Články / Reporty

Cohenův rok odstartoval

Cohenův rok odstartoval

Anna Mašátová | Články / Reporty | 29.04.2015

Když na podzim v Hybernii Avishai Cohen tvrdil, že už je ze čtvrtiny Čechem, příliš nepřeháněl. Basista, před pár dny slavící pětačtyřicáté narozeniny, odehrál na tuzemských pódiích více jak tucet koncertů a jen za letošek si připíše další tři.

Nudného opakování se jeho příznivci obávat nemusí. Zatímco v září vystupoval se smyčcovým ansámblem, tentokrát přijel do Prahy v komornějším triu s pianistou Nitaiem Hershkovitsem a bubeníkem Danielem Dorem, aby představili nové album From Darkness. Právě skladby z novinky hrály – vcelku nepřekvapivě – prim. Očekávat jen bravurně přehrané cédéčko by však bylo chybou, díky sólům a improvizaci získala skořepina jednotlivých kusů bohatou a pestrou náplň. Ať už to byl velkolepý nástup s Beyond, flamencová Abie nebo téměř ukolébavková Ballad for an Unborn, známá ze starších Cohenových nahrávek.

Sám lídr se rozehříval pomalu a nechával více prostoru kolegům, čímž připravil návštěvníkům dilema, jestli více pozorovat Cohena, brilantního pianistu Hershkovitse, jehož štíhlé dlouhé prsty vydolovaly ze Steinwaye maximum, nebo Dora, štětkami šimrajícího bicí, aby vzápětí přešel do rockového drajvu. Cohen si na mladší spoluhráče potrpí, na talenty má nos jako málokdo a Hershkovits s Dorem tvoří snad nejlepší sestavu v Cohenově hudební historii. A kdo ví, zda účedníci mistra brzy nepřekonají.

Praha byla posledním zastavením turné, únava byla v drobných nepřesnostech i arytmiích první třetiny setu znát, snad za to mohla i Cohenova upnutá košile, která nevydržela a odhodila knoflíček v dál. Izraelci přibyla snaha o co nejmenší odhalení hrudníku, ale na toto téma se zároveň žertovalo až do samého závěru, kdy už byla prvotní přísnost ta tam. S nástrojem nakládal jako s milenkou, bral ji za boky, plácal po zadku, roztáčel i vznášel do zvedačky, vybrnkával vyznání i smyčcem uhlazoval smutky. Za ovace vestoje odměnila trojice sál Rudolfina vrchovatě. Cohen vzal konečně do ruky mikrofon a pouze s doprovodem klavíru zazpíval El Hatzipor, s plnou sestavou došlo na cover slavné písně Nata King Colea Nature Boy, druhý přídavek patřil Avishaiově ikonickému kusu Remembering z deset let staré desky At Home.

Cohen je skvostný, osobitý hráč a skladatel, který zvedne publikum ze židlí a na povel roztančí, k jazzu přitáhne davy, aniž by jeho tvorba utrpěla. Jedinečný hudebník, těžko se ho nabažit. Fanoušci by tak měli vyrazit na Colours of Ostrava, kde vystoupí v sextetu s americkým jazzovým kytaristou Kurtem Rosenwinkelem (Brad Mehldau, Joshua Redman), trombonistou Stevem Davisem (Chick Corea, Wynton Marsalis) a argentinským trumpetistou Diegem Urcolou, v plánu je také brněnská hala Vodova 30. listopadu. A skalní milovníci si jistě nenechají ujít koncert Cohenova bývalého dvorního klavíristy Shaie Maestra, 20. května v Praze.

Dle čínského kalendáře máme sice rok dřevěné kozy, dle izraelského právě vstupujeme do roku božského Cohena.

Info

Avishai Cohen Trio (isr)
27. 4. 2015, Rudolfinum, Praha
Foto (c) Barka Fabiánová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.