Martin Zoul | Články / Recenze | 17.12.2024
Jsou tabu a tabu. Některá se zhroutí při sebedrobnějším otočení dějinného soukolí, jiná působí dojmem monolitu, do kterého byly při vzniku člověka vyryty základní zákony lidství. Ecce homo, jehož údělem budiž navěky dobývat v potu tváře skývu svou a strachovat se o ztrátu toho jediného, co je mu drahé – vlastního života.
Je to právě pocit osudové předurčenosti a do jisté míry i nepřekročitelnosti, který se projevuje na našem vztahu k posledním věcem člověka, a sebevražednému jednání zvlášť. Vezměte si jen jazyk, který při popisu setkání se smrtí používáme – sebevražda se zásadně páchá, jako by bylo nutné zdůraznit stigma, které se s tímto způsobem odchodu ze světa pojí.
Do této kognitivně-lingvistické pasti se chytili i autoři publikace Ti, kteří se rozhodli, která se jinak snaží pojímat sebevraždu spíše v neutrálních, vědecky odtažitých intencích. Přesto i sem pronikají termíny, které vypovídají o jistém mystériu, které sebevražda představuje. Příkladem je opatrné kroužení kolem označení toho, kdo tento akt provedl, nebo se o něj alespoň pokusil – technokraticky znějícím „suicidantem” počínaje a dojemně neohrabaným “kandidátem sebevraždy” konče. Pozoruhodná je i volba názvů jednotlivých kapitol – Umění odejít, Umění rozloučit se, Umění pochopit… Za těmito poeticky znějícími nadpisy se však neskrývá nic jiného, než odpovědi na základní žurnalistické otázky „kdo, co, kdy, kde, proč a jak.”
Právě faktografické záležitosti jdou autorské dvojici tvořené etnoložkou a soudním znalcem nejlépe. V tomto ohledu má publikace skutečně nakročeno k tomu, aby se stala autoritativním kompendiem problematiky sebevražd. Tyto ambice však neustále podkopává nedůslednost výkladu, který spíš než vědeckou práci místy připomíná výpisky snaživého studenta s ADHD. Zejména v úvodním historickém exkurzu se informace často bezdůvodně opakují, případně zabíhají do detailů hraničících s akademickou obsesí. Skutečně bylo nutné, aby autoři v monografii s tematikou sebevražd obšírně referovali o novodobých pokusech objasnit smrt Jana Masaryka? Nebo aby citovali kompletní dopis na rozloučenou, který před svou smrtí napsal Jan Palach?
Podobné excesy působí dojmem umělého nafukování počtu znaků a zároveň je to příklad selektivnosti, kterou autoři ve vztahu k prezentovaným informacím praktikují. S tím souvisí i výtka, že některá témata nechávají autoři pouze nakousnutá – týká se to například eutanázie, ale i problematiky sebevraždy v umění, která je nepochopitelně odbavena zmínkou o Seressově skladbě Gloomy Sunday.
Ke čtenářsky nejvděčnějším, pokud je to v tomto případě vůbec možné říct, částem knihy, patří kompilace vzpomínek koronerů, záchranářů či policistů, zkrátka těch, kteří se s důsledky sebevražedných činů setkávají při výkonu svých profesí. V kontrastu se zbytkem knihy se jedná o oddíl, který umožňuje sebevraždu nahlédnout ve společenských souvislostech.
Ti, kteří se rozhodli, jsou ambiciózním projektem, který na kolena sráží nedotaženosti. Coby skripta z oboru suicidologie je kniha nedocenitelná, obávám se ale, že mimo akademický svět si bude hledat místo na slunci jen těžko.
Alena Lochmanová, Miroslav Šafr - Ti, kteří se rozhodli (Academia, Praha, 2024)
web nakladatelství
foto © se svolením nakladatelství Academia
Richard Michalik, Veronika Vagačová 30.01.2025
Po silnom debute, za ktorý si Vojtik vyslúžil ocenenie RadioHead Awards, šlo očakávať čokoľvek. Jeho odvaha a talent ukazovali hneď viacerými možnými smermi.
Štěpán Šanda 28.01.2025
Procházka výstavou v podobě něčeho blízkého počítačové hře může dobře připomínat pandemickou osamělost. Kid A Mnesia Exhibition.
Michal Pařízek 28.01.2025
Život Vernona Subutexe je brutálním popisem společnosti rozpolcené v různých směrech, společnosti, jíž cloumají nenávistné nálady směrem k odlišným rasám, cizincům nebo prostě osobám, které nezapadají.
Radim Kopáč 27.01.2025
Punk ladies made in ČSSR určitě musely být. Možná ne tak výrazné jako holky z Dybbuku, možná netvořily celou sestavu, ale každopádně tady měly své místo. Na pódiu i pod…
Veronika Vagačová 22.01.2025
Hravé riffy, prenikavé vokály a nečakané štylistické zmeny sú len pár z ocenenia-hodných kvalít tejto relatívne novej skupiny.
Jiří V. Matýsek 21.01.2025
Žádný growl, žádné temné mručení, jakoby tu z vlhkých kobek zněl hlas čisté bytosti, kterou zahnalo lidské nepochopení.
3DDI3 01.01.2025
Kapela, co má duši, ale nemá hlas. Anebo jo.
Jiří V. Matýsek 20.12.2024
Do světa písničkářů se noří nová publikace novináře, muzikanta a pečlivého lovce příběhů písní Michala Bystrova Hvězdy v polostínu. Nabízí stovku portrétů písničkářů ze šedesátých let.
Matej Žofčín 18.12.2024
Keď internet objavil na Bandcampe jeho album To See the Next Part of the Dream, ľudia o ňom na stránkach ako Rate Your Music a Reddit nevedeli prestať rozprávať.
Jakub Veselý 10.12.2024
Portfólio koluje pomedzi rockovými pasážami, jazzovými improvizáciami, punkovým rázom a avantgardným experimentálnym prístupom k hudbe.