Články / Reporty

Coliseum: lebeční vážnost i jistota

Coliseum: lebeční vážnost i jistota

David Vo Tien | Články / Reporty | 14.11.2014

Nevybavuju si konkrétní tvary, ani barvy nebo motiv, ale co do počtu návratů jsou Coliseum rozhodně kluci z plakátu na prvním místě. Nesmlouvavý logo, ostrý rovný linky, polský elko, jako když vyhazovač před klubem třímá v ruce Tommy Gun. Koukneš a vidíš, že dodávka takový kapely jezdí ne na benzín, ale na nihilismus. Protože Coliseum vrátili lebkám vážnost, jakou si zaslouží. Ptám se, kdo a co jsou ty Coliseum. „To jsou hardcorový Motörhead.“ Přehláska nebo elko se svěšeným kulasem podél nohou, vyjde to nastejno. Obě slova vyslovuješ, jak když máš v krku uvízlej kousek šmirglu, a hlavně melodický a rázný basový linky. Vůbec bych se toho přirovnání nebál.

Večer otevřeli kutnohorští Pray for Death. Když se crust snoubí s kytarovým heavy. Těžkej zvuk, kde vysoký tóny udávaj snad jen činely. Demolující basa. Střednětempý zmar, chvílema jsem měl pocit, jako by nejradši začali hrát beatdown. Z omylu mě vyvedla Součást plánu ze splitu s V rukou osudu, kterou otvírá foukací harmonika a celá se odehrává v jižanském duchu „tady nikdo nepospíchá sludge“. Eyehategod jak kdyby.

Na začátku roku jsem si řekl, že letos doženu všechny kapely, co jsem z rozličných důvodů neviděl. A hle, zrovna Black Magic Punks jsou zpátky. Doomriders jsem chytil taky až letos a první věc, kterou jsem od obou kapel slyšel, bylo společný splitko. Každopádně Coliseum budou příští rok vydávat novou desku a co jsem tak vypozoroval u novýho songu, tu a tam si pohrají s klávesami (stejně jako ty Motörhead), těžko říct, jak to vlastně bude znít. I když... Za ty roky má člověk s Coliseum jistotu, i když občas zkusí něco novýho, na druhou stranu vývoj mezi prvními deskami a loňské Sisters Faith není zanedbatelný. Nový věci neútočí svorně jako beranidlo, Ryan Patterson už neřve tak hrdelně, vlastně docela zpívá, nekompromisní přímočarost střídají melodické linky, ve hře je víc nálad.

Chtěl by někdo vůbec slyšet naživo Cloaked in Red? Řečnická, ale vlastně mě to docela zajímá. Song, co se vine s melancholickou náladou. Na přídavek se vrátili se slovy: „Tahle je z No Salvation, to chce slyšet, ne?“ Slyšet Danzigovo Am I Demon v jejich podání by taky mohlo být zábavný, občas to hrajou. Ale vynechat něco z No Salvation by bylo stejné jako nezahrát Ace of Spades.

Info

Coliseum (us) + Pray for Death
11. 11. 2014, Klub 007 Strahov, Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Jazz přede dveřmi filharmonie (Jazz Goes to Town)

Jiří Vladimír Matýsek 17.10.2021

Jazz Goes to Town rád prošlapává nové cesty. Otázka je, jestli je to cesta objevitelská, nebo jde jen o slepou uličku v dalším vývoji přehlídky.

Zničit a přetvořit (Jazz Goes to Town 2021)

Jiří Vladimír Matýsek 16.10.2021

Další dva festivalové dny daly divákům zabrat. Dramaturgie se tentokrát pustila do poněkud náročných vod – což ale není nikterak špatně.

Progrese a tradice (Jazz Goes to Town 2021)

Jiří Vladimír Matýsek 14.10.2021

Podstatnou změnou byl dominantní syntezátor a také černý humor, který se odrážel v názvech skladeb i groteskní hudbě. Proklatě dobré a nesmírně intenzivní...

Výlet k hraniciam hluku. A trochu ďalej. (Hluková mystéria 2021)

Lucia Banáková 22.09.2021

Občas sa mi zdá, že všetko v Ostrave je zvláštne vyvážené ako napríklad tá tvrdá práca divokou zábavou...

Na maximum (Mighty Oaks)

Anna Kubínová 11.09.2021

Zatímco sérií prvních skladeb si tak trochu testují atmosféru a starají se především o to, aby se koncert rozběhl, postupně se uvolní.

Duchovní obroda barokem a jazzem (Svatováclavský hudební festival 2021)

Veronika Mrázková 09.09.2021

Blažíková má andělský hlas, je mistryní koloratur a strofické skladby rytíře Adama Michny z Otrokovic jsou v jejím podání přístupné a srozumitelné.

Zahradní slavnost aneb Sharpe 2021

Michal Pařízek 06.09.2021

Sharpe byl slavností, v níž se nadšení a zaujetí pořadatelů násobilo s radostí návštěvníků, což přineslo jiskřivý ohňostroj zážitků. Tady jsem doma, mohl bych být.

Strašidelnej zadek v podzemí: Spooky Butt 3

Minka Dočkalová 06.09.2021

Výstava uzavírá trilogii vyjadřující se k absolutní tělesnosti člověka. Instalací nejde projít, aniž by se nás bezprostředně dotkla. Je totiž o nás všech.

Setkání v sadu - Osmý světadíl. Být či nebýt. (Pelhřimovy 2021)

Václav 05.09.2021

Jedeme s otcem zakladatelem Bratrem Orffem, Lukášem Novotným, dva dny před zahájením a kocháme se výhledy po krajině...

Lázeňské dvojhránky 2021 (Maminka)

Veronika Havlová, Viktor Palák 01.09.2021

Céline Sciamma využila období korony k natočení intimní, křehké a trochu mystické miniatury, v níž, jak je u autorky zvykem, objevujeme svět z ženské perspektivy.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace