Články / Reporty

Chlapi nezapomněli, jak se dělá tvrdá hudba

Chlapi nezapomněli, jak se dělá tvrdá hudba

woko | Články / Reporty | 10.11.2012

Češi očividně Caspian rozumí. Jak jinak by si člověk vysvětlil, že tu od léta páně 2008 byli počtvrté. Vyjma 2011, kdy psali nové album, tu byli rok co rok. Poprvé vystoupili jinde než v Chapeau Rouge, což se ukázalo jako problém pro kytaristu Philipa Jamiesona, kterej se se svejma dvěma metrama skoro nevešel na Strahov. Ale to předbíhám.

První „kapelou“ večera byl jednočlenný projekt Kanaďana Erica Quacha Thisquietarmy. Absolutně jsem nevěděl, co čekat, ale byl jsem mile překvapenej. Eric nezahrál koncert, jak možná lidi jako já očekávali, ale předvedl jeden dlouhej půlhodinovej set, kdy přehrál (předpokládám) všechny svoje pecky. Byla to ohromná salva soundu a dronu, do který se zpovzdálí rvaly jednoduchý, rytmický linie. Sunn O))) pro začátečníky. Vše doprovázeno pochmurnou projekcí, která dobře sedla. Lidi před pódiem sice stáli jak solný sloupy a málokdo se odvázal, ale alespoň jich tam stála hromada a nakonec Kanaďana potěšili potleskem. Dobrý, ale na leckoho to mohlo bejt až moc experimentální a divný.

Protože prostěradlo, projektor a kytaru s pedálama člověk neuklízí moc dlouho, Caspian se na pódiu octli ani ne po deseti minutách a já začal mít strach, jestli se tam neumlátěj. Přece jen je jich šest a z předchozích pražskejch zastávek vim, jak to uměj rozparádit. Vešli se tam akorát, krom zmíněnýho Philipa, kterej párkrát zažertoval, jakej je na Sedmičku hroznej habán. Večer začali titulní skladbou Waking Season, která otevírá i samotný album. Na začátek dobře, ale Caspian maj mnohem lepší a nabušenější songy. Na novém albu jich zrovna moc není, nicméně první půlka koncertu odsejpala skvěle. Procellous, jedna z těch lepších z Waking Season, skvěle rozehřála publikum, ovšem Some Are White Lights nejde s novinkou srovnávat a odnesla si bouřlivý ohlas. Následovala Malacoda a člověk by si pomalu myslel, že ani šestici se nová deska moc ráda nehraje a že se pojede ve starejch osvědčenejch bombách. Další dva songy bohužel tempo koncertu rozhodily a přišlo mi to jako půl hodina, než dozněly Concrescence a Gone in Bloom And Bough. Následující Halls Of The Summer zuřící dav zpátky přivolat nedokázala, ale poslední kousek Fire Made Flesh (což je shodou okolností zavírák i na albu) ukázal, že chlapi nezapomněli, jak se dělá tvrdá hudba. Naprostá pecka. Jenže Caspian musí končit koncerty zásadně Sycamore, takže po krátké pauze se vrátili a dali Moksha. A pak Sycamore. Podle ohlasů to bylo pro spoustu lidí poprvé, co jí viděli Caspian hrát. Ty čuměli.

Žádný Crawlspace nebo Ghosts of the Garden City, ale tohle je přece tour k Waking Season. Podle mě byla nová deska odprezentovaná skvěle, nezapomnělo se ani na zlatý kousky jako třeba The Raven, což byl nejspíš takový dárek pro Čechy. Nikde jinde ji v Evropě nehráli. Češi Caspianům zkrátka rozumí a nabitejch 75 minut to jen dokazuje. I když to nebyl nejlepší koncert, kterej jsem s nima zažil, obviňujme z toho spíš novou, klidnější desku. Tihle sem přijedou i popátý. A pošestý. A díky Landmine Alert, že nám je sem vozej. Uvidíme se příště.

Info

Caspian (usa)
8. 11. 2012, Strahov 007, Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Dvakrát tři na Contempulsu (Trio Catch, Poing)

Jan Starý 03.12.2019

Během celého bloku fascinovalo nejen to, jak precizně jsou hráčky sehrané, ale i souznění, které se dá občas zachytit u jazzových nebo rockových kapel.

Méně světla (Boy Harsher)

Michal Smrčina 02.12.2019

Vidím trika Nitzer Ebb, gotiky z krypt mísící se s klasickým techno výkvětem v černém, vidím chlapce v béžových rolácích...

Oběd u ďáblovy bábinky (Ghost)

Jiří Vladimír Matýsek 02.12.2019

Švédský fenomén Ghost hrál u nás už dvakrát, nikdy to ale nebylo pořádně. S plnohodnotnou show dorazili až nyní, do moderních, chladných prostor O2 Universa.

Chaos, který nikdy nenastal (Amnesia Scanner)

Natálie Zehnalová 02.12.2019

Stojíme kolem dokola nevelkého pódia, sestávajícího ze třech oddělených platforem situovaných tak, aby se na představení dalo dívat i z vrchních pater majestátní budovy Kraftwerku.

Iba plakať v tmavých kútoch (The Paper Kites)

Jonáš Sudakov 27.11.2019

Pri akustických častiach nabádal barmanov, aby robili tie najtichšie drinky v ich živote a fanúšikov zas povzbudzoval, aby sa pripojili k spevu, iba keď poznajú slová...

Contempuls 2019: Formy pro emoce (Ascolta, Satoko Inoue)

Jan Starý 26.11.2019

Kombinování médií je velkým tématem dneška, jen výjimečně je ovšem takto dotažené, smysluplné a působivé.

Nedělní chvilka s Kadebostany

Adéla Poláková 26.11.2019

Zpěvačka Kristina Jakovleva se upřeně dívá do dálky a přísný výraz skupiny podtrhuje podsaditý pozounista Ross Butcher svými výraznými sóly.

Zralá romantika Marka Lanegana

Akana 22.11.2019

Kapela zvolnila s táhlou Bleeding Muddy Water, která připomněla, jak lehce se v Laneganově tvorbě prolíná postpunkový odkaz s temně bluesovou romantikou amerických dálav.

Tell me it’s love, tell me it’s real (Cigarettes After Sex)

Dominik Polívka 22.11.2019

„Vždycky sem si myslel, že to zpívá ženská,“ baví se ve frontě před klubem Roxy mladý pár, jeden z mnoha toho večera.

Hromadná meditace s Ólafurem Arnaldsem

Adéla Poláková 21.11.2019

Arnalds se vrací s otázkou, zda v České republice vstávají lidi skutečně ve čtyři ráno, jak mu namluvil kolega-violista. Publikum se dá do smíchu.