Články / Reporty

Chronicky sympatická ženská

Chronicky sympatická ženská

Dominika Prokopová | Články / Reporty | 03.10.2014

Katarína Koščová před hrstkou diváků, skvělá kapela za ní, voda za okny a album Oknom otevřené dokořán. V úterý proběhl v Jazz Docku jedinečný zahajovací koncert Oknom tour. A došlo i na Nebotrasenie.

Katarína Koščová. Vítězka talentové soutěže Slovensko hľadá Superstar z roku 2005. Vzhledem k rozšířenosti těchto soutěží v posledních letech a obvyklých počinech jejích finalistů nebo vítězů je nanejvýš příjemné setkat se s touto jazzovou dámou. Katarína Koščová je zpěvačka velkého formátu, která si na nic nehraje, na podiu žertuje s muzikanty i s publikem, jako kdyby byla mezi přáteli. Všemu, co vidíte i slyšíte, můžete věřit.

Jako první zazněla skladba z alba Nebotrasenie Na Toryše dle řeky na východním Slovensku, odkazující k domovině třech ze čtyř zúčastněných. A právě píseň o rybce proplouvající bystrou vodou vystihuje Katarinu, která s lehkostí proplouvá mezi hudebními styly, nejlépe. Jak v průběhu koncertu sama uvedla, původně chtěla album nazvat Rieka, nakonec se ale rozhodla pojmenovat ho Oknom, protože Rieka by mohla ústit spíše k folkovému albu. Mohlo-li by totiž něco řeku hlasu Katariny Koščové zastavit, bylo by to právě škatulkování.

Zásluhou toho, že je Katarína tak uvěřitelná, může být z velké části i fakt, že je autorkou většiny textů a tak si prožívá své osobní zpovědi znovu a znovu. I když pár výjimek by se našlo. Některé texty jsou z pera Silvie Kaščákové, autorem dvou je Michal Horáček, s nímž Katarína spolupracovala na jeho projektu Český kalendář a k němuž přispěla dvěma písněmi jako interpretka a spoluautorka hudby. Na koncertě zazněla píseň Přes most bez punčoch.

Další songy otextované jinými autory byly také z předchozí desky Nebotrasenie. Písni Pri sebe padl text stejnojmenné básně slovenského básníka Jána Strassera, Šivot vdechl Michal Baláž. Katarína zase otextovala jednu skladbu od AMC Trio, která nyní nese název Dýmová. Tak jako jsme se my coby posluchači mohli spolehnout na Katčinu přirozenost a spontaneitu, mohla se ona spolehnout na výtečné muzikanty, kteří jí kryli záda. Za klavírem Dano Špiner, se kterým složila hudbu k jedenácti písním ze třinácti, za kontrabasem Rasťo Uhrík a za bicími Honza Chalupa.

K příjemně komorní a uvolněné atmosféře celého koncertu napomohlo mimo jiné i prostředí klubu Jazz Dock, které nemá obdoby. To zmínila i Katarína v závěru koncertu spolu s dobrou zprávou, že se klub stal právě ten večer vítězem Czech Bar Awards.

Na několik skladeb kontrabas i bicí osaměly a Katarína zůstala na pódiu sama s Dano Špinerem, aby mohly zaznít ty nejintimnější ze všech písní. V takových chvílích se nejedna zpěvačka uchýlí k nedůvěryhodnému patosu a přehrávanému sentimentu, Katarína nikoliv. Je velkou rybou současné nejen slovenské hudební scény, čehož posledním důkazem je její spolupráce s kapelou Neřež, které dokázala po letech nahradit Zuzanu Navarovou, a vzniklo tak album Vlakem na Kolín.

Katarína Koščová je chronicky sympatická ženská a její pátá deska, která vznikla především díky podpoře crowdfundingových přispěvatelů, za to stojí. Nevyhazujte ji dveřmi, pusťte ji Oknom.

Info

Katarína Koščová (sk)
30.9. 2014, Jazz Dock, Praha

foto © Barka Fabiánová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Síla představivosti (Laura Mvula)

redakce 17.10.2019

Všem jistě utkvělo její konstatování, že s orchestrem měli před koncertem jen jednu společnou zkoušku, což přirovnala k tomu, mít první sex a hned po něm dítě.

Staré vs. zastaralé: The Mystery of Bulgarian Voices ft. Lisa Gerrard

redakce 17.10.2019

S bohorovným úsměvem Buddhy a pompou Marie Antoinetty sice působila všelijak, její vokální charisma ale konečně dalo setu jasný charakter.

Intimita pro odcizené (Frankie Cosmos / Lina Tullgren)

redakce 14.10.2019

„The world is crumbling and/ I don’t have much to say,“ zpívá v písni Moonsea, která mi připadá důvěrně známá...

Příchod smutného Ježíše (Nick Murphy)

redakce 14.10.2019

Murphyho repertoár překypuje zajímavými hudebními řešeními a výpravami do různých hudebních žánrů, ale tentokrát mu trochu chyběla šťáva.

Jazz Goes to Town podruhé: Jazz bez klišé

redakce 13.10.2019

Možná se ve své představě snobského fanouška jazzu pletu, ale jestli (vůbec) nějací jezdí do Hradce Králové na Jazz Goes to Town...

Suverenita a zároveň zraniteľnosť (Lingua Ignota)

redakce 12.10.2019

Neviem, či ma niekedy prestane fascinovať tá úprimnosť, drásavá krása, monumentálnosť a zároveň intimita...

Jazz Goes to Town: Vládci chaosu (se saxofonem)

redakce 12.10.2019

Festival neskromný v line-upu. Nemá tendenci vozit vyložené jazzové superhvězdy, staví na kvalitě a neotřelých spojeních.

Krátká i dlouhá půlhodina ve finské sauně (Lunchmeat Festival 2019)

redakce 08.10.2019

Představení Cateriny Barbieri nabídlo zasněné arpeggio plochy, ale i pulzující basy v kombinaci s environmentálně laděnou projekcí. Ale bylo toho mnohem víc: detroit techno, gabba, dekonstrukce i hlavolamy.

Lunchmeat 2019, letos s koninou

redakce 08.10.2019

Bludiště zvuků a světel, paprsky a plochy křižující prostor, pohled do neznáma a fascinace nalezeným. Objevování, kreativita, posouvání toho, co chápeme pod taneční hudbou.

Nadrobno nasekaní Black Midi

redakce 07.10.2019

Hulváti, ani nepozdraví, nepoděkují, ubezpečení, že jsme to nejlepší publikum na světě, se od nich nedočkáme, nanejvýš utrousí nějaké to gesto...