Články / Recenze

Čisté Tvary a Sigur Rós. Spoločný menovateľ?

Čisté Tvary a Sigur Rós. Spoločný menovateľ?

Miroslav Ondřejíček | Články / Recenze | 11.01.2016

OHODNOŤTE DESKU

Na prednej strane bookletu sa čosi plaví lesom obklopeným bystrinou. Batoľa leží na pneumatike obalenej alobalom, kusmi lepiacej pásky a PET fľašami. Ak sa máme baviť v rámci slovenskej muziky, je celkom jasné, že pôvodne martinská kapela Čisté Tvary musela vydať nový album. Je tretí v poradí a volá sa Zem nás chce čistých.

S ohľadom na súdržnosť celku je novinka pokračovaním odkazu ich skvelého predošlého albumu Rita von Anarchia (2008). Neprehliadnuteľnou je zmena v rámci stavby a gradácie skladieb, lebo početná nástrojová výbava, ktorú priniesol nový člen Oskar Rózsa, nedáva iné možnosti. Tvrdiť, že by táto spolupráca bola novou, nemožno, lebo práve Rózsa produkoval oba predchádzajúce dosky Čistých Tvarov. Zem nás chce čistých je dokonalý produkt so všetkým, čo by k tomu malo patriť. Úžasný booklet a kvantum hudobných dôkazov o zralosti kapely, s ktorou ste dospievali.

Na novinke stoja celkom rovnocenne energická poloha plná gitarovej priamočiarosti s miestami až akustickou rozvážnosťou. Prienikom oboch polôh sú elektronicky analógové gradácie a štandardne zvláštne texty Juraja Péča. Hudobne vytŕča niekoľko nenápadných vrcholov. Úvodná Plameň Ktorý Dýcham, kde sa odkaz Muse nezdá ani v roku 2015 až tak mŕtvy. Trojka Oblohy Iných Časov prekvapuje v závere, kedy sa jej do pokoja vkradne vocoderom upravený hlas, aby si siedma Lavíny vystačila s čisto baladickým prevedením. Kvôli prízemnosti hudobného povedomia materinskej hrudy nemožno očakávať, že by sa Čistým Tvarom podarilo doma zrazu zásadne preraziť. Ich veľkou šancou ostáva využiť prítomnosť „Sigur Rós syndrómu“, kedy by použitá slovenčina nemusela byť až tak problematickou ani pre zahraničné publikum. Zem nás chce čistých je v rámci hudobného vývoja kapely ten najmelancholickejší počin a zároveň ten s najvyššou možnou mierou neobohrania sa.

Čisté Tvary boli a vždy aj budú v prvom rade špecificky bizarnou rockovou kapelou. To, že v prípade albumu Zem nás chce čistých použili nebývalé množstvo syntetizátorov či hammondu je len aktuálny stav a v ich prípade to znamená jediné - presne takto ich už nikdy v budúcnosti nebudeme počuť.


Info

Čisté Tvary - Zem nás chce čistých (Slnko Records, 2015)
www.cistetvary.sk

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Emotivní žalořevy Esazlesa

redakce 18.09.2019

Azyl v jeskyni skončil. Na malé formáty už není čas. Dává to smysl?

Když prach z cesty skřípe v zubech... (Gravelroad)

redakce 17.09.2019

Crooked Nation už při pohledu na přebal postrádá psychedelickou barevnost předchozích desek, zdobí ji černobílý obraz kostlivce v obleku.

Příliš dlouhá cesta k příliš prchavé nostalgii (Deafheaven)

redakce 16.09.2019

Ordinary Corrupt Human Love je stejnou měrou tvůrčí svoboda jako okázalá vypočítavost.

Cesta do hlubin dánské duše (Søren Bebe)

redakce 13.09.2019

Bebeho skladby na albu Echoes nejsou pouhou ozvěnou, ale vlastním hlasem, který Bebeho řadí k nejslibnějším talentům nejen skandinávské hudební scény.

Nelítostná dekompozice klubového elektra (Blanck Mass)

redakce 12.09.2019

Krutá atmosféra nelítostně tepající do posluchačových spánků je jasným testamentem doby. Reflexe environmentálního žalu, deprese, dekontrukce a kompozice naděje?

Improvizační dialog (Haco, Takako Minekawa, Dustin Wong, Tarnovski)

redakce 05.09.2019

Kannazuki je tradiční japonské pojmenování pro říjen v lunárním kalendáři. Nahrávka totiž vznikla právě 1. října loňského roku.

Uprostřed božského aroma (HTRK)

redakce 04.09.2019

Melancholické písně australského dua HTRK dýchají osamělostí. Platí to i pro novou nahrávku, kterou zítra představí v Praze?

Stopující chlápek u silnice (Bruce Springsteen)

redakce 04.09.2019

Springsteenův přímočarý autorský styl zůstal neobroušen a na Western Stars se mu po letech opět dostává adekvátní formy.

Vana plná extáze (Hot Chip)

redakce 03.09.2019

A Bath Full of Ecstasy je zatím tím nejpopovějším albem Hot Chip, ostatně dva roky nazpět psali Goddard a Taylor písně pro Katy Perry.

Tady není místo pro slabost (Bolehlav)

redakce 01.09.2019

Michal Milko poslal francouzskému labelu Audiotrauma písně s dotazem, zda by si nemohl zahrát na jejich každoročním pražském festivalu. Co se stalo?