Články / Reporty

Čistý zvukový zážitek (Jambinai)

Čistý zvukový zážitek (Jambinai)

Jakub Koumar | Články / Reporty | 17.04.2017

Jsou koncerty, při nichž se kapela nemůže opřít o bouřící dav, namakaný vizuál, dokonalý zvuk nebo chvějivé, intimní spojení mezi autorem a divákem. I přesto je velká šance, že ve vás zůstane pocit něčeho neopakovatelného. Přesně to byl i případ Jambinai v pražské Akropoli.

Korejské crossoverové uskupení, míchající postrock s tradičními korejskými nástroji, už se prezentovalo na obřích festivalech jako Glastonbury, Primavera, SXSW a dalších. Klubová scéna jim ale ohromně sluší, byť vlastně celý set neoplýval žádným velkým kontaktem s publikem, byť rozšířené koncertní uskupení bylo takřka na dosah ruky.

Jambinai nejsou žádní velcí postrockoví stavitelé drah do nekonečna, příliš nepřemítají. Rozehrají motiv, navnadí východně laděnou melodií a po pár vteřinách už se třese podlaha. Rovnou k jádru věci. Pětice hudebníků obchází nenápadné zahušťování skladeb, frontman Lee Il-woo rozdírá kytarou své kolegy a potápí se do rozvířených skladeb. Stejně křiklavý zvuk si zachovává i s taepyeongsem v rukou.

To z ostatních hudebníků je cítit podivně meditativní a kontrolovaná energie, což je chvílemi matoucí, protože jak Kim Bo-mi, tak Sim Eun-yong umí své tradiční nástroje pěkně rozparádit. Až jeden má strach, jestli struny geomunga vydrží trhavé pohyby muzikantčiných, na pohled něžných rukou. Smyčcový nástroj haegeum si párkrát odpočine, když je vyměněn za východní verzi xylofonu, midikontroler nebo piri.

Mistrem v čekání na svůj okamžik zůstávají bicí, jež se velmi taktně vtírají do skladeb a rozduní vnitřní orgány při těch největších gradacích. Celý set složený převážně z poslední desky Hermitage, je ukázkou propojení živelnosti, i přísné kázně. Vzniká tak neustálé pnutí, kterým k sobě kapela připoutává fanoušky, udržuje je v neustálé koncentraci, aby jim následně podlomila kolena drtivou zvukovou eskalací.

Jambinai nepotřebují nic navíc, jejich kouzlo tkví v bezprostřednosti. Pražskou Akropoli si podmanili od první Deus Benedicat Tibi po závěrečnou Connection pouze hudbou. Skromná světla, skromné proslovy a vnímavý, čím dál více se pohupující dav. Čistý zvukový zážitek.

Info

Jambinai (kor)
12. 4. 2017, Palác Akropolis, Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Zralá romantika Marka Lanegana

Akana 22.11.2019

Kapela zvolnila s táhlou Bleeding Muddy Water, která připomněla, jak lehce se v Laneganově tvorbě prolíná postpunkový odkaz s temně bluesovou romantikou amerických dálav.

Tell me it’s love, tell me it’s real (Cigarettes After Sex)

Dominik Polívka 22.11.2019

„Vždycky sem si myslel, že to zpívá ženská,“ baví se ve frontě před klubem Roxy mladý pár, jeden z mnoha toho večera.

Hromadná meditace s Ólafurem Arnaldsem

Adéla Poláková 21.11.2019

Arnalds se vrací s otázkou, zda v České republice vstávají lidi skutečně ve čtyři ráno, jak mu namluvil kolega-violista. Publikum se dá do smíchu.

Blahodárný vliv dlouhé cesty z Hostomic aneb O pomnožných jen slepě (Charli XCX)

Michal Smrčina 18.11.2019

Jestli si mě Charli XCX nemusela stoprocentně získat v rámci poklidného, mondénního poslechu, pak lze tvrdit, že její živá přítomnost je divoká a strhující.

Blues Alive: Oslava svobody

Jiří Vladimír Matýsek 17.11.2019

I v sobotu se držela laťka kvality na vysoké úrovni a nijak se neubíralo ani na obdivuhodné pestrosti, s níž se podařilo letošní program postavit.

„Que me des diez euros!“ aneb bikram jóga v Underdogs’

Cyril Nováček 17.11.2019

Do vůně stále doutnajících santalových tyčinek nastupuje punková diva z Compostely s kuklou na hlavě a hned od začátku pouští jednu vlnu breakcoru a drum and bassu za druhou.

Dav roztopený chladom... (Mayhem)

Lucia Banáková 17.11.2019

Jednorožce, zvratky a poctivý nórsky black metal.

Blues Alive: Neobyčejní a obyčejní

Jiří Vladimír Matýsek 16.11.2019

Blues is life, blues is alive (and well). A taky může nabývat spousty podob.

Hey, How Ya Doin’? (De La Soul)

David Bláha 15.11.2019

De La Soul předváděli veteránsky bezchybný rap poháněný roky prověřenými beaty. Setlist ale nebyl nostalgickým přehráváním debutové desky...

Blues Alive: Třikrát jinak. A The Stooges

Jiří Vladimír Matýsek 15.11.2019

Personal Jesus od Depeche Mode nebyla ten večer jediná píseň, která na bluesových pódiích moc často nezní.