Články / Recenze

Chléb a hry (Church of Misery)

Chléb a hry (Church of Misery)

Tereza Posturová | Články / Recenze | 20.08.2013

V době, kdy se unavený člověk střetává s mnohdy nevyzpytatelnou realitou všedního dne, se chuť bojovat se zoufalým démonem vlastní existence dostavuje po čím dál delším přemlouvacím martyriu. Nazvěme to třeba stárnutí. A/nebo počáteční nástup deprese. Psychika je dennodenně důkladně masírována rozžhaveným mediálním pohrabáčem možností lidské brutality, není tedy divu, že hranice skutečnosti a akční filmové fikce se postupně stírají. Kompenzační prostředky pro znovunalezení tolik vzácné rovnováhy jsou čistě individuální záležitostí, každý extrém má dvě strany – zabít nebo se zabít? Dobrý den, vítejte ve vražedné reality show, od mikrofonu se hlásí Church of Misery. Pojďme si představit dnešní soutěžící.

Čtyři Amíci, páreček Angličanů a výmarský romantik. Úvodní znělku dostal na starost sampl s hlasem D. Radera při doznání a instrumentální náklaďák příkladného soundtracku pro béčkový slasher se zvolna rozjíždí. Jsme v krajině neprostupné houštinami riffů, v jedné ruce dohořívá louč, ve druhé nabroušená mačeta a tělo svírá opodstatněná paranoia. Hrdelní řev opakovaně obnažuje „jiné“ mysli, klidná hysterie se snaží prokopnout dveře vnitřnímu pnutí, ale otupeně zamlžená příčetnost zabarikádovaná před zblázněním se navenek tváří nezúčastněně. Nekonečná exhibice kytarových sól jako kvílivé svisty čepele v beznadějných pokusech o vymanění se z víru kýče. Jízda kapely ve striktním kruhu vlastní bezradnosti, kde v příkopech opět leží pobodané dětské hrudníčky, uškrcené znásilněné ženy a nově zastřelená rodina upjatého očaře, co neměl rád hipíky. Do toho jako pěst na oko probleskuje osvěžující cover progrockových Quatermass. Maják uprostřed údolí, co si krade proud z kořenů elektrických křesel rozesetých po stráni a paradoxní originál z toho mála, co lze na desce najít. Thy Kingdom Scum hraje ruskou ruletu s časem, když kapele u posledního songu evidentně nestačí téměř třináct minut k nalezení potřebné míry sebeúcty.

Ano, nebýt Black Sabbath, Saint Vitus a ostatních mániček, řádně by je nevydojili CoM a hromada dalších. Položme si otázku: baví Ozzyho pořád házet aporty? A hlavně, baví to vás?! CoM už od druhé desky nasměrovali zvuk do temnějších zákoutí jeskyní s neonovými nápisy doom a sludge, zakrvácené stěny ještě stíhají zapatlávat vrstvami psychedelie a grunge a evidentně se jim pravidelné docházení do tamějšího zájmového retro kroužku velice zalíbilo. Kontroverze dneska představuje rozhodující předmět doličný a pravda pravdoucí, není vhodnější živné půdy pro téma sériových vrahů než specifických odnoží metalu, oblastí rochnících si v olupování kůže zvrácené mnohoznačnosti. Bylo by možné kapelu lehkovážně označit za vychcánky, to bychom ale pouze nepřímo proklamovali vlastní úzkoprsost. Mnohem zajímavější je sledovat, jakým způsobem CoM s nabytým koncepčním profitem v průběhu jednotlivých desek zachází. I přes přetrvávající stupeň podvědomé fascinace se pozornost v případě třetího alba neustále stáčí jinam. Do pitevních protokolů se vkrádají podobné fráze, modus operandi je vyčerpán. Co naturalismus započal, to postmoderní zhýralost ukončí. Historie se pořád opakuje, jen záleží, v jakém okamžiku se staneme její součástí.

Info

Church of Misery – Thy Kingdom Scum (Rise Above Records, 2013)
www.churchofmisery.net

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Nejlepší texty Full Moonu 2024: Nádej prázdnych tiel (Vojtik)

Richard Michalik, Veronika Vagačová 30.01.2025

Po silnom debute, za ktorý si Vojtik vyslúžil ocenenie RadioHead Awards, šlo očakávať čokoľvek. Jeho odvaha a talent ukazovali hneď viacerými možnými smermi.

Nejlepší texty Full Moonu 2024: Cepín v hlavě (Kid A Mnesia)

Štěpán Šanda 28.01.2025

Procházka výstavou v podobě něčeho blízkého počítačové hře může dobře připomínat pandemickou osamělost. Kid A Mnesia Exhibition.

Nejlepší texty Full Moonu 2024: Poslední zvonění aneb Život Vernona Subutexe

Michal Pařízek 28.01.2025

Život Vernona Subutexe je brutálním popisem společnosti rozpolcené v různých směrech, společnosti, jíž cloumají nenávistné nálady směrem k odlišným rasám, cizincům nebo prostě osobám, které nezapadají.

Nejlepší texty Full Moonu 2024: „Byly jsme holky a byly jsme trochu divné…“ aneb Holky v punku

Radim Kopáč 27.01.2025

Punk ladies made in ČSSR určitě musely být. Možná ne tak výrazné jako holky z Dybbuku, možná netvořily celou sestavu, ale každopádně tady měly své místo. Na pódiu i pod…

Trochu červené (Lelee)

Veronika Vagačová 22.01.2025

Hravé riffy, prenikavé vokály a nečakané štylistické zmeny sú len pár z ocenenia-hodných kvalít tejto relatívne novej skupiny.

Mramory města, v pokojích mršin (Infamis Tenebre)

Jiří V. Matýsek 21.01.2025

Žádný growl, žádné temné mručení, jakoby tu z vlhkých kobek zněl hlas čisté bytosti, kterou zahnalo lidské nepochopení.

Nový hlas v mé hlavě (Linkin Park)

3DDI3 01.01.2025

Kapela, co má duši, ale nemá hlas. Anebo jo.

Kdo si tak dnes vzpomene? (Hvězdy v polostínu)

Jiří V. Matýsek 20.12.2024

Do světa písničkářů se noří nová publikace novináře, muzikanta a pečlivého lovce příběhů písní Michala Bystrova Hvězdy v polostínu. Nabízí stovku portrétů písničkářů ze šedesátých let.

Všetci žijeme s vedomím, že jedného dňa zmizneme (Parannoul)

Matej Žofčín 18.12.2024

Keď internet objavil na Bandcampe jeho album To See the Next Part of the Dream, ľudia o ňom na stránkach ako Rate Your Music a Reddit nevedeli prestať rozprávať.

Cesta do hlubin sebevrahovy duše (Ti, kteří se rozhodli)

Martin Zoul 17.12.2024

Jsou tabu a tabu. Některá se zhroutí při sebedrobnějším otočení dějinného soukolí, jiná působí dojmem monolitu, do kterého byly při vzniku člověka vyryty základní zákony lidství.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace