Články / Recenze

Chlév, hovno i Bůh (Zdeněk Volf)

Chlév, hovno i Bůh (Zdeněk Volf)

Libor Staněk | Články / Recenze | 26.01.2018

Zdeněk Volf ve své nové sbírce Před modlitbou přiložím pokračuje v poetice, která na první pohled spojuje téma ruralismu a křesťanské spirituality. Ostatně sám Volf vydal před sedmi lety komponovaný výbor poezie autorů s příznačným názvem Chlévská lyrika, zaměřující se na duchovní soužití lidí a jejich domestikovaných živitelů či pomocníků.

Volf svůj básnický svět nechce uzavírat před technologickými nástrahami moderního světa. Na zahradě tak při sběru třešní nachází pohozené mobily a občanky, na obloze sleduje prohánění stíhaček nebo ve chvíli samoty přechází na mail, aby reflektoval plytkost bulvárních článků. Jako by tento starý svět venkova, opanovaný klidem a pomalým plynutím času, skrze básníkovy verše postupně vymíral. Pro sbírku je ostatně příznačný smysl pro narušování venkovské idyly.

I přesto má Volf spoustu záchytných bodů, ve kterých tento skrytý řád nachází. Je to především rodinný kruh a zejména dcera Dominika, kterou básník vnímá v její nové životní situaci. Dále jsou to vzpomínky na řadu přátel, jimiž autor stránky doslova zahlcuje. Do této kategorie spadají hlavně čeští umělci, ke kterým Volf pociťuje osobně důvěrný vztah, narazíme tu na I. M. Jirouse, P. Zajíčka, J. E. Friče nebo na bratry Reynkovi. Při opětovném čtení se tyto vzpomínky stávají jakýmisi deníkovými záznamy, můžeme je vnímat i jako ztišené rozmluvy s mrtvými nebo pomalu odcházejícími. Tady bývá lyrická složka přebita popisnou řečí: „Včera večer/ vyzval Ivan/ před svým autorským čtením, abychom ti dali kus sebe.“ Volf si i v těchto vážných situacích umí udržet odstup a vtipně ironizovat posvátnost daného momentu: „V zahradě/ zvečera/ rozečetl jsem Magora./ Dost dobrý,/ řek jsem si pro sebe,/ jak kdysi na záchodku/ Magor mně.“


Autorova poezie je dokladem toho, že literární underground, pojící se na Volfův příklon k živelně neotřelé řeči, byl vždy spojen s katolicky orientovanou poezií. Ve Volfově sbírce můžeme nalézt obě básnické roviny, které se ve velmi úsporných básních doplňují s rurální tematikou. Zemitost, ironie a civilnost Volfových veršů je zde až v barokních kontrastech namixována s potřebou elegičnosti, prožité tradice a duchovního přesahu. Vždyť i hovno ve chlévě stvořil Bůh.

Info

Zdeněk Volf – Před modlitbou přiložím (Protimluv, 2017)
www.protimluv.net/ZdeněkVolf

foto © Café Fra

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Prechod do serióznej roviny (Rich Brian)

redakce 12.10.2019

Z Rich Briana sa stala virálna senzácia, ale z jeho novšej tvorby a rozhovorov je zjavné, že ambície má iné.

Ahhhh, ten surf rock! (Songs from the Utopia)

redakce 11.10.2019

Na novince pojmenované extatickým (či snad bolestivým?) výkřikem Ahhhh! se vydali na západ a pomyslně zakotvili někde na Západním pobřeží.

Smutně a zároveň s největší vášní k životu (Mueran Humanos)

redakce 05.10.2019

Ačkoli zpívají takřka výhradně španělsky, rafinovaná atmosféra odstavuje znalost jazyka na vedlejší kolej.

Neurvalý punk s koulí u nohy (Victims)

redakce 28.09.2019

Victims zde sice stále sázejí na ověřené postupy žánru a přímočarost, kterou koriguje agresivní d-beat materiálu, jasně vévodí, překvapuje však produkce.

Neobyčejná pokora Dirtmusic

redakce 27.09.2019

Odvaha a elegance, s jakou se Dirtmusic dokázali vzdát obvyklých schémat, je záviděníhodná... Recenze poslední desky Dirtmusic před jejich pražských koncertem.

Emotivní žalořevy Esazlesa

redakce 18.09.2019

Azyl v jeskyni skončil. Na malé formáty už není čas. Dává to smysl?

Když prach z cesty skřípe v zubech... (Gravelroad)

redakce 17.09.2019

Crooked Nation už při pohledu na přebal postrádá psychedelickou barevnost předchozích desek, zdobí ji černobílý obraz kostlivce v obleku.

Příliš dlouhá cesta k příliš prchavé nostalgii (Deafheaven)

redakce 16.09.2019

Ordinary Corrupt Human Love je stejnou měrou tvůrčí svoboda jako okázalá vypočítavost.

Cesta do hlubin dánské duše (Søren Bebe)

redakce 13.09.2019

Bebeho skladby na albu Echoes nejsou pouhou ozvěnou, ale vlastním hlasem, který Bebeho řadí k nejslibnějším talentům nejen skandinávské hudební scény.

Nelítostná dekompozice klubového elektra (Blanck Mass)

redakce 12.09.2019

Krutá atmosféra nelítostně tepající do posluchačových spánků je jasným testamentem doby. Reflexe environmentálního žalu, deprese, dekontrukce a kompozice naděje?