentky Deeny Abdelwahed je taky mezi časy a světy.

„Keď sa niečo páči všetkým…” (Berlin Manson)

Marek Hadrbolec, Veronika Vagačová 21.04.2024

Slovenští bojovníci za sociálně spravedlivou společnost a postpunk smíchaný s rapem vzali během malé české tour útokem nejprve vyprodanou Prahu a druhý den Brno.

Mezi hukotem velkoměsta a ptačím zpěvem (Shida Shahabi, BITOI)

Alžběta Sadílková 21.04.2024

My promlouváme k prostoru, prostor promlouvá k nám. Součástí oslav 40. narozenin Atria Žižkov byl i víkendový dvojkoncert pod taktovkou Heartnoize promotion.

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace