Články / Reporty

Cesta Kataríny Málikové k Prophetu

Cesta Kataríny Málikové k Prophetu

Vadim Petrov | Články / Reporty | 24.01.2020

Večer v Akropoli otevírá polská producentka Ina West se svojí různorodou tvorbou někde mezi dream popem a trancem. S sebou má bubeníka a s výměnou syntezátoru za baskytaru přinese i slušnou energii, škoda, že se ztrácí v bludišti nástrojů čekajících na následující produkci. West se nenechá znervóznit pomalu se trousícím davem a jede naplno. Dokážu si ji představit v intimnějším prostoru.

Krátká pauza, přicházím na konec první písničky Kataríny Málikové. V sále je tma a bedny opakují navrstvený vokál, zpěvačka sama mlčí. Zahraniční úspěch nové desky Postalgia sem tam provázely komentáře o cizosti, až bizarnosti celého projevu. Samotného by mě to nenapadlo, slovenštině i synťákům převážně rozumím, ale jak se ve mě ta myšlenka rozležela, musím jí dát za pravdu. A i kdyby ne já, pak stín, co se nade mnou tyčí a drží prst na sampleru, mluví jednoznačně.

Katarína Máliková popořadě odehraje celou novinku (krom závěrečné Nešťastné neděle, která desce slouží jako outro) s několika bonusy a jde o povedené rozhodnutí. Stopáž natáhne bohatšími aranžemi některých písní, tu retro sólíčko na synťák, tu popuštění uzdy divokým vokálním smyčkám, které nejspíš ve studiu padly za oběť postprodukčním škrtům. Máliková se ráda oddává experimentování s vybavením a o drum machines dokáže vyprávět se zapálením jako málokdo, není tedy divu, že stage proměnila v bludiště nástrojů a kabelů. Spíše řídké podklady by hravě zvládl jeden laptop, Máliková ale suverénně postaví celou kapelu a krom bicích jsou její členové obklopeni šavlemi, poťáky a tlačítky, sen každého, kdo kdy kroutil oscilátory.

V půlce setu nastoupí kmotra Never Sol a zapěje část vlastní skladby Trees. Do té doby dominantní Máliková se skrčí na kraji stage a občas houkne backvokál, načež se zmateně rozhlídne, když Never Sol hudbu náhle utne. Proč právě ona? Máliková jí děkuje za inspiraci, když ji kdysi viděla stát samotnou za syntezátorem Prophet, za podobným, který vládne i dnešnímu vystoupení. Kruh se uzavřel, obě políbí cédéčko a vrhnou ho do davu.

fotogalerii z koncertu najdete tady

Máliková položí své drobné prsty na klávesy a dokončí koncert. Dav jásá, opakovaná klaněčka končí omluvou – přídavek nebude, je deset hodin. Škoda zpoždění, které na večeru o dvou kapelách překvapí. Palác Akropolis vůbec Málikové prokazuje medvědí službu, divadelní (?) světla shora dávají její tváři výraz mrtvoly. Kdyby kapelu osvětlovaly pouze displeje nástrojů, šlo by rozhodně o lepší světelnou šou než náhodné přepínání dvou nepovedených presetů.

Odcházím lehce roztrpčený. Akropole není můj oblíbený klub, velká, „divadelní“ stage v nepoměru k nevelkému sálu ničí menší koncerty a není dostatečně velkorysá k těm větším. Průměrný zvuk a hrozná světla atmosféře taky nepomůžou. Katarína Máliková se svým neotřelým zvukem a silným projevem si zaslouží víc.

Info

Katarína Máliková (sk) + Ina West (pl)
21. 1. 2020 Palác Akropolis, Praha

foto © Mária Karľaková

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Hranice komplexnosti (Caroline Shaw + Attacca Quartet)

Jan Starý 21.10.2021

Naštěstí i tyto variace mohou být skutečně silné, jak se ukázalo ve druhé půlce večera, kdy se ke kvartetu připojila Shaw v roli zpěvačky...

Přiškrtit, povolit, explodovat (Squid)

Akana 21.10.2021

Squid jsou neurotičtí a výbušní tak akorát, aby vám to nezačalo být nepohodlné, a soustředěně ukáznění jen do té míry, aby nebyl důvod k nařčení z hráčské exhibice.

Unsound 2021: To nejlepší

David Čajčík, Jan Starý 21.10.2021

Letošní Unsound se potýkal s méně viditelnými omezeními, v důsledku kterých byl kratší, skromnější a méně členitý. Ale měl svoje jasné, dynamické vrcholy.

Jazz přede dveřmi filharmonie (Jazz Goes to Town)

Jiří Vladimír Matýsek 17.10.2021

Jazz Goes to Town rád prošlapává nové cesty. Otázka je, jestli je to cesta objevitelská, nebo jde jen o slepou uličku v dalším vývoji přehlídky.

Zničit a přetvořit (Jazz Goes to Town 2021)

Jiří Vladimír Matýsek 16.10.2021

Další dva festivalové dny daly divákům zabrat. Dramaturgie se tentokrát pustila do poněkud náročných vod – což ale není nikterak špatně.

Progrese a tradice (Jazz Goes to Town 2021)

Jiří Vladimír Matýsek 14.10.2021

Podstatnou změnou byl dominantní syntezátor a také černý humor, který se odrážel v názvech skladeb i groteskní hudbě. Proklatě dobré a nesmírně intenzivní...

Výlet k hraniciam hluku. A trochu ďalej. (Hluková mystéria 2021)

Lucia Banáková 22.09.2021

Občas sa mi zdá, že všetko v Ostrave je zvláštne vyvážené ako napríklad tá tvrdá práca divokou zábavou...

Na maximum (Mighty Oaks)

Anna Kubínová 11.09.2021

Zatímco sérií prvních skladeb si tak trochu testují atmosféru a starají se především o to, aby se koncert rozběhl, postupně se uvolní.

Duchovní obroda barokem a jazzem (Svatováclavský hudební festival 2021)

Veronika Mrázková 09.09.2021

Blažíková má andělský hlas, je mistryní koloratur a strofické skladby rytíře Adama Michny z Otrokovic jsou v jejím podání přístupné a srozumitelné.

Zahradní slavnost aneb Sharpe 2021

Michal Pařízek 06.09.2021

Sharpe byl slavností, v níž se nadšení a zaujetí pořadatelů násobilo s radostí návštěvníků, což přineslo jiskřivý ohňostroj zážitků. Tady jsem doma, mohl bych být.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace