Články / Recenze

Cesta ke světlu je na dohled (Enter Shikari)

Cesta ke světlu je na dohled (Enter Shikari)

Martin Řezníček | Články / Recenze | 05.12.2017

Po prvním poslechu novinky britských Enter Shikari můžeme velmi snadno podlehnout dojmu, že se kapela dala na scestí žánrových experimentů a proměn. Doposud dominantní vliv posthardcoru a eletronicoru byl věrolomně vystřídán synthpopem a rockem. Kdysi zneklidňující syntezátory občas přecházející do temného diska se teď harmonicky mihotají nad potlačenými kytarami a zpěv se slušňácky distancuje od dřívějšího obhroublého řevu. Když se však prokoušeme celou diskografií, narazíme na nejednu píseň podobného ražení – třeba hned na skladbu Jonny Sniper z debutu Take to the Skies. O žádnou zásadní změnu se tedy nejedná, rozdíl je hlavně v tom, že na The Spark je „toho růžového“ najednou prostě víc.

Brzy navíc vyjde najevo, že hezké melodie tu maskují složité příběhy a hledání úniku z přetechnizovaného a zběsile tepajícího světa v Live Outside je jen první kapitolou. V těch dalších se frontman Rou Reynolds svěřuje s pocity z doby, kdy intenzivně bojoval s úzkostnou psychózou, chronickou nespavostí a panickými záchvaty – hojně citovaná pasáž z An Ode to Lost Jigsaw Pieces hovoří sama za sebe: „But in my chest there's a thundering pain/ It feels like God's in there, having a migraine.“

V Undercover Agents pak vše shrnuje prostým: „I'm so done with the pressure.“ Potřeba zapět ódu na krásu přírody a povznášející momenty v ní strávené jsou najednou dokonale pochopitelné. A k problémům osobním se musí připočíst i ty politické. Reynolds se kriticky vyjadřuje k brexitu, když Take My Cuntry Back přímo odkazuje na jedno z hesel jeho zastánců: „Don't wanna take my country back / I wanna take my country forward.“ Punkový rytmus a stadionový refrén navíc na chvíli mažou zdání vyměklosti, což na desce dokáže zopakovat už jen Rabble Rouser se svým toxickým beatem a textem trefujícím se do rockových hvězd.


Páté album Enter Shikari je ve srovnání s předchozími nahrávkami mnohem osobnější a procítěnější. Rou Reynolds o něm prohlásil, že jeho název (jiskra) pro něj znamená nový začátek – a především cestu z temnoty ve chvíli, kdy se všechno kolem bortí. Proto převaha optimistických melodií, které mají vyjadřovat dnes tolik potřebnou naději. Zcela vyhráno není, cesta ke světlu je ale na dohled. Teď ji ještě bezpečně projít.

Info

Enter Shikari - The Spark (Pias, 2017)
www.entershikari.com

Live: Enter Shikari (uk)
9. 12. 2017 18:00
Lucerna Music Bar, Praha
www.facebook.com/events/471511409868742

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Prechod do serióznej roviny (Rich Brian)

redakce 12.10.2019

Z Rich Briana sa stala virálna senzácia, ale z jeho novšej tvorby a rozhovorov je zjavné, že ambície má iné.

Ahhhh, ten surf rock! (Songs from the Utopia)

redakce 11.10.2019

Na novince pojmenované extatickým (či snad bolestivým?) výkřikem Ahhhh! se vydali na západ a pomyslně zakotvili někde na Západním pobřeží.

Smutně a zároveň s největší vášní k životu (Mueran Humanos)

redakce 05.10.2019

Ačkoli zpívají takřka výhradně španělsky, rafinovaná atmosféra odstavuje znalost jazyka na vedlejší kolej.

Neurvalý punk s koulí u nohy (Victims)

redakce 28.09.2019

Victims zde sice stále sázejí na ověřené postupy žánru a přímočarost, kterou koriguje agresivní d-beat materiálu, jasně vévodí, překvapuje však produkce.

Neobyčejná pokora Dirtmusic

redakce 27.09.2019

Odvaha a elegance, s jakou se Dirtmusic dokázali vzdát obvyklých schémat, je záviděníhodná... Recenze poslední desky Dirtmusic před jejich pražských koncertem.

Emotivní žalořevy Esazlesa

redakce 18.09.2019

Azyl v jeskyni skončil. Na malé formáty už není čas. Dává to smysl?

Když prach z cesty skřípe v zubech... (Gravelroad)

redakce 17.09.2019

Crooked Nation už při pohledu na přebal postrádá psychedelickou barevnost předchozích desek, zdobí ji černobílý obraz kostlivce v obleku.

Příliš dlouhá cesta k příliš prchavé nostalgii (Deafheaven)

redakce 16.09.2019

Ordinary Corrupt Human Love je stejnou měrou tvůrčí svoboda jako okázalá vypočítavost.

Cesta do hlubin dánské duše (Søren Bebe)

redakce 13.09.2019

Bebeho skladby na albu Echoes nejsou pouhou ozvěnou, ale vlastním hlasem, který Bebeho řadí k nejslibnějším talentům nejen skandinávské hudební scény.

Nelítostná dekompozice klubového elektra (Blanck Mass)

redakce 12.09.2019

Krutá atmosféra nelítostně tepající do posluchačových spánků je jasným testamentem doby. Reflexe environmentálního žalu, deprese, dekontrukce a kompozice naděje?