Články / Offtopic / / Movie/dox

Člověk člověku vlastníkem (Vlastníci)

Člověk člověku vlastníkem (Vlastníci)

Shaqualyck | Články / Offtopic / / Movie/dox | 21.06.2020

Ne že by se u nás točilo málo komedií. Jen se na ně nedá koukat. Vlastníci Jiřího Havelky představují výjimku z pravidla. S prstem v nose strčí do kapsy soudobé lifestylové „vztahovky“ s Hřebíčkovou a/nebo Langmajerem, v mnoha ohledech naplňují klišé o jednookém mezi slepými.

Už plakát se povedl. Panel se zvonky, na jmenovkách našlapaná herecká sestava. Jednoduché, účelné, k věci. Vlastně je zarážející, že s podobným námětem už dávno někdo nepřišel. Stát se (spolu)vlastníkem nemovitosti v hlavním městě je pro leckoho kýženým životním milníkem. Nicméně v realitě všedního života může být jeden výpis z katastru jak vstupenkou do světa milionářů, tak i žádankou o hospitalizaci v psychiatrické léčebně. Vlastnictví zavazuje a sousedy si člověk nevybírá. Jiří Havelka ve svém celovečerním debutu tohle všechno velmi dobře chápe a okem poučeného pozorovatele zkoumá třecí plochy (s)prostého mezilidského soužití.

Dokud se jen míjíte na chodbách a trousíte zdvořilostní fráze, nemáte problém. Zato v momentě, kdy musíte s ostatními najít společnou řeč a dohodnout se na opravě střechy či zbudování výtahu, začíná absurdní drama, jež se zprvu tváří jako svižná konverzační komedie, nevyhnutelně však metamorfuje v tragédii o marnosti lidské existence. S přibývajícím časem se smutné představení láme v zákopovou válku, ve které není vítězů, jen poražených. Na povrch vyplouvají staré křivdy, konstruktivní dialog se stává utopií a jedinou jistotou zůstává neschopnost domluvit se i na elementárních věcech, třeba na tom, kdo bude sčítat hlasy na společné schůzi vlastníků bytových jednotek. Takže dřív než se rozhodne, kdo bude skrutátor a kdo ověřovatel, vyletí všechen elán oknem.

Vlastníci nezapřou, že jejich autor má k divadlu o něco blíž než k filmové kameře (mj. soubory VOSTO5, Studio Ypsilon), snímek ostatně vznikl podle Havelkovy divadelní hry. Logicky se soustřeďuje na břitké dialogy, využívá klaustrofobních kulis jedné vydýchané místnosti a umně nechává kulminovat dusný emoční napnelismus. V přímém přenosu se tak z nesourodého vzorku běžné populace stává panoptikum obskurních figurek. Spořádaní občané se pod tlakem mění v cholerické kreatury, úsměvy nahrazují bolestné grimasy, argumenty pro změnu urážky a vulgarismy. Precizně vypointované smeče si navíc vyměňuje prověřený herecký ansámbl, ze kterého trochu překvapivě nejvýrazněji vyčuhuje dvojice Ramba/Kotek v rolích manželů, jejichž odhodlání je sice obdivuhodné, leč zhola zbytečné. Ne nadarmo se říká, že nejhorší je srážka s blbcem. A v tomhle domě je jejich koncentrace až nebezpečně vysoká, čehož Havelka v řadě vypjatých scén bezezbytku využívá a svůj film pojímá jako sympatický manifest proti malichernostem, malosti lidské duše a debilitě obecně.

Škoda proto zkratkovitého závěru i několika slepých odboček, které rozmělňují tempo vyprávění a narušují konzistentnost celku. Kupříkladu není jasné, z jakého důvodu doprovází postava Kryštofa Hádka na toaletu těhotnou Japonku a následně se zdráhá dopřát jí nezbytné soukromí. Jde o projev voyerismu? Má to význam pro další události? Ovlivní to nějak chování postav? Nikdo neví, Havelka coby vypravěč zarytě mlčí. Stejně tak vsuvka s porodem na jednacím stole v žádném ohledu nefunguje, děj nikam neposouvá, a i když je natočená efektně, nedozvíme se z ní víc, než že Havelka-režisér zvládá krom statických „stolových“ scén à la Jan Hřebejk točit i dynamičtější pasáže. Charakter Ondřeje Malého zase upomene na poučku o opakovaném vtipu, jenž přestává být vtipem. Ve chvíli, kdy se počtvrté, popáté, pošesté… přihlásí o slovo se svou „firmičkou“, jde o scenáristickou křeč.

Pohříchu nečitelná zůstává i role Ladislava Trojana, která počínání postav celou dobu dozoruje zpovzdálí. Má jít o tichého pozorovatele? Svědka umírajícího času? Ve filmu Davida Lynche by se nad podobným manýrismem zřejmě nikdo nepozastavoval, ale v ryčné konverzačce o popudlivých sousedech to působí zvláštně, nedořečeně. Obdobných otazníků visí nad filmem hned několik. Snímek po většinu stopáže kalkuluje s faktem, že postavy jsou ve svých světonázorech dokonale rigidní, ve finále však na své pozice řada z nich až příliš ochotně rezignuje, čímž popře svoje dosavadní chování a z části tak devalvuje vyznění celého filmu. Akademii to ale nevadilo a Vlastníky ocenila hned třemi Českými lvy. To Jiřího Havelku pasovalo do role tvůrce, který dokáže oslovit početnou diváckou obec a současně získat uznání odborné veřejnosti. Otázkou zůstává, zda-li si k filmu od divadelních prken pouze odskočil, nebo se po úspěšné „vlastnické“ rozcvičce odhodlá věnovat filmařině naplno.

Info

Vlastníci
režie: Jiří Havelka, 2019
oficiální web filmu

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Bedosova partnerská poradňa (Tenkrát podruhé)

Bibiána Hajdanyová 25.01.2020

Kde by sa človek chcel ocitnúť, ak by mal možnosť znovu prežiť nejaký moment? Išlo by o konkrétne miesto alebo o to, kto by v danej spomienke figuroval?

Kedy sa „naša vec“ stala vecou verejnou? (Prvý zradca)

Bibiána Hajdanyová 28.12.2019

Životopisná krimi-dráma Il traditore je plná mocných mužov, veľkých zrád a túžby po pomste.

Jobové kapitalismu? (Pardon, nezastihli jsme vás)

Jakub Kurnas 14.12.2019

Režisér Ken Loach je vytrvalým kritikem stávajících sociálních poměrů na Britských ostrovech...

Parazit (pro každého)

Jakub Kurnas 03.11.2019

Snímek, který si z letošního Festivalu v Cannes odnesl Zlatou palmu, zaujme jak důrazem na sociální tematiku, tak drsným černým humorem.

Staříci na cestě

Veronika Havlová, Viktor Palák 21.10.2019

Nový český film, který měl být v hlavní soutěžní sekci Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech, tedy podle části tamního publika. Vskutku?

Pod plechem trumpet (Brasslands)

Jakub Kurnas 09.10.2019

Filmový dokument Brasslands hledá na přehlídce dechové hudby Guča, co všechno může ležet pod povrchem bujarého festivalového veselí.

Když bolí každý přešlap (Tiché doteky)

Veronika Havlová, Viktor Palák 02.10.2019

Nejvýraznější český film v programu letošního Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech? ptali se nahlas někteří diváci už na začátku července.

Vtedy u Tarantina (Once Upon a Time in Hollywood)

Bibiána Hajdanyová 25.08.2019

Námet znie veľmi komplexne a každý si predstaví rozmanitý príbeh, ktorý sa z postáv hraných hviezdami najvyššej hollywoodskej kvality môže vykľuť. No...

Poloboh, Lucifer alebo len obyčajný človek? (Diego Maradona)

Bibiána Hajdanyová 29.07.2019

Film neháji žiaden z Maradonových excesov a prešľapov, nesnaží sa v divákovi vyvolať pocity súdržnosti s jeho osudom, taktiež ho nezhadzuje.

Karlovarské dvojhránky (Takové krásné šaty)

Veronika Havlová, Viktor Palák 11.07.2019

Z kolonády do kina, ročník 2019 - část první: nový cinefilský dezert britského režiséra Petera Stricklanda.