Články / Reporty

Život je stoka a Chee Chaak legenda!

Život je stoka a Chee Chaak legenda!

Mária Karľaková, Lucia Banáková, waghiss666 | Články / Reporty | 12.06.2019

Pod vyfáranými doly spí zvíře s rodinou, s celou velkou smečkou individuí, které adoptovalo. Individuí, co sporadicky vylézají na denní světlo, ale jednou ročně se slezou k davové oslavě šikany návštěvníka. V učebnicích zoologie Chee Chaaka nenajdete a vyfotit ho neznamená totéž, co zachytit (v klidu a přirozeném prostředí to umí snad jen rozptylová loučka), odchyt z divočiny je marný lov. Chee Chaak, ten nejkrásnější anti-festival široko daleko, se musí zažít. Bude to bolet, bude se na mysl vkrádat špatný trip i noční můry, psychedelické závoje i hnus a špína zakryjí výhled a krev z uší bude jako pohlazení. Spolu s hrstkou věrných i cizáků budete sdílet nezapomenutelný tlak z nevšedních vystoupení, rozsekání žánrových předsudků i limitů vkusu. Nejde to zapomenout, stejně jako popsat, o což se naivně pokouší následující dotazník dvou nových návštěvnic a jednoho rezidenta. Vyhlížejte zimu, Čičáci se beztak znovu vyrojí o pár kilometrů dál.

AKOŽE CELKOVO
Lucia: Chee Chaak naservíroval zložitú spleť zážitkov, ktoré si neviem roztriediť a starostlivo poukladať do jednotlivých kategórii ani niekoľko dní po. Možno je to tým, že nie som typický konzument DIY akcií, a možno je práve toto esencia Chee Chaaku. Veci, čo fungovať mali, fungovali (nálada, publikum, skvelé jedlo, zvuk, industriálne kulisy) a veci, čo nefungovali, boli vlastne roztomilé. Chee Chaak je svojsky rozmanitý, protikladný, aj homogénny. Chee Chaak je tak trochu všetko, najdôležitejšie však je, že baví, a to ide, nie?

WAGHISS: Je zvláštní pozorovat, jak Chee Chaak působí na návštěvníky „odjinud“. Díky tvrdší dramaturgii lidi rok od roku lépe tuší, do čeho jdou, taky kde jinde mají multižánrovou battle stage (“Viděli jste ve Scottu Pilgrimovi,” prozradil jeden z pořadatelů), kde stihnete za dva dny zažít drum'n'noise, rap i slovenský hardcore, benefiční sekáč, iniciativu #Rozbratzostaje! za zachování pětadvacetiletého polského squattu, kam se zapojují návštěvníci i kapely, ve vedlejší kavárně výstavu a v kině promítání Bad Boy Bubby? I přesto spousta známých tváří kdovíproč chyběla. Jen jedna jistota zůstává rok od roku: tenhle v nejlepším smyslu anti-fesťák se na návštěvníkovi podepíše. Sežvýká ho, spolkne a pak znovu vyvrhne s nohama sevřenýma v pěst. I proto se vracíme a vracet budeme. A nebojím se, že by konec Provozu Hlubina pořádající kolektiv(y) zpomalil nebo snad zastavil. Tohle je festival navzdory všemu: časům, financím, podmínkám, pravidlům a často i samotnému návštěvníkovi. Až letos mi došlo, jak umím být zabedněný a jak mi i tahle akce, kapely, pořadatelé i návštěvníci otevírají oči. Chee Chaak je pro město a jeho okolí čím dál důležitější a důkazem, že ho nelze přehlížet, byly vyjevené a zmatené pohledy návštěvníků megakoncertu Kabát hned vedle.

Mária: Bicie ako cupitajúce chrobáky, totálna diverzita, ľudskosť a slabosť, Malta, Ibiza, Karibik, všetko v jednom, zdieľané vlastné svety, samotná Hlubina, pohľady na měsíc skrz industriál, heslovite a bez príkras. Otakar Matušek a jeho príbeh vo fotografiach, ktorý ma rozcítil (v ten moment som netušila s kým sa rozprávam). Hauko, cícer a najväčšie smiešky. Subjektivita. Heslá sa strácajú a pomaly prestávam všetkému rozumieť. Alebo práve naopak?

Čičák nie je pre každého. Nakoniec to je dobre. Davové šialenstvo neprebieha. Banda individuí s vlastným názorom, myšienková sloboda a porozumenie, ktoré nás spája. Antifestival, komunita, banda vyvrheľov vyslobodená v Hlubine. Odporučiť tento svet kamoške? Nemusím! Ona o ňom určite už vie. Uzavretá komunita? Trošku, no napriek tomu otvorená prijať nových členov partie, ak ho príjmeš ty. Chee Chaak sa vám musí pripliesť do cesty, nejde ho propagovať ani odporučiť známym. Ste pripravení čeliť bolesti? Skaze? Hluku a ešte väčšiemu hluku? Najdrsnejším prejavom v spoločenskom merítku? Prejavom, ktoré stačí dešifrovať a neskrývajú ani štipku drsnosti, ale tie najmilšie pohľadenia plné porozumenia? Zažiť to znovu? Určite. Čo bolo momentom bolo aj bizárom, voserom a naopak. Čičák je planéta.


KAPELY
M: Morus, FOQL, Zmar, Spoiled, Cardio Radio, HC battle.
Hardcore resp. Mňaucore, tzv. vřískoty prevyšovali väčšiu časť programu. Rozdiel oproti iným podujatiam môžme spozorovať práve tu. Blízky vzťah kapiel k tomuto festivalu je zjavný a prospieva celému zastúpeniu smečky. Kapely si prehadzujú miesta medzi stage a publikom, neštartujú dodávky smer večera od mamky, ale užívajú si celé šialenstvo spolu s nami. Zvukovka noise battle bola vskutku geniálna, škoda že sme presrali, čo nasledovalo potom… Štipka punkového návratu do mladosti, špinavých gitár, ťažkých bôt, zakápnuto vodkou a pivom. Morus s veľkým nápisom Feminism na tričku sa stala mojou piatkovou hviezdou. Rázny prejav aj napriek potrebe odpočinúť si a pokračovať zo stoličky hýbal davom. Pár ľudí ním dokonca lietalo. Jednoduché a jasné. Naboso spolu s FOQL za doprovodu „ladných“ pohybov sme otvárali cestu nočným tvorom. Bez mlhy s matéčkom dostávam otázku. Čo je to za vlajku? Myslím, že Cyprus, odpovedám. Štipka emíčka, štipka hrubosti, až nám odfúklo všetky imaginárne pokrývky hláv. Chlapci naložili bordílek. Cardio Radio ako poriadna dávka ľudskosti, nevšednosti aj osobné spovede.

Nejde už o nic jinýho než o pocit vítězství.
Naše ega všechno oholila úplně na kost.
Prý naděje pořád umírá poslední.
Ale první rozhodně umírá radost.

L: Lebanon, Severní nástupiště, V V R N G D N G, Zmar, HC battle.
Hoci to nie je moc zakotvené v objektívnej realite, po dramaturgickej stránke sa mi Chee Chaak do pamäti vryl ako hardcorový festival. Preto ma každá žánrová odbočka milo prekvapila a že ich teda bolo! Súťaž o najpočetnejšiu a zároveň najroztomilejšiu kapelu vyhráva Severní nástupište, ich folk bol veľmi príjemný. Zmar mal zas super emíčko a zvuk, V V R N G D N G priniesol tvrdý a hlučný berlínsky experiment, ktorý možno trochu balansoval na hrane, ale stále ma bavil. A zničil. No a spomíný hardcore, ten so sebou vždy nesie kopu energie, ktorá sa nedá prehliadnuť ani prepočuť. Uznanie patrí speváčke z Morus, ktorá koncert kvôli úrazu odspievala zo stoličky, a napriek tomu ich vystúpenie nepôsobilo usadnuto. Posledná poznámka - battles! Fenomén, ktorý už často nestretávam, a CheeChaak ukázal, že je to večná škoda!

W: Kouzelní Severní nástupiště a jejich tradiční kántry romantika zasazená do moderní doby a příběhů, brutální Pitva, co dostála názvu a našlehala z přítomných kaši, stejně jako V V R N G D N G nadělali z každého strouhanku, oldschoolové melo-emo se starými známými Cardio Radio, spadlá brada během námrdu od početně oslabených Spoiled z Kypru a nekompromisní výhra Fyasco v HC battlu doprovázeném bitvou davu v kartonové zbroji.


POKRM/DRINK
M: Vegan kebab + vegan kebab, ideálne s vegan kebabom.

W: Vegan hot-dog od Skuldy + espresso tonic z PetPunku. Vegan harira z hrnce podle Meldovy receptury a nově pražený filtr z Kolumbie v produkci CØKAFE.

L: Konečne mám v niečom jasno! Je to burrito. Alebo kebab, lebo stále si myslím, že keď je niečo zabalené v tortille, je to proste burrito. Alebo kebab. A vlastne mali aj pařížák! Najradšej by som sa do tej pixly pařížáku potopila a plávala v nej. A najmä všetko vegan.


MOMENT
M: Prepletené všetko v jednom. Ale tá ľudskosť! Tá ma dojíma ešte teraz. A Maruška (Patti Zóna), ktorú som rada po dlhej dobe videla.

L: Pán fotograf, ktorý vizuálne na festival nepatril, ale v podstate bol tak trochu jeho esenciou. Vždy sa pristavil a pozdieľal zopár postrehov, občas niekoho svojím príbehom rozplakal. Bol sympatický a najmä ľudský. Alebo keď mi došlo, že vtipy o Kabáte vlastne nie sú tak úplne vtipy.

W: Když Lebanon po první skladbě celého programu vyhodili pojistky. Není v tom moje škodolibost, spíš důkaz jejich intenzity. Cigáro s Morbim (Zmar) a přiznání, jak mi jeho hudební vkus před lety změnil život. A Banánovy tanečky na okraji kašny a sborové hulákání hymny Tina Tarner během vítězného setu Fyasco.

fotogalerii z festivalu hledejte tady


HLÁŠKA
M: "Život je lajf."

L: "Joooj, toto je lepšie ako Malta, sem ja pôjdem na letnú dovolenku."
"Hele stala sa nám super vec! Najprv zmizol náš autistický kamarát a mal aj naše kelímky, tak si vravíme, že záloha v péčku. Šli sme ho hľadať, zastavili sme sa pri stane a on tam spal, pričom tam nebýva. A povedal nám, že tie kelímky už nemá, že ich predal, lebo si chcel kúpiť džús, ale zato našiel dva originál kelímky Kabátu. Takže nemáme prachy, ale máme aspoň kelímky Kabát, nie je to win?"

W: „Já bych nesouhlasil... Dovolím si nesouhlasit. Já nesouhlasím!“ (opodál sedící postarší rezident s bongem a bichlí bez očního kontaktu narušuje naši debatu s místními DJ’s o relevanci voleb a irelevanci homofobie)
„A proč vy nepijete mléko, jestli se teda smím zeptat?” (Otakar Matušek opuštěný na baru Maryčky, než spustil dvouhodinový monolog i proud slovenských slz)
“Vymyslel jsem název pro hitovku, pojmenoval bych to Můj Thai.” (vstupní pohovor Fandy Knutha na pozici ghostwritera kapely Kryštof)
“Někdy příště je vlastně taková Říhova small-talk hymna napsaná v tramvaji.” (Petr Bláha, opilý samotář, zinař a basák kapely Zmar)
“Akú furt zvukovku?! Veď len kopák a snare! Nič viac, my sme vybavení. Jeblé zvukovky, kokot, načo? Nejeb sa.” (Holup se před battlem vymlouvá zvukařům a gestikuluje další hlt z lahve vodky od opodál stojící slečny)


BIZÁR
W: Pamatuju si München Konflikt jako příšerně debilní pseudo-avantgardu vymlouvající se na studia umění, ta mě strašně srala. A místo toho letos dostanu podivný post-punk, co se mnou šije ještě teď? Volám Scottu Kellymu, aby se přestal stydět. Pak ještě za světla vyprodaná matéčka z festivalového baru i kavárny vedle a nachcaný fanoušek Kabát, který zpoza plotu natahoval paroháče na vyhrávající Laundered Syrup.

L: Kamarát kamarátov kamarátky, ktorý ma obvinil z páchania selektívnej genocídy voči rastlinám, lebo som vegán. Potom si s chuťou odkusol z vegánskeho burrita. Ten istý kamarát kamarátov kamarátky plávajúci v kašne. Teplo nebolo, ale mal štýl a klobúk na hlave. Potom ho musel loviť z dna. Cyperská kapela, čo stratila nástroj (alebo sa mi to len zdalo?). "Když se u nás chlapi poperou..." počas zvukovky HC battle.


VOSER
M: Zmeškaný noise battle a životná únava prekvapkávaná kávou, ktorá neúčinkovala.

L: Hej, ako nemali žiadne dezertíky a potom som musela piť ten sladký drink (Gin a ríbezľový džús, malo to pekný názov) a to všetci vieme ako dopadlo…

W: Jeden fest nestačí aneb Vyfetlé děcka na klubovém raveu po kolena ve střepech z lahváčů a buranství v tramvaji na koncert Kabát. A že nemám ve tři třicet ráno dost energie ani kofeinu, abych vydržel příčetný do setu Gin&Platonic. Nechte mě napospas Chee Chaaku!

Info

Chee Chaak vol. 6
7. - 8. 6. 2019 Dolní oblast Vítkovice, Ostrava

foto © Mária Karľaková

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Staré vs. zastaralé: The Mystery of Bulgarian Voices ft. Lisa Gerrard

redakce 17.10.2019

S bohorovným úsměvem Buddhy a pompou Marie Antoinetty sice působila všelijak, její vokální charisma ale konečně dalo setu jasný charakter.

Intimita pro odcizené (Frankie Cosmos / Lina Tullgren)

redakce 14.10.2019

„The world is crumbling and/ I don’t have much to say,“ zpívá v písni Moonsea, která mi připadá důvěrně známá...

Příchod smutného Ježíše (Nick Murphy)

redakce 14.10.2019

Murphyho repertoár překypuje zajímavými hudebními řešeními a výpravami do různých hudebních žánrů, ale tentokrát mu trochu chyběla šťáva.

Jazz Goes to Town podruhé: Jazz bez klišé

redakce 13.10.2019

Možná se ve své představě snobského fanouška jazzu pletu, ale jestli (vůbec) nějací jezdí do Hradce Králové na Jazz Goes to Town...

Suverenita a zároveň zraniteľnosť (Lingua Ignota)

redakce 12.10.2019

Neviem, či ma niekedy prestane fascinovať tá úprimnosť, drásavá krása, monumentálnosť a zároveň intimita...

Jazz Goes to Town: Vládci chaosu (se saxofonem)

redakce 12.10.2019

Festival neskromný v line-upu. Nemá tendenci vozit vyložené jazzové superhvězdy, staví na kvalitě a neotřelých spojeních.

Krátká i dlouhá půlhodina ve finské sauně (Lunchmeat Festival 2019)

redakce 08.10.2019

Představení Cateriny Barbieri nabídlo zasněné arpeggio plochy, ale i pulzující basy v kombinaci s environmentálně laděnou projekcí. Ale bylo toho mnohem víc: detroit techno, gabba, dekonstrukce i hlavolamy.

Lunchmeat 2019, letos s koninou

redakce 08.10.2019

Bludiště zvuků a světel, paprsky a plochy křižující prostor, pohled do neznáma a fascinace nalezeným. Objevování, kreativita, posouvání toho, co chápeme pod taneční hudbou.

Nadrobno nasekaní Black Midi

redakce 07.10.2019

Hulváti, ani nepozdraví, nepoděkují, ubezpečení, že jsme to nejlepší publikum na světě, se od nich nedočkáme, nanejvýš utrousí nějaké to gesto...

Co nevadí u Hm…

redakce 06.10.2019

„Všechna slast musí být spotřebována, takový je zákon…,“ znělo ve čtvrtek večer přeplněnou Akropolí.