Články / Reporty

Čistý zvukový zážitek (Jambinai)

Čistý zvukový zážitek (Jambinai)

Jakub Koumar | Články / Reporty | 17.04.2017

Jsou koncerty, při nichž se kapela nemůže opřít o bouřící dav, namakaný vizuál, dokonalý zvuk nebo chvějivé, intimní spojení mezi autorem a divákem. I přesto je velká šance, že ve vás zůstane pocit něčeho neopakovatelného. Přesně to byl i případ Jambinai v pražské Akropoli.

Korejské crossoverové uskupení, míchající postrock s tradičními korejskými nástroji, už se prezentovalo na obřích festivalech jako Glastonbury, Primavera, SXSW a dalších. Klubová scéna jim ale ohromně sluší, byť vlastně celý set neoplýval žádným velkým kontaktem s publikem, byť rozšířené koncertní uskupení bylo takřka na dosah ruky.

Jambinai nejsou žádní velcí postrockoví stavitelé drah do nekonečna, příliš nepřemítají. Rozehrají motiv, navnadí východně laděnou melodií a po pár vteřinách už se třese podlaha. Rovnou k jádru věci. Pětice hudebníků obchází nenápadné zahušťování skladeb, frontman Lee Il-woo rozdírá kytarou své kolegy a potápí se do rozvířených skladeb. Stejně křiklavý zvuk si zachovává i s taepyeongsem v rukou.

To z ostatních hudebníků je cítit podivně meditativní a kontrolovaná energie, což je chvílemi matoucí, protože jak Kim Bo-mi, tak Sim Eun-yong umí své tradiční nástroje pěkně rozparádit. Až jeden má strach, jestli struny geomunga vydrží trhavé pohyby muzikantčiných, na pohled něžných rukou. Smyčcový nástroj haegeum si párkrát odpočine, když je vyměněn za východní verzi xylofonu, midikontroler nebo piri.

Mistrem v čekání na svůj okamžik zůstávají bicí, jež se velmi taktně vtírají do skladeb a rozduní vnitřní orgány při těch největších gradacích. Celý set složený převážně z poslední desky Hermitage, je ukázkou propojení živelnosti, i přísné kázně. Vzniká tak neustálé pnutí, kterým k sobě kapela připoutává fanoušky, udržuje je v neustálé koncentraci, aby jim následně podlomila kolena drtivou zvukovou eskalací.

Jambinai nepotřebují nic navíc, jejich kouzlo tkví v bezprostřednosti. Pražskou Akropoli si podmanili od první Deus Benedicat Tibi po závěrečnou Connection pouze hudbou. Skromná světla, skromné proslovy a vnímavý, čím dál více se pohupující dav. Čistý zvukový zážitek.

Info

Jambinai (kor)
12. 4. 2017, Palác Akropolis, Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.

Magické harmonie (Hackedepicciotto)

Jakub Koumar 17.02.2020

Uspořádat dobrý koncert je tak trochu alchymie, při níž se vždy musíte na něco spolehnout. Na co se spolehnul tenhle večer v Kaštanu?

Pomalý rozjezd, silný závěr – The Legendary Pink Dots

Vojtěch Podjukl 16.02.2020

V úvodu setu kazil dojem příliš hlasitý beat, basů mohlo být taky méně. Rozpačitě působily i prostoje mezi písněmi. Co bylo pak?

Žánrový cross mejdan s Indies Scope

Adéla Poláková 16.02.2020

Očekávaně dobře obstojí i DVA, které lze taky vidět po delší odmlce. Jejich světový hravý pop dokreslují animace Markéty Lisé... Oslava v Sonu byla opulentní.

Kytarovky vládnou všem aneb New Czech Indie Night

Maria Pyatkina 16.02.2020

„Grime vládne všem,“ tvrdíme v aktuálním Full Moonu, což možná platí pro Velkou Británii, ale v Česku vládnou kytarovky.

Všichni jednou umřeme (Hrubá hudba)

Adéla Poláková 13.02.2020

Beznadějně vyprodaný Kabinet Múz se pomalu plní. Zastoupeny jsou všechny věkové kategorie a ti starší si suverénně berou židle do předních řad.