Jakub Šilhavík | Články / Reporty | 21.06.2014
Čtvrteční hudební maraton se odehrával v přibližně dvaceti pražských klubech, které nabídly hudbu nejrůznějších žánrů, vybrat si tak dokázal prakticky každý. Zahájit večer s živelnou garážovou partičkou Wild Tides se zprvu jevilo jako skvělý plán, proklamovaný začátek vystoupení však nikoho příliš nevzrušoval - Přílivy líně pokuřovaly opření o improvizované pódium u cesty, zatímco zvukař pomalu rozbaloval své nádobíčko. Po více než hodinovém čekání nezbývalo než za zvuků úvodní skladby vyrazit dál. Vystoupení olomouckých Nylon Jail v žižkovském Paláci Akropolis bylo jasnou volbou, jedna z nejlepších koncertních kapel u nás si totiž připravila speciální vystoupení pro natáčení prvního koncertního DVD.
Po vstupu do sálu překvapila neprostupná tma, kdy se jednotliví členové formace pro jistotu ukrývali ještě za černou oponou. Záhy po instrumentálním intru se však intenzivně rozzářila světla a na pódiu se za zvuku No Way zjevil charismatický frontman Jiřin Jirák. Zprvu se staticky držel mikrofonu, aby o chvíli později odhodil kabát do davu a naplno opanoval celou scénu. Neskutečný drive koncertu podpořila vygradovaná dynamika skladeb - intimní balada One World okořeněná zvukem banja se v druhé polovině lámala pod útokem mohutné kytarové stěny. Kapitolou sama o sobě byla rarita Sailing the Soul, kdy se Jiřin proměnil v ďáblem posedlého kazatele. Tetování frontmana během písně Abscissa se dle očekávání stalo vrcholem večera, fanoušci se lačně nahrnuli k pódiu a sledovali, jak Jiřin bez sebemenšího zaváhání vystřihl celou skladbu. Zvuk tetovacího strojku nepůsobil ani v nejmenším rušivě, naopak se stal přirozenou součástí hudby. Další překvapení přinesla akustická verze Abscissa s křehkým ženským vokálem, archetyp milostného duetu - důkaz, že klidná a procítěná poloha Nylon Jail sedne stejně jako rozbouřené výboje.
Neméně intenzivní zážitek nabídli Gagarin v přeplněném sklepení Chapeau Rouge. Screamo, taneční elektronika a vypjaté angažované texty vyvolaly v přítomných doslova šílenství, pot se srážel na okolních stěnách a nad hlavami fanoušků proudila změť těl. Jistou zaměnitelnost skladeb vynahrazovalo ohromné nasazení kapely, početný dav postupně řídl, když slabé kusy odpadávaly únavou a zbylí stateční se striktně drželi textu „Chci dýchat vodu a pít vzduch“. Závěrečnou pohádku na dobrou noc přineslo Nákladové nádraží Žižkov, kde právě dohrávali set indiefolkoví Republic of Two a nadšený dav fanoušků je odmítal pustit z pódia.
Klubová noc United Islands: Alasdair Bouch, Nylon Jail, Tichonov
19. 6. 2014, Palác Akropolis, Praha
foto © Andrea Petrovičová
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.