Články / Reporty

Chyba jako náznak změny: Galerie Průchod nekončí

Chyba jako náznak změny: Galerie Průchod nekončí

Minka Dočkalová | Články / Reporty | 11.03.2021

O smělém počinu brněnského výtvarníka Adama Smolka, který hledal alternativu k aktuální galerijní situací a rozhodl se v lednu tohoto roku osvěžit veřejný prostor instalací svých velkoformátových grafik, nadšeně psala celá řada lokálních médií, včetně Full Moonu. Vedle originálních snah umožnit umělcům vystavovat alespoň v menším měřítku – příkladem budiž královehradecká iniciativa Umění do výloh, je to jedna z mála aktivit, které autorům zprostředkují interakci s běžným galerijním konzumentem umění, byť stále trochu vzdálenou a oproti běžné podobě velmi úspornou. Na stěnách veřejného městského průchodu domem č. 212 na křižovatce ulic Údolní a Úvoz výstava bez nehody vydržela celé tři týdny.

Po dernisáži výstavy Adama Smolka, kdy bylo potřeba nechat prostor improvizované galerie „vydechnout“, obydlel průchod nový výtvarník s novým konceptem. David Kozák je umělec pracující se širokou paletou vyjadřovacích prostředků zahrnující krom malby a grafiky také elektronickou hudební produkci. V galerii představil kolekci černobílých abstraktních grafik, které vznikly digitální modifikací chybových hlášek starého stolního počítače.

Kozák nevnímá chybu jako něco negativního, naopak ji vyhodnocuje jako náznak změny, vykročení z obvyklého a předpokládaného rámce. Výstava s názvem tERRitORium zero nabízí kolemjdoucímu metaforu aktuální celosvětové situace: na první pohled se zdá, že systém běží dál a funguje; přes obrazovku reality ale občas problikne něco, s čím nepočítáme, a může nás to z dlouhodobého hlediska překvapit či vykolejit.


Na chybu lze nahlížet jako na odchylku od normy. Jestliže však umístíme dostatečné množství chyb vedle sebe, najednou se stávají určující normou, zatímco jako odchylka může být vnímána právě ona normalita, která je nyní vůči chybám v menšině. Instalace pracuje s ideou ztráty kontextu, doplňováním hluchých míst vlastními, často zkreslenými hypotézami, které mohou být do značné míry pouze projekcemi našich podvědomí, a s tím spojenou nejistotou a nervozitou. David Kozák si je nejistoty existence velmi dobře vědom, přijímá ji za svou a dává jí ve své tvorbě potřebný prostor.

Rozmisťování děl v prostoru průchodu probíhalo v pozdních večerních hodinách, a to zejména proto, aby bylo minimalizováno riziko shromažďování osob a zbytečně se nezvyšovalo riziko přenosu koronaviru. I to bylo důvodem, že se o noční aktivitu začala zajímat městská policie. Umělci byli konfrontováni s tím, jak jednoduché je dostat se z rubriky Kultura do sekce Zločiny a soudy - prostřednictvím této situace na vlastní kůži prověřili vratkou hranici mediálního prostoru. Tato „chyba“, kterou svým nočním vstupem do veřejného prostoru udělali, tak vlastně neplánovaně provázala koncept výstavy s procesem jejího umisťování.

Díky předčasně ukončené instalaci významně akcelerovala komunikace s majitelem objektu – městem Brnem, které proměnu veřejného prostoru v Galerii Průchod otevřeně podpořilo a učinilo vstřícné kroky vedoucí ke spolupráci a dekriminalizaci tohoto kulturně neotřelého projektu.

Info

David Kozák
4. 2. 2021, Galerie Průchod, Brno

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Predĺžený víkend sónických rituálov (Next Festival 2024)

Richard Michalik 03.12.2024

Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.

Andalusian Crush (Monkey Week 2024)

Michal Pařízek 30.11.2024

Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...

Sonické prostory ve světle minimalismu (Sonda 2024)

Viktor Hanačík 28.11.2024

Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace