Články / Recenze

Co zazlívat No Distance Paradise?

Co zazlívat No Distance Paradise?

Jakub Hudák | Články / Recenze | 22.10.2013

Challenge Gravity je letošní album mladé olomoucké kapely se zřejmou snahou o mezinárodní přesah. Kromě takových banalit, jako jsou anglické texty, prozrazuje jejich nadregionální aspirace také skutečnost, že album produkoval zkušený Dušan Neuwerth, nebo zvuk připomínající vyzrálé indie kapely. Indie rock, který dovedl během několika let z bující tvůrčí mentality zmutovat do mainstreamového žánru, může dnes milovníkovi alternativní hudby připadat poněkud bezzubý – na druhou stranu ani kryptická intertextualita temného undergroundu není prosta manipulativních citací a výpůjček. No Distance Paradise vědí, co dělají, a je snadné jim to zazlívat. Ale měli bychom?

Kapela se na desce představuje deseti skladbami s rádiovými délkami a ne zrovna extravagantními písničkovými postupy. Což neznamená, že by nedokázali překvapit. První skladba See the Light nastavuje laťku vysoko a mohla by fungovat i jako singl, obsahuje totiž téměř všechny prvky, které ve větší či menší míře najdeme i v dalších písních: třpytivé aranžmá plné delayů, které by mohlo škarohlídům připomínat U2 a které nenechává ani vteřinu prázdnou (podobně, jako to s jiným zvukem dělá Kurt Vile); zpěv, kterému to nejvíc sluší ve vyšších polohách a s reverbem; výrazná dynamika hlasitostí a tendence roztancovávat posluchače. Není divu, že zrovna See the Light si nedávno vysloužila vlastní videoklip – refrén by se dal naživo protahovat do nekonečna a lidi by tančili. Angličtina tu navíc zní asi nejlíp z celé desky, jinde jako by jí ubírala na kvalitě česká přísnost ve vyslovování.

Efekt „všichni ruce nahoru“ si drží i několik dalších písní, například Don't Stay Awake, kde střídá melancholický klávesový popěvek, anebo Realtime s působivými kytarovými disonancemi. Za zmínku stojí propracované bicí, které například v Hands Full of Water mezi verši efektně kolabují, anebo citlivá práce se stereem. Samotné texty vyznívají jako plejáda adolescentních, ovšem nikoliv nevyspělých pocitů, které jsou poměrně evokativní a končívají vzrušenými, tanečními refrény (například Every Single Day).

Poslední skladba Leaves on the Ground je klasická zakončovací píseň a je pochopitelně nejdelší. Končí (po dalším pumpovacím refrénu) ambientními zvuky lesa, což je předznamenání možné budoucnosti kapely, která si vzhledem k demonstrovaným schopnostem smí napříště dovolit i avantgardnější výraz. Nelze jim ale zazlívat, že nejdříve chtějí dokázat svoji relevanci.

Info

No Distance Paradise – Challenge Gravity (X Production, 2013)

http://bandzone.cz/nodistanceparadise

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Soustavný sonický nátlak (Part Chimp)

Dantez 25.07.2021

Britští Part Chimp se dosud věnovali noise rocku, který se inspiroval Sonic Youth i zběsilými Lightning Bolt.

Po jaké době je vhodné lidem říkat, že je milujeme? (Moontype)

David Stoklas 10.07.2021

Moontype, ačkoliv by mohli, se neohánějí technikou, ale intelektuálnímu math rocku naopak trochu srazili hrany.

Že by ten správný čas vytáhnout kytaru? (Flock of Dimes)

Veronika Jastrzembská 29.06.2021

Do toho se ještě přidá rozpačité porozchodové období, kdy člověk neví, co sám se sebou, jak znovu začít, z čeho se poučit...

Historie kapitalocénu a možnosti znovustvoření

prof. Neutrino 28.06.2021

Vydavatelství Neklid přichází s obsáhlou studií o zrodu a strategiích „kapitalistické ekologie“ aneb jak si člověk dokázal zotročit člověka a zplundrovat ekosystém planety ve jménu mamonu.

Snivě i do hloubky (Susheela Raman)

Akana 26.06.2021

Její fúze západních písničkářských postupů s východními prvky nepůsobí ani trochu povrchně nebo podbízivě.

Melancholie schovaná pod slunečníkem (Dark Tea)

Jiří Přivřel 25.06.2021

Gary Canino nabízí růžové brýle. Účinné homeopatikum bez předpisu.

Dokument doby, který platí i dnes (Charlie Soukup)

Jiří Vladimír Matýsek 05.06.2021

Charlie Soukup není hlubokomyslný lyrik ani intelektuální kritik nepravostí. Je spíše pronikavým glosátorem, svérázem, který se s ironickým odstupem dívá na své okolí.

Hlasy tří generací (Femi Kuti & Made Kuti)

Akana 03.06.2021

V důrazu na silné politické a sociálně-kritické výpovědi táhnou otec i syn za jeden provaz.

Magie obnovených Plastiků

Jiří Vladimír Matýsek 29.05.2021

V kompletní, téměř osmdesátiminutové podobě zaznamenává koncert z Kopřivnice, který se konal v rámci prvního turné obnovených Plastiků.

Motorama: intimní postpunk o cestách i samotě

David Stoklas 27.05.2021

Nikdy se netajili zalíbením v minulosti, v soviet-wave hudbě, v šestnáctibitovém retru, ve vzpomínkách, které nikdy nezažili.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace