Články / Recenze

Chléb a hry (Church of Misery)

Chléb a hry (Church of Misery)

Tereza Posturová | Články / Recenze | 20.08.2013

V době, kdy se unavený člověk střetává s mnohdy nevyzpytatelnou realitou všedního dne, se chuť bojovat se zoufalým démonem vlastní existence dostavuje po čím dál delším přemlouvacím martyriu. Nazvěme to třeba stárnutí. A/nebo počáteční nástup deprese. Psychika je dennodenně důkladně masírována rozžhaveným mediálním pohrabáčem možností lidské brutality, není tedy divu, že hranice skutečnosti a akční filmové fikce se postupně stírají. Kompenzační prostředky pro znovunalezení tolik vzácné rovnováhy jsou čistě individuální záležitostí, každý extrém má dvě strany – zabít nebo se zabít? Dobrý den, vítejte ve vražedné reality show, od mikrofonu se hlásí Church of Misery. Pojďme si představit dnešní soutěžící.

Čtyři Amíci, páreček Angličanů a výmarský romantik. Úvodní znělku dostal na starost sampl s hlasem D. Radera při doznání a instrumentální náklaďák příkladného soundtracku pro béčkový slasher se zvolna rozjíždí. Jsme v krajině neprostupné houštinami riffů, v jedné ruce dohořívá louč, ve druhé nabroušená mačeta a tělo svírá opodstatněná paranoia. Hrdelní řev opakovaně obnažuje „jiné“ mysli, klidná hysterie se snaží prokopnout dveře vnitřnímu pnutí, ale otupeně zamlžená příčetnost zabarikádovaná před zblázněním se navenek tváří nezúčastněně. Nekonečná exhibice kytarových sól jako kvílivé svisty čepele v beznadějných pokusech o vymanění se z víru kýče. Jízda kapely ve striktním kruhu vlastní bezradnosti, kde v příkopech opět leží pobodané dětské hrudníčky, uškrcené znásilněné ženy a nově zastřelená rodina upjatého očaře, co neměl rád hipíky. Do toho jako pěst na oko probleskuje osvěžující cover progrockových Quatermass. Maják uprostřed údolí, co si krade proud z kořenů elektrických křesel rozesetých po stráni a paradoxní originál z toho mála, co lze na desce najít. Thy Kingdom Scum hraje ruskou ruletu s časem, když kapele u posledního songu evidentně nestačí téměř třináct minut k nalezení potřebné míry sebeúcty.

Ano, nebýt Black Sabbath, Saint Vitus a ostatních mániček, řádně by je nevydojili CoM a hromada dalších. Položme si otázku: baví Ozzyho pořád házet aporty? A hlavně, baví to vás?! CoM už od druhé desky nasměrovali zvuk do temnějších zákoutí jeskyní s neonovými nápisy doom a sludge, zakrvácené stěny ještě stíhají zapatlávat vrstvami psychedelie a grunge a evidentně se jim pravidelné docházení do tamějšího zájmového retro kroužku velice zalíbilo. Kontroverze dneska představuje rozhodující předmět doličný a pravda pravdoucí, není vhodnější živné půdy pro téma sériových vrahů než specifických odnoží metalu, oblastí rochnících si v olupování kůže zvrácené mnohoznačnosti. Bylo by možné kapelu lehkovážně označit za vychcánky, to bychom ale pouze nepřímo proklamovali vlastní úzkoprsost. Mnohem zajímavější je sledovat, jakým způsobem CoM s nabytým koncepčním profitem v průběhu jednotlivých desek zachází. I přes přetrvávající stupeň podvědomé fascinace se pozornost v případě třetího alba neustále stáčí jinam. Do pitevních protokolů se vkrádají podobné fráze, modus operandi je vyčerpán. Co naturalismus započal, to postmoderní zhýralost ukončí. Historie se pořád opakuje, jen záleží, v jakém okamžiku se staneme její součástí.

Info

Church of Misery – Thy Kingdom Scum (Rise Above Records, 2013)
www.churchofmisery.net

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Hiphopový blockbuster Tylera, the Creatora

Martin Šmíd 16.09.2021

Na červený koberec Grammy se Tyler Okonma ohákl do růžového obleku à la lobby boy, inspirovaného filmem Grand Budapest Hotel Wese Andersona a navrženého jeho vlastní značkou...

Hudba k láske (Vec & Švidraň)

Kristína Valachová 08.09.2021

Z albumu cítiť kreatívnu hravosť a hľadanie spoločnej tvorivej cesty. Úprimný výsledok necieli dohnať aktuálne rapové trendy.

Šílený závod šťastné melancholie (Tim Dup)

Adéla Polka 05.09.2021

Jeho síla spočívá především v rozněžnělé melancholii, skrze níž opěvuje svůj svět za doprovodu prakticky klasického klavíru.

Boj i smíření (Gojira)

Jiří Procházka 03.09.2021

Gojira rozvíjí svá obvyklá témata jako životní koloběh, osobní rozvoj a dopady lidského chování na životní prostředí a stav společnosti.

Ve skleněné kouli (Glaare)

Jiří Vladimír Matýsek 02.09.2021

Co Glaare odlišuje od masy kapel, které se k oběma směrům v jakési retro vlně hlásí, je působivý vokál, v němž najdeme smutek i dravost, často najednou.

Soustavný sonický nátlak (Part Chimp)

Dantez 25.07.2021

Britští Part Chimp se dosud věnovali noise rocku, který se inspiroval Sonic Youth i zběsilými Lightning Bolt.

Po jaké době je vhodné lidem říkat, že je milujeme? (Moontype)

David Stoklas 10.07.2021

Moontype, ačkoliv by mohli, se neohánějí technikou, ale intelektuálnímu math rocku naopak trochu srazili hrany.

Že by ten správný čas vytáhnout kytaru? (Flock of Dimes)

Veronika Jastrzembská 29.06.2021

Do toho se ještě přidá rozpačité porozchodové období, kdy člověk neví, co sám se sebou, jak znovu začít, z čeho se poučit...

Historie kapitalocénu a možnosti znovustvoření

prof. Neutrino 28.06.2021

Vydavatelství Neklid přichází s obsáhlou studií o zrodu a strategiích „kapitalistické ekologie“ aneb jak si člověk dokázal zotročit člověka a zplundrovat ekosystém planety ve jménu mamonu.

Snivě i do hloubky (Susheela Raman)

Akana 26.06.2021

Její fúze západních písničkářských postupů s východními prvky nepůsobí ani trochu povrchně nebo podbízivě.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace