Články / Recenze

Cesta do hlubin sebevrahovy duše (Ti, kteří se rozhodli)

Cesta do hlubin sebevrahovy duše (Ti, kteří se rozhodli)

Martin Zoul | Články / Recenze | 17.12.2024

Jsou tabu a tabu. Některá se zhroutí při sebedrobnějším otočení dějinného soukolí, jiná působí dojmem monolitu, do kterého byly při vzniku člověka vyryty základní zákony lidství. Ecce homo, jehož údělem budiž navěky dobývat v potu tváře skývu svou a strachovat se o ztrátu toho jediného, co je mu drahé – vlastního života.

Je to právě pocit osudové předurčenosti a do jisté míry i nepřekročitelnosti, který se projevuje na našem vztahu k posledním věcem člověka, a sebevražednému jednání zvlášť. Vezměte si jen jazyk, který při popisu setkání se smrtí používáme – sebevražda se zásadně páchá, jako by bylo nutné zdůraznit stigma, které se s tímto způsobem odchodu ze světa pojí.

Do této kognitivně-lingvistické pasti se chytili i autoři publikace Ti, kteří se rozhodli, která se jinak snaží pojímat sebevraždu spíše v neutrálních, vědecky odtažitých intencích. Přesto i sem pronikají termíny, které vypovídají o jistém mystériu, které sebevražda představuje. Příkladem je opatrné kroužení kolem označení toho, kdo tento akt provedl, nebo se o něj alespoň pokusil – technokraticky znějícím „suicidantem” počínaje a dojemně neohrabaným “kandidátem sebevraždy” konče. Pozoruhodná je i volba názvů jednotlivých kapitol – Umění odejít, Umění rozloučit se, Umění pochopit… Za těmito poeticky znějícími nadpisy se však neskrývá nic jiného, než odpovědi na základní žurnalistické otázky „kdo, co, kdy, kde, proč a jak.”

Právě faktografické záležitosti jdou autorské dvojici tvořené etnoložkou a soudním znalcem nejlépe. V tomto ohledu má publikace skutečně nakročeno k tomu, aby se stala autoritativním kompendiem problematiky sebevražd. Tyto ambice však neustále podkopává nedůslednost výkladu, který spíš než vědeckou práci místy připomíná výpisky snaživého studenta s ADHD. Zejména v úvodním historickém exkurzu se informace často bezdůvodně opakují, případně zabíhají do detailů hraničících s akademickou obsesí. Skutečně bylo nutné, aby autoři v monografii s tematikou sebevražd obšírně referovali o novodobých pokusech objasnit smrt Jana Masaryka? Nebo aby citovali kompletní dopis na rozloučenou, který před svou smrtí napsal Jan Palach?

Podobné excesy působí dojmem umělého nafukování počtu znaků a zároveň je to příklad selektivnosti, kterou autoři ve vztahu k prezentovaným informacím praktikují. S tím souvisí i výtka, že některá témata nechávají autoři pouze nakousnutá – týká se to například eutanázie, ale i problematiky sebevraždy v umění, která je nepochopitelně odbavena zmínkou o Seressově skladbě Gloomy Sunday.

Ke čtenářsky nejvděčnějším, pokud je to v tomto případě vůbec možné říct, částem knihy, patří kompilace vzpomínek koronerů, záchranářů či policistů, zkrátka těch, kteří se s důsledky sebevražedných činů setkávají při výkonu svých profesí. V kontrastu se zbytkem knihy se jedná o oddíl, který umožňuje sebevraždu nahlédnout ve společenských souvislostech.

Ti, kteří se rozhodli, jsou ambiciózním projektem, který na kolena sráží nedotaženosti. Coby skripta z oboru suicidologie je kniha nedocenitelná, obávám se ale, že mimo akademický svět si bude hledat místo na slunci jen těžko.

Info

Alena Lochmanová, Miroslav Šafr - Ti, kteří se rozhodli (Academia, Praha, 2024)
web nakladatelství

foto © se svolením nakladatelství Academia

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Nenalezeny žádné záznamy.

Nejlepší texty Full Moonu 2024: Nádej prázdnych tiel (Vojtik)

Richard Michalik, Veronika Vagačová 30.01.2025

Po silnom debute, za ktorý si Vojtik vyslúžil ocenenie RadioHead Awards, šlo očakávať čokoľvek. Jeho odvaha a talent ukazovali hneď viacerými možnými smermi.

Nejlepší texty Full Moonu 2024: Cepín v hlavě (Kid A Mnesia)

Štěpán Šanda 28.01.2025

Procházka výstavou v podobě něčeho blízkého počítačové hře může dobře připomínat pandemickou osamělost. Kid A Mnesia Exhibition.

Nejlepší texty Full Moonu 2024: Poslední zvonění aneb Život Vernona Subutexe

Michal Pařízek 28.01.2025

Život Vernona Subutexe je brutálním popisem společnosti rozpolcené v různých směrech, společnosti, jíž cloumají nenávistné nálady směrem k odlišným rasám, cizincům nebo prostě osobám, které nezapadají.

Nejlepší texty Full Moonu 2024: „Byly jsme holky a byly jsme trochu divné…“ aneb Holky v punku

Radim Kopáč 27.01.2025

Punk ladies made in ČSSR určitě musely být. Možná ne tak výrazné jako holky z Dybbuku, možná netvořily celou sestavu, ale každopádně tady měly své místo. Na pódiu i pod…

Trochu červené (Lelee)

Veronika Vagačová 22.01.2025

Hravé riffy, prenikavé vokály a nečakané štylistické zmeny sú len pár z ocenenia-hodných kvalít tejto relatívne novej skupiny.

Mramory města, v pokojích mršin (Infamis Tenebre)

Jiří V. Matýsek 21.01.2025

Žádný growl, žádné temné mručení, jakoby tu z vlhkých kobek zněl hlas čisté bytosti, kterou zahnalo lidské nepochopení.

Nový hlas v mé hlavě (Linkin Park)

3DDI3 01.01.2025

Kapela, co má duši, ale nemá hlas. Anebo jo.

Kdo si tak dnes vzpomene? (Hvězdy v polostínu)

Jiří V. Matýsek 20.12.2024

Do světa písničkářů se noří nová publikace novináře, muzikanta a pečlivého lovce příběhů písní Michala Bystrova Hvězdy v polostínu. Nabízí stovku portrétů písničkářů ze šedesátých let.

Všetci žijeme s vedomím, že jedného dňa zmizneme (Parannoul)

Matej Žofčín 18.12.2024

Keď internet objavil na Bandcampe jeho album To See the Next Part of the Dream, ľudia o ňom na stránkach ako Rate Your Music a Reddit nevedeli prestať rozprávať.

Námorníkov sen (Il Sogno del Marinaio)

Jakub Veselý 10.12.2024

Portfólio koluje pomedzi rockovými pasážami, jazzovými improvizáciami, punkovým rázom a avantgardným experimentálnym prístupom k hudbe.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace