Články / Sloupky/Blogy

Chodím po… Colours II.

Chodím po… Colours II.

Kateřina Cumin | Články / Sloupky/Blogy | 19.07.2019

Za oknem letí chmýříčko. Pomalu, plavně, vzduch se tetelí jihem, voda je cítit rybami. Bydlím u zapomenuté železniční zastávky, vede tu ulice Topolová, jakoby do lesa. Tohle ulice nedělají. Na jednom stromu je napsané: Tady prcaj lidi. I stromy.

Cestování hromadnou dopravou po Ostravě je zábava svého druhu. Pečlivě naplánované rekonstrukce místních tepen zajistí průjezd místy, o kterých jste netušili, nové perspektivy. Vystoupím na Náměstí republiky, vedle je krámek Potraviny. Od osmi do osmi. V řadě přede mnou stojí paní, má zvláštně nakasaný obličej, jako někdo z úchylného komiksu. „Ale musíš mi zavolat, dát mi vědět, já pak vstanu a udělám to. Podniknu prostě kroky, které se ode mě očekávají.“ Otočí se na svou dcerku, která křivě přešlapuje vedle ní, nevidí ani na první poličku s lízátky. „Drž hubu, fazole, nebo ti jednu fláknu.“ Prodavačka se dívá na mě, ráda by slyšela, co si budu přát, co bych koupil v tuto denní hodinu. „Modré gauloisky.“ Pátravě se na mě podívá. „Tak to nemáme.“ V Ostravě jsou místa, která odkazují na minulé dekády do té míry, že projít dveřma do roku osmdesát dva není problém. Nemluvě o tom, kam odkazuje podnik Metro bar pod Frýdlantskými mosty. Ženy, které tam pracují, jsou androidi. Ptala jsem se.

fotogalerie z druhého festivalového dne sledujte zde, tady i tu

V areálu je to zvláštní. Lidé všeho druhu a všech barev se baví podle svého, potkávám ty, které bych tu nečekala z politických názorů, i ty, které bych nečekala kvůli životnímu založení. Ulice pod těmi největšími věžemi je plná, diskotéky křičí. Zvukovka Uniform je natolik nechutná, co se týče fyzické bolesti, že musím pryč. U Maryčky, kavárny před areálem, což je velmi dobré zákoutí pro chvíle tyto i následující, sedí lidi z okruhu skupiny Sheeva Yoga. Bavíme se o místní kultuře. Vedle nás ladí kapela. Pak začne. Refrén: Chleba namazaný hovnem. Tupě se směju. Ale přemýšlet se dá nad ledasčím.

Tančím u Floexe a pokradmu se dívám na holku vedle mě. Sleduju ji už několik let, nepotkáváme se vůbec, a ukradla bych ji duši, kdybych ji řekla, že ji chci. Floex má balonky, já ne. Uteču, u Světa techniky promítají Most. Sednu si k vozíčkáři. Jmenuje se Patrik. Konečně se cítím mezi svými. Říká: Ahoj, to sem rád, že tu seš. Je to hlína. A já: Je, ale místy hodně smutná, ne. A on: Jo! A to se mi líbí nejvíc. Dám mu pusu a jdu pryč. I ženy vozíčkárů jsou háklivé na své… chovance. Odchovance. Lásky. To bude vono.

Info

foto: Petra Vavrečková

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Co právě v elektru kutěj: Mocné elektronické výboje slovenských mimozemšťanů

Richard Kutěj 27.06.2020

Slovenský elektronický label Aliens Production zásobuje mezinárodní scén povedenými releasy už od roku 1997. A mocně rozjel i letošní sezonu.

Jeden pytel pro všechny děcka. Jak se v Česku (ne)píše o novém rapu.

David Čajčík 25.06.2020

Hudební průmysl se změnil dávno, rap je nový pop, jen si toho česká žurnalistika nevšimla, respektive to odmítá reflektovat.

Cesto-pics.jpg no.3

Mária Karľaková 26.05.2020

Cestovanie nie je len o tom dostať sa na dané miesto, je o objavovaní, slobode, hľadaní, o prítomnom okamihu o tom, že samotná cesta je cieľ.

Singletone: Protomartyr – Worm in Heaven / Processed By the Boys

Štěpán Sukdol 17.05.2020

Iggy Pop o Protomartyr prohlásil, že jsou ta nejlepší kapela, co dnes v Americe mají. Postpunková parta z Detroitu slaví dekádu působení na scéně dvěma singly, brzo deskou.

Jako zabít naději

Michal Pařízek 15.05.2020

Uvolňování opatření pouhým zvyšováním kapacity kulturní akcí je úsměvné a jak již bylo řečeno, vychází z naprosté neznalosti prostředí a problematiky. Co bude dál?

Šejkr na doma: Na viděnou

Michal Pařízek 30.04.2020

Po půlhodinovém telefonátu s Brendonem z The Kill Devil Hills jsem chtěl psát o tom, jak se bojí o svoji hippie sestru... Poslední Šejkr na doma je tu.

Šejkr na doma: Spi sladce, potvoro

Michal Pařízek 29.04.2020

Gejzír vtipu a humorných situací – načala to Kateřina Konečná plamennou obhajobou maršála, který přišel o pomník, pak jsme viděli rozhořčeného Bohumila Pečínku a celé to završil Barťák.

Šejkr na doma: Básníci a bábovičky

Michal Pařízek 28.04.2020

„Tepláky jsou nové džíny.“ Někdy není jednoduché udržet si zdravý rozum, při sledování novinových titulků v poslední době je to ještě o poznání těžší.

Šejkr na doma: Ambulance horkých nápojů

Michal Pařízek 27.04.2020

Chybí mi kavárny. Možná víc než co jiného. Chybí mi jejich atmosféra, podivným způsobem kombinující ruch a klid, stejně jako možnost ji sdílet.

Sám doma #2: O křehkých lidech

cyril kosak 26.04.2020

Trocha mizantropie nikoho nezabije aneb o víře v dobrého člověka v časech nejen pandemických.