Články / Reporty

Chlapi, které můžete okukovat... (na Colours)

Chlapi, které můžete okukovat... (na Colours)

Anna Mašátová | Články / Reporty | 21.07.2013

Pokud jste se po uplynulé noci uvedli do použitelného stavu, tedy zručně zamaskovali kruhy pod očima, z vlasů odstranili neidentifikovatelné podivnosti a smyli prach ve vybojované sprše v kempu, můžete směle vyrazit na poslední den Colours. Vzhledem k tomu, že je na festivalu asi čtyřicet tisíc lidí, vychází nám jednoduchým počtem asi dvacet tisíc žen. A při pohledu na line-up by se dalo předpokládat, že i trochu více, neboť nejen po hudební, ale i vizuální stránce je to festival pěkný. Sigur Rós, Asaf Avidan, Damien Rice, Woodkid, Bonobo, Jamie Cullum, Devendra Banhart. Chlapi, které můžete okukovat, rozplývat se dojetím, a když budete mít štěstí - a interpret překoná dočasnou slepotu z pódiových světel -, možná budete obdařeny i úsměvem. Být dívkou (matkou, babičkou...) na festivalu má své výhody i úskalí. Kupříkladu ochranka u vchodu vás povětšinou nešacuje jako potenciálního teroristu, maximálně ohmatá zavazadlo, poptá se na zbraně. Netuší někdo, kolik lidí se už přiznalo, že má v chlebníku bouchačku?

Pak zbývá udělat zásadní rozhodnutí, zda se vydat doleva k hlavnímu pódiu nebo doprava k menším scénám, případně co si cestou (ne)koupíte. Stánky oplývají jídlem a pitivem snad z celého světa, lákadel fůra. Vlna neužitečných blbin k festivalům patří a je úplně jedno, jak stupidní vám budou připadat svítící náramky, etnické šmuky a batikované nesmysly den poté. Ať žijí suvenýry. Balvany před hlavní scénou zmizely, konečně se dá chodit bez vytí bolestí na každém kroku, ačkoliv na chození v podpatcích, jako to bývá k vidění na Berlin festivalu, to není a asi nebude. Stačí se vydat na některou z postranních cest a struska je zpět.

Vynález vratných kelímků je geniální a činí z Colours mnohem příjemnější místo. Nejen že nemáte plast po kotníky, navíc se nikdo nesnaží házet pivo kamkoliv, ať už na kapelu nebo jen tak z rozmaru kolem sebe, počet polití tekutým chlebem se rovná nule. Čistota příkladná, kéž se stane standardem všech festivalů. Mírné problémy jsou s orientací. Nebylo by špatné nechat vyrobit do areálu pár velkých map, plánky do ruky jsou sice fajn, ale často se ve festivalovém veselí ztratí. Viditelnější šipky a rozcestníky by byly užitečné, obzvláště ty na toalety/vodu/sprchy. Vůbec by bylo dobré mít toiky blíže hlavním scénám, jinak hrozí, že jakmile se je jednou vypravíte hledat, a to především v noci, prošvihnete půlku koncertu, i kdybyste byl členem klubu českých turistů. Snad ani nedomýšlet, jak se řeší pod rouškou noci akutní případy. Dvanáct oficiálních scén odrovnává uši smysluplným programem, proč však musí člověk odolávat diskoškám z komerčních stánků, jasné není.

Příjemným bonusem ke vstupence jsou slevy na kulturní vyžití v okolí Colours. Zoo, hornický Landek park, hojně využívaná půjčovna kol. Za zážitky však nemusíte z Colours vytáhnout paty, ocelové město stojí samo za důkladnou prohlídku. Galerie Zdeňka Sklenáře letos uspořádala minivýstavu současného českého umění, takže si přímo pod věží můžete prohlédnout třeba Bad News Krištofa Kintery – mimochodem pro děti nejděsivější exponát jeho loňské pražské výstavy. Navíc mají Colours k dispozici architektonický skvost bývalého plynojemu, citlivě přeměněného architektem Pleskotem v multifunkční prostor s chrámovou atmosférou. Díky rezervacím zmizel chaos a davová psychóza, pokud se snažíte, do Gongu se dostanete. Padesátikoruna za rezervaci je sice diskutabilní, ale za koncerty v plynojemu bezesporu stojí. Suma sumárum. Unikátností místa i line-upu u nás Colours nemají konkurenci, ale prostoru ke zlepšování je ještě dost.

Info

Colours of Ostrava
20. 7. 2013, Dolní oblast Vítkovic, Ostrava

foto © Barka Fabiánová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Mezi chaosem a soustředěním (The Ex)

Akana 24.03.2024

Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.

Róisín Murphy: elegancia a veľa vtipu

Michal Mikuláš 20.03.2024

Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...

7 okamžiků South by Southwest 2024

David Čajčík 20.03.2024

Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.

Někdy to vazbí, někdy vázne (Idles)

Michal Smrčina 17.03.2024

Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.

Ze dna spirály (hackedepicciotto)

Kryštof Kočtář 15.03.2024

Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.

Zapleteni v sítích filmu (FAMUFEST)

Tomáš Jančík 13.03.2024

Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?

Harfa, která si vše pamatuje (Mary Lattimore)

Julia Pátá 12.03.2024

Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.

Extatická geometrie s Meshuggah

Jan Starý 11.03.2024

Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace