Co nového v Polí5 #3

Do Polí5 se to zase valí. Vlastně to pořád vypadá, že si stěžuju, že toho je hodně. Ale ne – je to naopak, ten frmol, to je život. To za to stojí.

Jako by nestačilo, že všude ve světě vychází tuny skvělý muziky, vydávám si i já. Ani ne tak proto, že bych se chtěl s někým poměřovat, urvat, co jde, ale spíš jen banálně být součástí dění. Čerstvě to je album neúnavného Mojmíra Papalescu a Petra Venkrbce. Já si to tak trochu přirovnávám k podivnému, elektronicky delirickému snu Morphine bez zpěvu. Strohé bicí a ten skvostný saxofon... O prázdninách jsem ještě vydal Sousedy (ty chválí všichni – od Banána po Pavla Klusáka, ještě se stanu slavným vydavatelem) a Bellevue. Na obou deskách se shodou okolností objevuje nepřehlédnutelná Dorka Barová.

A chystám pár dalších zářezů – ve výrobě je už nové album B4 (s výročním bonusem – na DVD stopě je navíc 15 alb v mp3 formátu , tedy více jak 22 hodin muziky), v lisovně ještě čeká improvizační seskupení IQ+1 a vinyl hiphopových Mermomoc (předpokládám, že to bude takové milé Vánoční překvapení – nikdo to nezná, mimopražský projekt vznikal dva roky, natáčelo se u Ondřeje Ježka, hostuje Aran Epochal… – těšme se!).

Ale zpět k tomu, co už je na pultu opravdu, zaměřím se na domácí scénu, ta bývá zbytečně podceňována – velmi mile mě překvapilo debutové album Stinky nazvané Krrrva! Mohla by to být taková druhá, chytřejší Radůza, přeci jen harmonika, ale to by v tom nesměly být slyšet My Blody Valentine nebo Oldřich Janota, trochu klasiky 20. století a výborné texty, které to posouvají o několik kategorií výše. Chválím a doporučuji.

Podobně nadčasové a opět trochu Janoty je také v debutu Lubice Christophory. Písně až, chtělo by se říct, s křehkostí Dead Can Dance, ale jaksi s domácí, důvěrně známou slovanskou náladou, kterou podporuje i použití polštiny. Výborná produkce Evžena Kyšperského (Květy). Jsem zvědav, v kolika žebříčcích objevů se to objeví.

Děti kapitána Morgana mají novou desku. To je jako by se Tom Waits narodil v jižních Čechách, vzal banjo a začal hrát skladby Plastic People. Poprvé po dvaceti letech existence vydali CD brněnští Hrozně – je skvělé. Takový meditativnější Dunaj. Pak máme samozřejmě novinky, co vydávají Silver Rocket a podobní malí domácí vydavatelé, ale o tom se všude píše dost (Or, Unkilled Wolker, Mucha, Karaoke Tundra, Floex, Ty syčáci, Vladimír 518).

Na 3CD teď vyšel (za dvěstěpade) raný Gainsbourgh. A trochu opožděně vydalo Arbor Vitae doprovodnou monografii Jana Švankmajera k výstavě Možnosti dialogu. Z komiksu je nové Věčné světlo, Gaimanovy příběhy mimo hlavní proud sandmanovské série. Tranzit vydal knihu Davida Graebera Fragmenty anarchistické antropologie (velmi zábavný pseudovědecký pamflet). A teď už to budou až do vánoc jen seznamy a seznamy nových skvělých věcí – ovšem u nás na krámu si můžete pochutnat i na kafi z Asie.

Jo, a ještě jedna novinka. Kdo chce, dostane v Rekomandu od Polí5 CD sampler Vlna, tedy průřez tím, co jsme za poslední dva roky vydali.