Články / Reporty

Colours 2017: máme se pěkně a neprší?

Colours 2017: máme se pěkně a neprší?

Martin Řezníček | Články / Reporty | 20.07.2017

První den. Postávání, posedávání, přešlapování. Seznamujeme se s areálem a slintáme nad pověstným industriálním prostředím. Pece, komíny, pletence trubek a četné konstrukce, které ani běžný smrtelník nedokáže pojmenovat. Tvary a útvary. Mezi mnoha stagemi se proplétá přes padesát tisíc lidí. Ahoj, Ostravo!!!

Birdy nedobrovolně jenom z dálky, v deset ze stověžaté nebylo pro kempaře dostatečně včas, program ale pokračuje dál... Na Alt-J jdeme s určitými obavami a ze začátku se zdá, že nejsilnějším momentem koncertu bude ten, kdy kamarád přináší dvě piva. Hlučící dav kolem nepomáhá a úvodní singl 3WW vyznívá skoro naprázdno. O tom, že se Alt-J nenarodili pro velké stage už bylo napsáno hodně, po pár písních se nicméně kapele podaří zvuk zahustit a udržet pak fanoušky v bdělém stavu až do konce setu. Zajímavá je i vizuální produkce, připomínající svisle padající čáry deště, mříže a další obrazy, které imaginace dovolí.

Přesunujeme se na nejzadnější stage. Přesun naštěstí netrvá tak dlouho, areál působí jako obří, ale celý se dá projít do deseti minut. William Close and The Earth Harp s Lenkou Morávkovou – na pódiu není jediný běžný nástroj. Desítky metrů dlouhé struny harfy nad hlavami diváků, harmonium ze skleněných tyček, basové pady na divně tvarovaném pultu a drum cloud (blány bubnů rozestavené do tvaru mraku). Vizuální dojem zprvu vítězí nad hudebním a poněkud tuctový, ale vkusný ambient zas tak moc nebaví. Když ale rytmus nabere na dynamice a nevtíravý vokál zpěvačky rozčísne melodii, celý set začnu pomalu dávat smysl – vlastně i jako předehra k zítřejšímu koncertu UNKLE.

fotogalerie tady anebo tu

Na závěr dvakrát elektronika – jako první tuzemské duo Bratři. Jejich velmi přístupný dvouapůlhodinový set, v němž se mixovalo techno, deep house a dance, sice přilákal mnohonásobně méně lidí než následující Digitalism, Bratři ale minimálně v jednom ohledu zahraniční hvězdu překonali. Na rozdíl od Digitalism, kteří spíše jen pouštěli, vlnili se, kroutili knoflíky a hecovali publikum (říkejme tomu DJ set), totiž předvedli live show, která vždy působí živěji a zábavněji. Němci ale stavěli na bohaté zásobě tanečních hitů, které fanoušci s nadšením hltali, takže vibe ve stanu chvílemi dosahoval stropních hodnot. Je pak na každém, čemu dává přednost.

Info

Colours of Ostrava 2017
19. 7. 2017 Dolní oblast Vítkovice, Ostrava

foto © Jakub Šarjak

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Suverenita a zároveň zraniteľnosť (Lingua Ignota)

redakce 12.10.2019

Neviem, či ma niekedy prestane fascinovať tá úprimnosť, drásavá krása, monumentálnosť a zároveň intimita...

Jazz Goes To Town: Vládci chaosu (se saxofonem)

redakce 12.10.2019

Festival neskromný v line-upu. Nemá tendenci vozit vyložené jazzové superhvězdy, staví na kvalitě a neotřelých spojeních.

Krátká i dlouhá půlhodina ve finské sauně (Lunchmeat Festival 2019)

redakce 08.10.2019

Představení Cateriny Barbieri nabídlo zasněné arpeggio plochy, ale i pulzující basy v kombinaci s environmentálně laděnou projekcí. Ale bylo toho mnohem víc: detroit techno, gabba, dekonstrukce i hlavolamy.

Lunchmeat 2019, letos s koninou

redakce 08.10.2019

Bludiště zvuků a světel, paprsky a plochy křižující prostor, pohled do neznáma a fascinace nalezeným. Objevování, kreativita, posouvání toho, co chápeme pod taneční hudbou.

Nadrobno nasekaní Black Midi

redakce 07.10.2019

Hulváti, ani nepozdraví, nepoděkují, ubezpečení, že jsme to nejlepší publikum na světě, se od nich nedočkáme, nanejvýš utrousí nějaké to gesto...

Co nevadí u Hm…

redakce 06.10.2019

„Všechna slast musí být spotřebována, takový je zákon…,“ znělo ve čtvrtek večer přeplněnou Akropolí.

Když kouzlo pomine (Stereo Total)

redakce 05.10.2019

... ale tohle nezní jako moji milovaní Stereo Total?

Sen plný nostalgie (New Order)

redakce 04.10.2019

Vzpomínám na obrazy z Karlína, na Bernarda Sumnera, který si při kytarových partech poodstoupil od mikrofonu a dal hlavu na stranu, přesně jako v záznamech Joy Division.

Ekosystémy (Lunchmeat, Escher Fucker, Elías Merino & Tadej Droljc)

redakce 03.10.2019

Roztrieštená existencia večne meniacich sa objektov bola oklieštená objemom kvádrov a tento vzťah odrážala aj prítomnosť strohej architektúry CAMPu.

Krása nevolnosti. A naopak. (Dasha Rush vs. Alex Guevara)

redakce 02.10.2019

Kopule, na níž projekce probíhala, tak mohla být vnímána jako zvětšená lidská hlava, něco jako „nadhlava“ všech zúčastněných.