Články / Recenze

Cesta z diska Broken Bells

Cesta z diska Broken Bells

Anna Pleslová | Články / Recenze | 17.03.2014

Před čtyřmi roky se na trhu zjevil nový projekt s názvem Broken Bells, za nímž stál v té době asi nejvíc cool producent Danger Mouse a frontman úspěšných The Shins - James Mercer. Všechno klaplo. Příjemná inteligentní hudba plus zajímavý vizuál - úspěch se dostavil ihned.

O to příjemnější bylo, když před půl rokem vyšla zpráva, že Broken Bells budou vydávat druhou desku. Byla jsem zaskočena, přeci jen je to pouze vedlejší projekt a v těch se příliš často nepokračuje (vzpomeňme např. na The Good, the Bad & the Queen Damona Albarna). Před vydáním proběhla vydatná hype kampaň s vědecko-fantastickými filmečky, kde obsadili hlavní role Anton Yelchin ze Star Treku a Kate Mara z House of Cards. Z koule, co mají Broken Bells ve znaku, se stala vesmírná loď, kterou pilotovali astronauti Mouse a Mercer.

Album After the Disco je laděné do sci-fi melancholické atmosféry. Prozrazoval to už první kousek z desky Holding on for Life, osmdesátkové synthpopové aranžmá a falsetový zpěv à la Bee Gees zavedou do hvězdných časů Vladimíra Remka. První singl má ještě šťávu, se zbytkem alba je to ale horší. I když jsou jednotlivé songy rozmanité, některé jdou více do soulu, jiné zas do diska, téměř všechny mají podobnou stavbu. Rychlý začátek s výraznou basovou linkou nebo bicími, do toho Mercerův zpěv a refrén s přemírou ženských a místy (nedej bože) dětských hlasů. Amerika, gospel, patos, velkolepost... trubky, smyčce, všechno zdvojené tak, aby to chytlo za srdíčko. Minulé album bylo skromnější a - silnější.

A takhle to jde stále dál až do písně Medicine, která obsahuje Mercerův optimistický vokál a atmosféru, díky níž to není jen obyčejný pop. Fanoušci Broken Bells nebudou z After the Disco zklamáni, přeci jen si nahrávka drží laťku z minula. Jen to pánové psali, jako by už opravdu měli (nejen) po diskotéce.

Info

Broken Bells – After the Disco (Columbia, 2014)
http://www.brokenbells.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Making me sparkle (Blue Hawaii)

Karolina Veselá 23.02.2020

Nostalgicky se vracejí k hudbě svého mládí, a tak něžné a snové vokální party podkládají tranceovými a garageovými beaty.

Trefa do černého (Punisher MAX 2: Bullseye)

3DDI3 22.02.2020

Bullseye je díl, ve kterém Aaron malinko ustoupil od akce a přidal na psychologické hutnosti. Celek připomíná střet kladiva s trhavinou.

Vesmír ľudskej mysle (Pandorama)

Milan Hrbek 26.01.2020

Rozbiehajúci sa label Tabačka records z Košíc priniesol na slovenskú hudobnú scénu vskutku originálne a netradičné zjavy...

Ponor do minulosti i současnosti taneční scény (808 State)

Jaroslav Myšák 12.01.2020

808 State jsou na nové desce jednoznačně jistější v dříve prozkoumaných oblastech. Skladby, které nevybočují ze zavedených postupů, mají na desce kvalitativně navrch.

Agresívnejší, prieraznejší (Flash the Readies)

Radoslav Lakoštík 04.01.2020

Duna je neskrývane druhým postrockovým albumom skupiny Flash the Readies, ktorá si prešla za svoju existenciu zaujímavým vývojom.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Tři metry nad zemí (Kult: Vlasta Třešňák)

Akana 02.01.2020

Málokdo asi bude zpochybňovat, že jeho Zeměměřič je jednou z nejoriginálnějších a nejryzejších nahrávek našeho před- i porevolučního folku. Kult, texty z tištěného Full Moonu, to nej online.

Posmutnělý, ale konstruktivní (Pan American)

Tomáš Kouřil 29.12.2019

Diskografie Pan American je někde v půli mezi kytarovými mágy Labraford a téměř čistě ambientní dvojicí Anjou, v níž Marc Nelson také působí.

Cesta do zářivé mlhy (Michal Ajvaz, Města)

Jiří Zahradnický 25.12.2019

V knize není ani běžná veteš současné prózy – psychopati, devianti, masoví vrazi, ani drogoví dealeři. Ajvaz má letitou slabost pro...

Sluníčkové koláže Ariela Pinka

Bára Jurašková 19.12.2019

Po dvou řadových deskách – Pom Pom (2014) a Dedicated to Bobby Jameson (2017), vydává Ariel Pink první trojici ze série Ariel Archives.

Peneři prastrýčka Homeboye (Debut)

Honza Nosek 17.12.2019

Vladimír 518 to nakousl v podcastu Ladislava Sinaie – v určitou chvíli se člověk přestane cítit součástí scény a přestává si s ní rozumět.