Články / Reporty

Colours 2017: jednou nohou přes kaluž, druhou do ní

Colours 2017: jednou nohou přes kaluž, druhou do ní

Martin Řezníček | Články / Reporty | 23.07.2017

Ostrava už se těší, že si po čtyřech dnech festivalu konečně oddechne. Zábavychtivý dav po sobě zanechává místy nepěknou spoušť – nájezdníci a plenitelé, Attila a Hunové, Gótové, Čingischánovy hordy. Služby ale fungují docela dobře a město vypadá jako Neapol v době stávky popelářů jen místy. Příroda už navíc chystá sprchu, jako by chtěla vyplavit všechnu nahromaděnou špínu a město očistit od náplav. Návštěvníci festivalu to nicméně vidí trochu jinak, slova „to nás obejde“ jsou jenom bláhové naděje. Ti, kdo zažili střet dvou bouřkových mas na Rock for People 2012 zůstávají klidní, a i když je průtrž intenzivní, většina lidí je víceméně v suchu, schovaná v Gongu nebo pod zastřešenými pódii. To vše ale teprve přijde. Zatím si užíváme koncert od koncertu se zlepšující show ±0 a uznale přikyvujeme; jablko nepadlo daleko od stromu.

Afro Celt Sound System loni vydali vynikající album The Source, kritika nešetřila nadšením, stejně jako významní muzikanti v čele s Peterem Gabrielem nebo Robertem Plantem. Jak už název napovídá, kapela kombinuje západoafrickou a keltskou tradiční hudbu s elektronickými beaty. Energie a nadšení tryskající směrem k divákům v barevných gejzírech přitahuje blíž a blíž, rytmika strhává víc než Boží království, tanečnice se zmítá v extatických pohybech, guinejský hudebník přemáhá napnuté struny kory. Bohatý sound čtrnácti hudebníků z různých koutů světa nadchnul i posluchače, kteří world music jinak neholdují.

fotogalerie z festivalu tady

Sobotnímu večeru a konci celého festivalového programu pak dominovaly elektronické taneční sety. Zatímco na hlavním pódiu se o zmoklý dav bezpečně staral Jamiroquai, na jedné z menších stagí podali strhující výkon Rakušané Gudrun von Laxenburg. Tma na pódiu pročesávaná chladnými odstíny světel za muzikanty, temné synťáky s nádechem techna a lámané beaty nás přenesly do Berlína a byly základem pro rave party. Živé bicí dokonaly zbytek. Hned poté Booka Shade a jako finále Justice – další povedené sety. Po námrdu, jakého se nám dostalo od Gudrun von Laxenburg, už ale všechno bylo málo. Nezbývá než přeskočit poslední kaluž, dopít poslední festivalové pivo a obohatit piplané playlisty pro každou příležitost o nová jména.

Info

Colours od Ostrava 2017
19. – 22. 7. 2017, Dolní Vítkovice, Ostrava

foto © Colours of Ostrava

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Minulost v 16mm, současnost v Brně (Brno 16)

redakce 19.10.2019

Jak jsem se kdysi rozhodovala podle programu, dnes je pro mě důležitější celková atmosféra a socializační aspekt. Brněnská šestnáctka.

Síla představivosti (Laura Mvula)

redakce 17.10.2019

Všem jistě utkvělo její konstatování, že s orchestrem měli před koncertem jen jednu společnou zkoušku, což přirovnala k tomu, mít první sex a hned po něm dítě.

Staré vs. zastaralé: The Mystery of Bulgarian Voices ft. Lisa Gerrard

redakce 17.10.2019

S bohorovným úsměvem Buddhy a pompou Marie Antoinetty sice působila všelijak, její vokální charisma ale konečně dalo setu jasný charakter.

Intimita pro odcizené (Frankie Cosmos / Lina Tullgren)

redakce 14.10.2019

„The world is crumbling and/ I don’t have much to say,“ zpívá v písni Moonsea, která mi připadá důvěrně známá...

Příchod smutného Ježíše (Nick Murphy)

redakce 14.10.2019

Murphyho repertoár překypuje zajímavými hudebními řešeními a výpravami do různých hudebních žánrů, ale tentokrát mu trochu chyběla šťáva.

Jazz Goes to Town podruhé: Jazz bez klišé

redakce 13.10.2019

Možná se ve své představě snobského fanouška jazzu pletu, ale jestli (vůbec) nějací jezdí do Hradce Králové na Jazz Goes to Town...

Suverenita a zároveň zraniteľnosť (Lingua Ignota)

redakce 12.10.2019

Neviem, či ma niekedy prestane fascinovať tá úprimnosť, drásavá krása, monumentálnosť a zároveň intimita...

Jazz Goes to Town: Vládci chaosu (se saxofonem)

redakce 12.10.2019

Festival neskromný v line-upu. Nemá tendenci vozit vyložené jazzové superhvězdy, staví na kvalitě a neotřelých spojeních.

Krátká i dlouhá půlhodina ve finské sauně (Lunchmeat Festival 2019)

redakce 08.10.2019

Představení Cateriny Barbieri nabídlo zasněné arpeggio plochy, ale i pulzující basy v kombinaci s environmentálně laděnou projekcí. Ale bylo toho mnohem víc: detroit techno, gabba, dekonstrukce i hlavolamy.

Lunchmeat 2019, letos s koninou

redakce 08.10.2019

Bludiště zvuků a světel, paprsky a plochy křižující prostor, pohled do neznáma a fascinace nalezeným. Objevování, kreativita, posouvání toho, co chápeme pod taneční hudbou.