Články / Reporty

Chlapi nezapomněli, jak se dělá tvrdá hudba

Chlapi nezapomněli, jak se dělá tvrdá hudba

woko | Články / Reporty | 10.11.2012

Češi očividně Caspian rozumí. Jak jinak by si člověk vysvětlil, že tu od léta páně 2008 byli počtvrté. Vyjma 2011, kdy psali nové album, tu byli rok co rok. Poprvé vystoupili jinde než v Chapeau Rouge, což se ukázalo jako problém pro kytaristu Philipa Jamiesona, kterej se se svejma dvěma metrama skoro nevešel na Strahov. Ale to předbíhám.

První „kapelou“ večera byl jednočlenný projekt Kanaďana Erica Quacha Thisquietarmy. Absolutně jsem nevěděl, co čekat, ale byl jsem mile překvapenej. Eric nezahrál koncert, jak možná lidi jako já očekávali, ale předvedl jeden dlouhej půlhodinovej set, kdy přehrál (předpokládám) všechny svoje pecky. Byla to ohromná salva soundu a dronu, do který se zpovzdálí rvaly jednoduchý, rytmický linie. Sunn O))) pro začátečníky. Vše doprovázeno pochmurnou projekcí, která dobře sedla. Lidi před pódiem sice stáli jak solný sloupy a málokdo se odvázal, ale alespoň jich tam stála hromada a nakonec Kanaďana potěšili potleskem. Dobrý, ale na leckoho to mohlo bejt až moc experimentální a divný.

Protože prostěradlo, projektor a kytaru s pedálama člověk neuklízí moc dlouho, Caspian se na pódiu octli ani ne po deseti minutách a já začal mít strach, jestli se tam neumlátěj. Přece jen je jich šest a z předchozích pražskejch zastávek vim, jak to uměj rozparádit. Vešli se tam akorát, krom zmíněnýho Philipa, kterej párkrát zažertoval, jakej je na Sedmičku hroznej habán. Večer začali titulní skladbou Waking Season, která otevírá i samotný album. Na začátek dobře, ale Caspian maj mnohem lepší a nabušenější songy. Na novém albu jich zrovna moc není, nicméně první půlka koncertu odsejpala skvěle. Procellous, jedna z těch lepších z Waking Season, skvěle rozehřála publikum, ovšem Some Are White Lights nejde s novinkou srovnávat a odnesla si bouřlivý ohlas. Následovala Malacoda a člověk by si pomalu myslel, že ani šestici se nová deska moc ráda nehraje a že se pojede ve starejch osvědčenejch bombách. Další dva songy bohužel tempo koncertu rozhodily a přišlo mi to jako půl hodina, než dozněly Concrescence a Gone in Bloom And Bough. Následující Halls Of The Summer zuřící dav zpátky přivolat nedokázala, ale poslední kousek Fire Made Flesh (což je shodou okolností zavírák i na albu) ukázal, že chlapi nezapomněli, jak se dělá tvrdá hudba. Naprostá pecka. Jenže Caspian musí končit koncerty zásadně Sycamore, takže po krátké pauze se vrátili a dali Moksha. A pak Sycamore. Podle ohlasů to bylo pro spoustu lidí poprvé, co jí viděli Caspian hrát. Ty čuměli.

Žádný Crawlspace nebo Ghosts of the Garden City, ale tohle je přece tour k Waking Season. Podle mě byla nová deska odprezentovaná skvěle, nezapomnělo se ani na zlatý kousky jako třeba The Raven, což byl nejspíš takový dárek pro Čechy. Nikde jinde ji v Evropě nehráli. Češi Caspianům zkrátka rozumí a nabitejch 75 minut to jen dokazuje. I když to nebyl nejlepší koncert, kterej jsem s nima zažil, obviňujme z toho spíš novou, klidnější desku. Tihle sem přijedou i popátý. A pošestý. A díky Landmine Alert, že nám je sem vozej. Uvidíme se příště.

Info

Caspian (usa)
8. 11. 2012, Strahov 007, Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Sub Focus – kdo chodí na starý djs?

Vadim Petrov 19.01.2020

Sub Focus nastoupí, potřese Bifidovi rukou a vypálí Rock It v double dropu s Take You Higher od Wilkinsona, synergické double dropy padají jeden za druhým téměř bez ustání.

Povolený sentiment na Balkáně (Božo Vrećo)

Ana Fligić 31.12.2019

Typické dlouhé vlasy, dramatický make-up, plnovous, elegantní, nejčastěji vlastnoručně navržené šaty, vysoké podpatky. Sevdah v Bělehradu.

Něco mezi (J.I.D)

Daniel Nádler 23.12.2019

Nevím, jestli zrovna tahle situace mu dodala kuráž nebo co se v něm zlomilo, ale pak bylo všechno jinak.

Náboženství: Island (Árstíðir)

Aneta Kohoutová 16.12.2019

Celým večerem se nese velký důraz na kořeny a pospolitost, chvílemi se v téhle situaci cítím trochu stísněně jako na sektářském kázání, do poznámek si píšu - guru feeling.

Bert & Friends jsou SUPR

Andrea Bodnárová 14.12.2019

Bezčasá benzinka se zjevuje v neonové záři a v místnosti nad ní jsou plyšová chlupatá křesla a misky s tutti frutti žvýkačkami.

Nikdy nejste doopravdy sami (Planes Mistaken for Stars)

Lukáš Grygar 12.12.2019

Středa dopoledne, hraje mi Neil Young, deska Broken Arrow, kterou zakládající kytarista Planes Mistaken for Stars považoval za trestuhodně nedoceněnou.

Tváře povědomé i nepřítomné (PAF Olomouc)

Viktor Palák 10.12.2019

„Po pravdě – nevim,“ odvětila jedna z porotkyň Chalupeckého ceny Vjera Borozan, když se jí moderátoři zeptali, zda se opravdu baví, anebo zda to jen předstírá...

Na kusy (Cult of Luna & spol.)

Jakub Koumar 09.12.2019

The Fall. Světla žhnou a gradující hudba jako by trhala kusy sebe sama a ty padají z pódia do hlediště.

Více lidskosti (Holly Herndon)

Natálie Zehnalová 09.12.2019

Sedm lidí a jedna umělá inteligence zaplnili industriální budovu Kraftwerku odzbrojující dávkou energie, křehkosti a lidskosti.

Pestré farby neo-soulu (Jordan Mackampa)

Jonáš Sudakov 08.12.2019

V obyčajnom šedom svetri a s drobnou zimnou čiapkou sa podobá na Marvina Gayea nielen vizuálne, ale v jeho tvorbe je počuť aj dušu tejto legendy.