Články / Recenze

Chytlavé. Ale jen napoprvé. (Hoobastank)

Chytlavé. Ale jen napoprvé. (Hoobastank)

Jiří Vladimír Matýsek | Články / Recenze | 29.05.2018

OHODNOŤTE DESKU

Američané Hoobastank se na scéně pohybují od roku 1994, vrcholu dosáhli, když o devět let později prorazili do hitparád s popově střiženým singlem The Reason ze stejnojmenného alba. Na tento úspěch (jednička v americké rockové hitparádě) už ale nedokázali navázat. Od té doby natočili čtyři alba, rok 2018 přináší páté, Push and Pull.

Hoobastank se zasekli tam, kde jejich tvorba komerčně vyvrcholila. Formule je tedy jasná: vezmeme na první dobrou chytlavé melodie a postavíme je na solidní, postgrungeový základ. V podání Hoobastank je to místy zvláštní spojení – křehké melodie, téměř vypadnuvší z průměrné rádiové produkce přelomu století, a skutečně hutné, metalové základy. Jestli právě v tomto tkví ono zaškatulkování Hoobastank do „alternativního metalu“, prosím. Velmi často je to ale spíše jen o něco tvrdší poprock, navíc v podání, které působí vyloženě zastarale. Skladby jako Fallen Star, More Beautiful (ta například na všechny strany křičí: Hej, tady jsem, udělejte ze mě taneční remix, bude to bez práce!) nebo Better Left Unsaid jsou kalkuly až hanba.

Skladby na desce Push and Pull promyšleně cílí na rozličné publikum, tu více do alt-rocku, tu do metalu, tu do diskotékového popu, jako by nahazovaly na cestu pomyslné drobky, na které se má nachytat co nejširší publikum. A ano, povedlo se: Push and Pull je velmi chytlavá deska. Na poprvé. Při dalších posleších na povrch vyplouvá otupující prázdnota.

Producent Matt Wallace – spolupracoval třeba s Faith No More nebo Maroon 5 – si zvuk alba pohlídal. Nepouští se do žádných výstřelků, jede na jistotu. Kytarovou hutnost místy čeří elektronikou, ale je to neorganické a hlavně nefunkční. Nejhorší na tom všem je ale vědomí, že to Hoobastank umějí i jinak. Předchozí deska Fight or Flight z roku 2012 je podstatně tvrdší, temnější a svá, nemá potřebu se za každou cenu zalíbit. Vážně se kapela musela vracet ke svému největšímu úletu do vod středního proudu?

Info

Hoobastank – Push Pull (Napalm, 2018)
facebook kapely

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Nenalezeny žádné záznamy.

Kde jsem tohle naposledy slyšela? (Jungle)

redakce 25.05.2019

Nahrávka míchající soul, disco a funk prestižní cenu sice nevyhrála, ale i nominace zajistila jejím autorům nemalý zájem.

Porouchané rádio Devina Townsenda

redakce 15.05.2019

V jedinečném bodě se celý Townsendův neuspořádaný vesmír sjednotí a vznikne řád. Novinka Empath trápí i překvapuje.

Hauschka v lese bez nástrah?

redakce 07.05.2019

Technika „připraveného klavíru“ se stala brzy proslulou a německého tvůrce dokázala bezpečně odlišit od dalších pianistů, jako jsou Nils Frahm nebo Ólafur Arnalds.

Vykouzlit ten okamžik (Anna von Hausswolff)

redakce 03.05.2019

Vyslovit se proti vykořeněné současnosti, prožít kouzlo přítomnosti. Zmrazit čas a vnímat sama sebe v celé svojí zranitelnosti.

Kronika spomienok Maggie Rogers

redakce 02.05.2019

Celé to odštartovalo video z jej hodiny na New York University, kde prezentovala svoje demo jednému z najúspešnejších producentov pop music, Pharellovi.

Propracovaná kytarová alchymie Swervedriver

redakce 25.04.2019

Drží se osvědčené indierockové receptury, která těží převážně z tradic ostrovního shoegazingu, tedy z žánru, jehož základy pomáhali zkraje 90. let sami budovat.

Obyčejnost narkomanů / Modlitba

redakce 21.04.2019

Nabízí se srovnání se snímkem Beautiful Boy, který poněkud povrchně popisoval rozpadající se vztah otce a závislého syna, zatímco Modlitba sleduje jedince bojujícího s...

Svět pomalu hoří… (Ladytron)

redakce 20.04.2019

Z alba není ani tak cítit politická angažovanost, jako spíš pocit bezmoci a odcizení v dystopickém světě.

Gregor Sailer: Pastelová nervozita opuštěných budov

redakce 14.04.2019

Rakouský fotograf Gregor Sailer ve svém posledním projektu důkladně prozkoumává fenomén Potěmkinových vesnic.

Žádné suché variace (Emil Viklický Trio Hraje Suchého a Šlitra)

redakce 07.04.2019

Viklický není typem muzikanta, který by se držel melodických schémat, jež mu předepisuje původní píseň...