Články / Reporty

Chronicky sympatická ženská

Chronicky sympatická ženská

Dominika Prokopová | Články / Reporty | 03.10.2014

Katarína Koščová před hrstkou diváků, skvělá kapela za ní, voda za okny a album Oknom otevřené dokořán. V úterý proběhl v Jazz Docku jedinečný zahajovací koncert Oknom tour. A došlo i na Nebotrasenie.

Katarína Koščová. Vítězka talentové soutěže Slovensko hľadá Superstar z roku 2005. Vzhledem k rozšířenosti těchto soutěží v posledních letech a obvyklých počinech jejích finalistů nebo vítězů je nanejvýš příjemné setkat se s touto jazzovou dámou. Katarína Koščová je zpěvačka velkého formátu, která si na nic nehraje, na podiu žertuje s muzikanty i s publikem, jako kdyby byla mezi přáteli. Všemu, co vidíte i slyšíte, můžete věřit.

Jako první zazněla skladba z alba Nebotrasenie Na Toryše dle řeky na východním Slovensku, odkazující k domovině třech ze čtyř zúčastněných. A právě píseň o rybce proplouvající bystrou vodou vystihuje Katarinu, která s lehkostí proplouvá mezi hudebními styly, nejlépe. Jak v průběhu koncertu sama uvedla, původně chtěla album nazvat Rieka, nakonec se ale rozhodla pojmenovat ho Oknom, protože Rieka by mohla ústit spíše k folkovému albu. Mohlo-li by totiž něco řeku hlasu Katariny Koščové zastavit, bylo by to právě škatulkování.

Zásluhou toho, že je Katarína tak uvěřitelná, může být z velké části i fakt, že je autorkou většiny textů a tak si prožívá své osobní zpovědi znovu a znovu. I když pár výjimek by se našlo. Některé texty jsou z pera Silvie Kaščákové, autorem dvou je Michal Horáček, s nímž Katarína spolupracovala na jeho projektu Český kalendář a k němuž přispěla dvěma písněmi jako interpretka a spoluautorka hudby. Na koncertě zazněla píseň Přes most bez punčoch.

Další songy otextované jinými autory byly také z předchozí desky Nebotrasenie. Písni Pri sebe padl text stejnojmenné básně slovenského básníka Jána Strassera, Šivot vdechl Michal Baláž. Katarína zase otextovala jednu skladbu od AMC Trio, která nyní nese název Dýmová. Tak jako jsme se my coby posluchači mohli spolehnout na Katčinu přirozenost a spontaneitu, mohla se ona spolehnout na výtečné muzikanty, kteří jí kryli záda. Za klavírem Dano Špiner, se kterým složila hudbu k jedenácti písním ze třinácti, za kontrabasem Rasťo Uhrík a za bicími Honza Chalupa.

K příjemně komorní a uvolněné atmosféře celého koncertu napomohlo mimo jiné i prostředí klubu Jazz Dock, které nemá obdoby. To zmínila i Katarína v závěru koncertu spolu s dobrou zprávou, že se klub stal právě ten večer vítězem Czech Bar Awards.

Na několik skladeb kontrabas i bicí osaměly a Katarína zůstala na pódiu sama s Dano Špinerem, aby mohly zaznít ty nejintimnější ze všech písní. V takových chvílích se nejedna zpěvačka uchýlí k nedůvěryhodnému patosu a přehrávanému sentimentu, Katarína nikoliv. Je velkou rybou současné nejen slovenské hudební scény, čehož posledním důkazem je její spolupráce s kapelou Neřež, které dokázala po letech nahradit Zuzanu Navarovou, a vzniklo tak album Vlakem na Kolín.

Katarína Koščová je chronicky sympatická ženská a její pátá deska, která vznikla především díky podpoře crowdfundingových přispěvatelů, za to stojí. Nevyhazujte ji dveřmi, pusťte ji Oknom.

Info

Katarína Koščová (sk)
30.9. 2014, Jazz Dock, Praha

foto © Barka Fabiánová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.