Články / Reporty

Co nevadí u Hm…

Co nevadí u Hm…

Adéla Polka | Články / Reporty | 06.10.2019

„Všechna slast musí být spotřebována, takový je zákon…,“ znělo ve čtvrtek večer přeplněnou Akropolí. Slastné pocity může posluchač zažívat při pohledu na hráčské schopnosti a multiinstrumentálnost všech členů a nechybí ani pro kapelu typický slovní humor, o který se stará i slovo „nevadí“, aplikovatelné na cokoliv. Klukovskou hravost Hm… neztrácí, ačkoliv zpívají, že „život tě o životě hodně naučí“.

S albem Nevadí, které připravovali čtyři roky, se Marek Doubrava, Viktor Ekrt, Filip Nebřenský a Jaroslav Noga doslova svlékli a své mužské každodenní problémy servírují tu něžně, tu rozhněvaně. Instrumentální skladby zpestřují vícehlasy, slyšíme, že „stromy, lesy, musím to milovat…“. Téma klimatické krize záhy rozbije Filip Nebřenský s cedulí „No vegan. The animals will thank you.“. Bravurní aranžmá skladby o „bosých nohách chodících po plyši“, při které Marek Doubrava místo do plyše dupe do tamburíny, rozezvučí celá skupina pod divokým vedením bubeníka Nogy všechny Orffovy nástroje, marimbu i zvony. Skladba dostává nečekaně intimní a jemnou podobu na rozdíl od svižného originálu.

Desku přijdou pokřtít čtyři kmotry, zpěvačky Monika Midriaková, Jana Jelínková, Pavla Henrychová a vibrafonistka Kateřina Císařová. Svůj vřelý vztah k ženám Hm… vzápětí pročísnou písněmi, kde baví slovy: „Miláčku, teď né, teď je večeře“ nebo „Nechala mi auto a dvě stovky“ a celý sál se přidává. Výraznou skladbou z nového alba je Přijdeš domů, kterou velmi trefně dokresluje videoklip vypůjčený z písně Dáme si do bytu. Song překvapuje syrovým názorem na usedlý rodinný život. Vrstevníci v publiku pokyvují, ti mladší se baví, když zazní „Porno je fajn“ a Doubrava vyjmenovává, na co všechno v životě není čas, když si člověk pořídí děti a ženu, a jak úzkostně krásné mohou být osamělé chvilky u počítače a porna.

Nové songy už skalní znají, ale to „nevadí“. Dojde i na starší kusy Píseň o přátelství nebo Asi si umřu, které fungují jako osvědčené jistoty. Album Nevadí točila kapela s Ondřejem Ježkem čtyři roky, což „nevadí“, propásnout jejich pestrou show, to už je jiná.

Info

Hm...
3. 10. 2019 Palác Akropolis, Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Buď promotérkou VI

apx, Jiří Šurák 02.07.2020

"Když jsme s klukama ze Scrape Sound čekali v příletové hale na Swans, koupila jsem si u Kosty dvě kafe, aby se mi přestaly klepat kolena, a dělala jakože nic,"…

Ani ne tak třaskavá jako ironická směs Františka Skály

Adéla Polka 29.06.2020

Být náhodný kolemjdoucí, řeknu si, že pánové obstojně hrají staré vály od táboráků a že se tomu u mikrofonu daří s jistou dávkou sebeironie napodobovat Elvise.

Banksy v Praze aneb jak znásilnit uměleckého teroristu

Ondra Helar 24.06.2020

Ta chvíle, kdy jsem Banksyho viděl poprvé. Palestina, zaprášená silnice vedoucí východně od Betléma, před více jak deseti lety...

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.