Články / Reporty

Cit pro hudbu vykoupený krutým osudem – Dona Rosa

Cit pro hudbu vykoupený krutým osudem – Dona Rosa

Anna Mašátová | Články / Reporty | 06.03.2013

Zatímco úspěšných nevidomých zpěváků zná hudební historie několik, u zpěvaček už to zdaleka tak slavné není. A životní „fado“, tedy příběh portugalské zpěvačky Dony Rosy Martins, fascinuje stejně jako její syrový pěvecký projev.

Někdo popisuje život Rosy jako pohádku – jen zapomínají dodat, že pohádku bratří Grimmů. Kmotřičky víly jí sice dali do vínku cit pro hudbu, ale vykoupený dosti krutým osudem. Stejně jako Rosina matka onemocněla i ona v raném věku meningitidou, která ji připravila o zrak. Ve velmi chudé a početné rodině byla většina ze třiadvaceti sourozenců nevidomá a mnoho z nich se ani nedožilo vyššího věku.

Se základním vzděláním se živila, jak se dalo – žebrala v ulicích Porta, prodávala losy a časopisy, až jí jednoho dne někdo poradil, že by si mohla přivydělat zpěvem. Osamostatnila se a odešla do hlavního města. Brzy se její zpěv s doprovodem trianglu stal nepostradatelnou součástí lisabonských uliček. Když roku 1999 hledala rakouská televize zpěvačku typického pěveckého stylu fado, vzpomněl si impresário André Heller na slepou žebračku a vyhledal ji. Dokument Voice of God jí změnil život.

Už na podzim téhož roku vznikla první nahrávka Igredja do Menino-Deus s hostujícími hudebníky jako Ricardem Diasem (skladatel a aranžér slavnější portugalské zpěvačky Mísii) či bulharským souborem The Bulgarian Voices Angelite. A téměř okamžitě na sebe Dona Rosa upoutala pozornost příznivců world music. Plynule následovala alba s příznačnými jmény Historias da Rua (Příběhy ulice, 2000), Segredos (Tajemství, 2003), Alma Livre (Svobodná duše, 2007) a Sou Luz (Mé vnitřní světlo, 2012).

Před pár dny Dona Rosa poprvé vystoupila i v Praze. Kdybyste kapelu potkali na ulici, téměř byste ji mohli považovat za rodinu. Maličkou zpěvačku totiž doprovází jen kytarista a perkusista Miguel Taradas, hráč na dvanáctistrunnou portugalskou kytaru Raul Abreu a velmi mladá harmonikářka Inês Vaz.

Koncert zahájila Dona sama, za prostého doprovodu svého trianglu písní Nesta Terra Portuguesa. Kdo by očekával druhou Marizu, byl by asi zklamán. Syrový, neškolený hlas, kterým vypráví o svém životě, se vinul podzemím Jazz Timu někdy až urputně, jako by si stále musel probíjet své místo ve světě. A nemuseli jste ani rozumět její rodné řeči nebo znát její životní cesty, abyste pochopili, kolik bolesti i radosti v sobě skrývá.

Velmi citlivý doprovod spíše přitakával, zatímco Rosa zpívala o divokých koních, které máme v duši, o stesku, lásce i smíření s osudem. S publikem komunikovala jen písněmi, které však s úsměvem glosoval její dlouholetý spoluhráč a skladatel Abreu. První část vystoupení zakončila tradiční portugalská píseň Amor Em Viana. I druhý set byl naplněn jednoduchými melodiemi, někdy až s kolovrátkovitým, a přesto oduševnělým Doniným zpěvem. Jen jedné písně se ujal sám Abreu, když zazpíval báseň šestnáctiletého chlapce oslavujícího hudbu. I když na závěr zazněla další tradiční portugalská, tentokrát o zeleném citrónu, kyselá pachuť v divácích rozhodně nezůstala. Fado v podání Dony Rosy proniká až do srdce.

Info

Dona Rosa (por)
24. 2. 2012, Jazz Time, Praha

foto © Barka Fabiánová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Čočkový dortík (Blixa Bargeld & Teho Teardo)

Viktor Palák 08.12.2024

Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.

Predĺžený víkend sónických rituálov (Next Festival 2024)

Richard Michalik 03.12.2024

Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.

Andalusian Crush (Monkey Week 2024)

Michal Pařízek 30.11.2024

Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...

Sonické prostory ve světle minimalismu (Sonda 2024)

Viktor Hanačík 28.11.2024

Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace