Anna Mašátová | Články / Reporty | 29.04.2015
Když na podzim v Hybernii Avishai Cohen tvrdil, že už je ze čtvrtiny Čechem, příliš nepřeháněl. Basista, před pár dny slavící pětačtyřicáté narozeniny, odehrál na tuzemských pódiích více jak tucet koncertů a jen za letošek si připíše další tři.
Nudného opakování se jeho příznivci obávat nemusí. Zatímco v září vystupoval se smyčcovým ansámblem, tentokrát přijel do Prahy v komornějším triu s pianistou Nitaiem Hershkovitsem a bubeníkem Danielem Dorem, aby představili nové album From Darkness. Právě skladby z novinky hrály – vcelku nepřekvapivě – prim. Očekávat jen bravurně přehrané cédéčko by však bylo chybou, díky sólům a improvizaci získala skořepina jednotlivých kusů bohatou a pestrou náplň. Ať už to byl velkolepý nástup s Beyond, flamencová Abie nebo téměř ukolébavková Ballad for an Unborn, známá ze starších Cohenových nahrávek.
Sám lídr se rozehříval pomalu a nechával více prostoru kolegům, čímž připravil návštěvníkům dilema, jestli více pozorovat Cohena, brilantního pianistu Hershkovitse, jehož štíhlé dlouhé prsty vydolovaly ze Steinwaye maximum, nebo Dora, štětkami šimrajícího bicí, aby vzápětí přešel do rockového drajvu. Cohen si na mladší spoluhráče potrpí, na talenty má nos jako málokdo a Hershkovits s Dorem tvoří snad nejlepší sestavu v Cohenově hudební historii. A kdo ví, zda účedníci mistra brzy nepřekonají.
Praha byla posledním zastavením turné, únava byla v drobných nepřesnostech i arytmiích první třetiny setu znát, snad za to mohla i Cohenova upnutá košile, která nevydržela a odhodila knoflíček v dál. Izraelci přibyla snaha o co nejmenší odhalení hrudníku, ale na toto téma se zároveň žertovalo až do samého závěru, kdy už byla prvotní přísnost ta tam. S nástrojem nakládal jako s milenkou, bral ji za boky, plácal po zadku, roztáčel i vznášel do zvedačky, vybrnkával vyznání i smyčcem uhlazoval smutky. Za ovace vestoje odměnila trojice sál Rudolfina vrchovatě. Cohen vzal konečně do ruky mikrofon a pouze s doprovodem klavíru zazpíval El Hatzipor, s plnou sestavou došlo na cover slavné písně Nata King Colea Nature Boy, druhý přídavek patřil Avishaiově ikonickému kusu Remembering z deset let staré desky At Home.
Cohen je skvostný, osobitý hráč a skladatel, který zvedne publikum ze židlí a na povel roztančí, k jazzu přitáhne davy, aniž by jeho tvorba utrpěla. Jedinečný hudebník, těžko se ho nabažit. Fanoušci by tak měli vyrazit na Colours of Ostrava, kde vystoupí v sextetu s americkým jazzovým kytaristou Kurtem Rosenwinkelem (Brad Mehldau, Joshua Redman), trombonistou Stevem Davisem (Chick Corea, Wynton Marsalis) a argentinským trumpetistou Diegem Urcolou, v plánu je také brněnská hala Vodova 30. listopadu. A skalní milovníci si jistě nenechají ujít koncert Cohenova bývalého dvorního klavíristy Shaie Maestra, 20. května v Praze.
Dle čínského kalendáře máme sice rok dřevěné kozy, dle izraelského právě vstupujeme do roku božského Cohena.
Avishai Cohen Trio (isr)
27. 4. 2015, Rudolfinum, Praha
Foto (c) Barka Fabiánová
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...