Anna Mašátová | Články / Reporty | 21.07.2013
Pokud jste se po uplynulé noci uvedli do použitelného stavu, tedy zručně zamaskovali kruhy pod očima, z vlasů odstranili neidentifikovatelné podivnosti a smyli prach ve vybojované sprše v kempu, můžete směle vyrazit na poslední den Colours. Vzhledem k tomu, že je na festivalu asi čtyřicet tisíc lidí, vychází nám jednoduchým počtem asi dvacet tisíc žen. A při pohledu na line-up by se dalo předpokládat, že i trochu více, neboť nejen po hudební, ale i vizuální stránce je to festival pěkný. Sigur Rós, Asaf Avidan, Damien Rice, Woodkid, Bonobo, Jamie Cullum, Devendra Banhart. Chlapi, které můžete okukovat, rozplývat se dojetím, a když budete mít štěstí - a interpret překoná dočasnou slepotu z pódiových světel -, možná budete obdařeny i úsměvem. Být dívkou (matkou, babičkou...) na festivalu má své výhody i úskalí. Kupříkladu ochranka u vchodu vás povětšinou nešacuje jako potenciálního teroristu, maximálně ohmatá zavazadlo, poptá se na zbraně. Netuší někdo, kolik lidí se už přiznalo, že má v chlebníku bouchačku?
Pak zbývá udělat zásadní rozhodnutí, zda se vydat doleva k hlavnímu pódiu nebo doprava k menším scénám, případně co si cestou (ne)koupíte. Stánky oplývají jídlem a pitivem snad z celého světa, lákadel fůra. Vlna neužitečných blbin k festivalům patří a je úplně jedno, jak stupidní vám budou připadat svítící náramky, etnické šmuky a batikované nesmysly den poté. Ať žijí suvenýry. Balvany před hlavní scénou zmizely, konečně se dá chodit bez vytí bolestí na každém kroku, ačkoliv na chození v podpatcích, jako to bývá k vidění na Berlin festivalu, to není a asi nebude. Stačí se vydat na některou z postranních cest a struska je zpět.
Vynález vratných kelímků je geniální a činí z Colours mnohem příjemnější místo. Nejen že nemáte plast po kotníky, navíc se nikdo nesnaží házet pivo kamkoliv, ať už na kapelu nebo jen tak z rozmaru kolem sebe, počet polití tekutým chlebem se rovná nule. Čistota příkladná, kéž se stane standardem všech festivalů. Mírné problémy jsou s orientací. Nebylo by špatné nechat vyrobit do areálu pár velkých map, plánky do ruky jsou sice fajn, ale často se ve festivalovém veselí ztratí. Viditelnější šipky a rozcestníky by byly užitečné, obzvláště ty na toalety/vodu/sprchy. Vůbec by bylo dobré mít toiky blíže hlavním scénám, jinak hrozí, že jakmile se je jednou vypravíte hledat, a to především v noci, prošvihnete půlku koncertu, i kdybyste byl členem klubu českých turistů. Snad ani nedomýšlet, jak se řeší pod rouškou noci akutní případy. Dvanáct oficiálních scén odrovnává uši smysluplným programem, proč však musí člověk odolávat diskoškám z komerčních stánků, jasné není.
Příjemným bonusem ke vstupence jsou slevy na kulturní vyžití v okolí Colours. Zoo, hornický Landek park, hojně využívaná půjčovna kol. Za zážitky však nemusíte z Colours vytáhnout paty, ocelové město stojí samo za důkladnou prohlídku. Galerie Zdeňka Sklenáře letos uspořádala minivýstavu současného českého umění, takže si přímo pod věží můžete prohlédnout třeba Bad News Krištofa Kintery – mimochodem pro děti nejděsivější exponát jeho loňské pražské výstavy. Navíc mají Colours k dispozici architektonický skvost bývalého plynojemu, citlivě přeměněného architektem Pleskotem v multifunkční prostor s chrámovou atmosférou. Díky rezervacím zmizel chaos a davová psychóza, pokud se snažíte, do Gongu se dostanete. Padesátikoruna za rezervaci je sice diskutabilní, ale za koncerty v plynojemu bezesporu stojí. Suma sumárum. Unikátností místa i line-upu u nás Colours nemají konkurenci, ale prostoru ke zlepšování je ještě dost.
Colours of Ostrava
20. 7. 2013, Dolní oblast Vítkovic, Ostrava
foto © Barka Fabiánová
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.
Akana 24.03.2024
Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.
Michal Mikuláš 20.03.2024
Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...
David Čajčík 20.03.2024
Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.
Michal Smrčina 17.03.2024
Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.
Kryštof Kočtář 15.03.2024
Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.
Tomáš Jančík 13.03.2024
Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?
Julia Pátá 12.03.2024
Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.
Jan Starý 11.03.2024
Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.