Články / Reporty

Člověk se nestačil divit (Tombs)

Člověk se nestačil divit (Tombs)

woko | Články / Reporty | 24.04.2015

Teethgrinder jsou relativně mladá kapela. Nizozemská čtveřice existuje teprve od roku 2013 (na troskách DrDoom a Greyline), ale o jejich grindcoru je slyšet stále víc. Příští měsíc jim vychází první dlouhohrající deska Misanthropy, která pomalu sbírá nadšené recenze, a naživo formu potvrdili. Podobně jako třeba švédští No Omega si zakládají na tom, že svět je samá hrůza a bahno a že stejně všichni skončíme v pekle. A jejich hudba by u toho zněla tematicky. Nejde jen o zuřivou palbu riffů a kopáku, Teethgrinder zabrousí i do crustu nebo power violence, takže o strukturu a dynamiku není nouze, několikrát bych přísahal, že hrají brutální covery Converge a Trap Them. Po čtyřiceti minutách se dostatečně propocení Holanďané za nadšeného potlesku sbírají, lepší pozvánku na Obscene Extreme nemohli dát. O těch ještě uslyšíme.

Počerněný thrash metal Black Anvil znamenal kožené vesty, nášivky a vysoké boty. Sourozencům Tombs z New Yorku loni vyšlo album Hail Death, a i když to vidí stejně černě jako Teethgrinder, jejich zvuk se misí s epičtějšími polohami power metalu, představte si hudbu k jezdcům apokalypsy. Bohužel naživo hudba nedohnala studiové nahrávky, ve Vopici to bylo jakési ploché. Nicméně kapela si hraní užívala, a i když kytaristi vpředu se tvářili vážně a zahloubaně, pokérovaný bubeník se šklebil na všechny strany. Čtveřice nedala prostor ani na potlesk, po posledním dvouminutovém sólu to zabalila.

V poněkud ponuré atmosféře poloprázdného klubu se Tombs nechtěli moc zdržovat. Bez větších pomp začali hned hrát, člověk se nestačil divit, že vysočanský klub zeje prázdnotou. Loňské Savage Gold sbíralo osmičky a devítky, kde se dalo, a Tombs patří mezi zvučnější jména scény. Hora svalů jménem Mike Hill se opřel jednou nohou o odposlech a Tombs předvedli parádní výkon. Pětice ponořená do hutného black metalu s příměsí sludge hrála hlavně z poslední desky, Legacy, Seance nebo Thanatos rozpohybovaly i hlouček přítomných. Mezi skladbami se neozvaly žádné ovace a po poslední skladbě kapela ani nepřemýšlela, jestli má přidávat. Dotleskáváme dva, tím druhým je kytarista Teethgrinder. Bojím se, že je to na dlouho, co jsme tu Tombs viděli. A to je setsakramentská škoda.

Info

Tombs (us) + Black Anvil (us) + Teethgrinder (nl)
22. 4. 2015 Modrá vopice, Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Dock, Bardo a standardy

redakce 20.10.2019

Umíte si představit situaci, kdy se majitel podniku postaví do dveří svého klubu, aby při vybírání vstupného všem vysvětloval, že je potřeba být během koncertu potichu?

Minulost v 16mm, současnost v Brně (Brno 16)

redakce 19.10.2019

Jak jsem se kdysi rozhodovala podle programu, dnes je pro mě důležitější celková atmosféra a socializační aspekt. Brněnská šestnáctka.

Síla představivosti (Laura Mvula)

redakce 17.10.2019

Všem jistě utkvělo její konstatování, že s orchestrem měli před koncertem jen jednu společnou zkoušku, což přirovnala k tomu, mít první sex a hned po něm dítě.

Staré vs. zastaralé: The Mystery of Bulgarian Voices ft. Lisa Gerrard

redakce 17.10.2019

S bohorovným úsměvem Buddhy a pompou Marie Antoinetty sice působila všelijak, její vokální charisma ale konečně dalo setu jasný charakter.

Intimita pro odcizené (Frankie Cosmos / Lina Tullgren)

redakce 14.10.2019

„The world is crumbling and/ I don’t have much to say,“ zpívá v písni Moonsea, která mi připadá důvěrně známá...

Příchod smutného Ježíše (Nick Murphy)

redakce 14.10.2019

Murphyho repertoár překypuje zajímavými hudebními řešeními a výpravami do různých hudebních žánrů, ale tentokrát mu trochu chyběla šťáva.

Jazz Goes to Town podruhé: Jazz bez klišé

redakce 13.10.2019

Možná se ve své představě snobského fanouška jazzu pletu, ale jestli (vůbec) nějací jezdí do Hradce Králové na Jazz Goes to Town...

Suverenita a zároveň zraniteľnosť (Lingua Ignota)

redakce 12.10.2019

Neviem, či ma niekedy prestane fascinovať tá úprimnosť, drásavá krása, monumentálnosť a zároveň intimita...

Jazz Goes to Town: Vládci chaosu (se saxofonem)

redakce 12.10.2019

Festival neskromný v line-upu. Nemá tendenci vozit vyložené jazzové superhvězdy, staví na kvalitě a neotřelých spojeních.

Krátká i dlouhá půlhodina ve finské sauně (Lunchmeat Festival 2019)

redakce 08.10.2019

Představení Cateriny Barbieri nabídlo zasněné arpeggio plochy, ale i pulzující basy v kombinaci s environmentálně laděnou projekcí. Ale bylo toho mnohem víc: detroit techno, gabba, dekonstrukce i hlavolamy.