Články / Recenze

Co zazlívat No Distance Paradise?

Co zazlívat No Distance Paradise?

Jakub Hudák | Články / Recenze | 22.10.2013

Challenge Gravity je letošní album mladé olomoucké kapely se zřejmou snahou o mezinárodní přesah. Kromě takových banalit, jako jsou anglické texty, prozrazuje jejich nadregionální aspirace také skutečnost, že album produkoval zkušený Dušan Neuwerth, nebo zvuk připomínající vyzrálé indie kapely. Indie rock, který dovedl během několika let z bující tvůrčí mentality zmutovat do mainstreamového žánru, může dnes milovníkovi alternativní hudby připadat poněkud bezzubý – na druhou stranu ani kryptická intertextualita temného undergroundu není prosta manipulativních citací a výpůjček. No Distance Paradise vědí, co dělají, a je snadné jim to zazlívat. Ale měli bychom?

Kapela se na desce představuje deseti skladbami s rádiovými délkami a ne zrovna extravagantními písničkovými postupy. Což neznamená, že by nedokázali překvapit. První skladba See the Light nastavuje laťku vysoko a mohla by fungovat i jako singl, obsahuje totiž téměř všechny prvky, které ve větší či menší míře najdeme i v dalších písních: třpytivé aranžmá plné delayů, které by mohlo škarohlídům připomínat U2 a které nenechává ani vteřinu prázdnou (podobně, jako to s jiným zvukem dělá Kurt Vile); zpěv, kterému to nejvíc sluší ve vyšších polohách a s reverbem; výrazná dynamika hlasitostí a tendence roztancovávat posluchače. Není divu, že zrovna See the Light si nedávno vysloužila vlastní videoklip – refrén by se dal naživo protahovat do nekonečna a lidi by tančili. Angličtina tu navíc zní asi nejlíp z celé desky, jinde jako by jí ubírala na kvalitě česká přísnost ve vyslovování.

Efekt „všichni ruce nahoru“ si drží i několik dalších písní, například Don't Stay Awake, kde střídá melancholický klávesový popěvek, anebo Realtime s působivými kytarovými disonancemi. Za zmínku stojí propracované bicí, které například v Hands Full of Water mezi verši efektně kolabují, anebo citlivá práce se stereem. Samotné texty vyznívají jako plejáda adolescentních, ovšem nikoliv nevyspělých pocitů, které jsou poměrně evokativní a končívají vzrušenými, tanečními refrény (například Every Single Day).

Poslední skladba Leaves on the Ground je klasická zakončovací píseň a je pochopitelně nejdelší. Končí (po dalším pumpovacím refrénu) ambientními zvuky lesa, což je předznamenání možné budoucnosti kapely, která si vzhledem k demonstrovaným schopnostem smí napříště dovolit i avantgardnější výraz. Nelze jim ale zazlívat, že nejdříve chtějí dokázat svoji relevanci.

Info

No Distance Paradise – Challenge Gravity (X Production, 2013)

http://bandzone.cz/nodistanceparadise

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Akkamiau a ediakarská fauna

Petr Mareš 08.05.2021

Koncept nahrávky evokuje tzv. ediakarskou faunu – jednoduché tajemné organismy, které se v oceánech objevily zhruba před půlmiliardou let.

Pocit magie u ohně (Bios)

Richard Kutěj 07.05.2021

Zvuky a melodie stojí často na prazvláštně jednoduše pokroucených linkách, které se nesou jako klubko hadů, ze kterého neustále vykukuje jiná hlava.

Bolesť a radosť (Cassandra Jenkins)

Michal Mikuláš 03.05.2021

An Overview on Phenomenal Nature sa nepočúva ľahko. Autorka sa svojimi spoveďami odhaľuje tak veľmi, že človek sa až hanbí tej blízkosti.

Slova i varhany s vozembouchem (Petr Nikl & Miroslav Černý)

Adéla Polka 30.04.2021

Hudebníček evokuje představu zpěvníku pro děti. Jenže jedním z tvůrců této knihy s cédéčkem uvnitř je Petr Nikl a ten rozhodně netvoří výhradně pro dětské obecenstvo.

Tunelem do neznáma. Nebo do sebe. (The Bug & Dis Fig)

Václav Valtr 29.04.2021

Dis Fig na Blue odložila svůj producentský um a plně se oddala vokálům, které zde tvoří lyrickou plochu, organicky propojenou se zvukem Bugova apokalyptického dancehallu.

Potulky po americkom kontinente s Wild Pink

Michal Mikuláš 27.04.2021

Prichádzajú s albumom číslo tri, na ktorom nie je cítiť hektika života rockandrollových stars...

Black Honey se domáhají rovnoprávnosti

Julie Ježková 26.04.2021

Najít rovnováhu a pokračovat v podpoře ženských interpretek, stejně jako to propaguje kapela Black Honey na svém druhém albu Written & Directed, může být správným krokem.

Soundtrack k dystopickej realite (Spoiwo)

Lucia Banáková 24.04.2021

Považujem ho za soundtrack k akejsi dystopickej realite, nie je však zrejmé, či sa jedná o nereálny sci-fi výjav alebo odkaz na zvláštnu a osamelú dobu, ktorú žijeme.

Kupředu krokem zpět (Lael Neale)

Veronika Jastrzembská 22.04.2021

Neale klade důraz na sdělení, proto celé album provází kontrast mezi tichým instrumentálním podkladem téměř bez basové linky a výrazným, čistým zpěvem.

Lana Del Rey a divoká, hladová srdce

Tomáš Kouřil 20.04.2021

Ze vzpomínek na navštívená místa, minulé partnery a kamarády je sice možné snad donekonečna těžit další a další motivy a vzpomínky.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace