Články / Reporty

Colours 2017: Pakoni, vypravěči a kazatelé

Colours 2017: Pakoni, vypravěči a kazatelé

Martin Řezníček | Články / Reporty | 21.07.2017

Druhý den začíná moc brzo – a moc zapařeně. Příběhy lidí v osm ráno v hospodě. Slovák se baví s moravským párem a vypráví o Digitalism. Fronty na sprchy, fronty na kafe, čištění zubů v zástupu. Pakoni u napajedla, stáda v kempu, stáda v areálu...

Svůj první koncert v Česku si odbývá Kenny Anderson alias King Creosote. Nad areálem se ještě chvíli předtím střídají dvě barvy – šedivá a modrá, poryvy větru neslibují nic dobrého. Vřelý hlas skotského písničkáře naštěstí rozhání všechny mraky a rozprostírá se klid. Slunce na nebi i v duši. Velikost pódia a malá intenzita čtyř nástrojů si při některých skladbách vybírá svoji daň a ne vždy se tak daří navázat vztah s publikem, které v těch chvílích propuká v polohlasnou diskuzi. Jinak ale Creosote plní očekávání, nedojímáme se, několikrát ve společnosti dud vynikne i temperament, který bychom na skotských vřesovištích nečekali. A taky smích, když zpěvák odhání vosu (prchá před ní) nebo když hledá v publiku Velšany.

fotogalerie z festivalu tady i tu

Nelze nezmínit LP a Michaela Kiwanuku. Dva velké hlasy, dva vypravěči příběhů. Každý vypráví po svém: Laura Pergolizzi se snaží probudit pozitivně laděnými písničkami radost, hodně komunikuje s publikem, předvádí rozsah. Koncert pro zaplněný prostor před hlavní stagí nemá problém utáhnout, taková je síla stadionového folkrocku. O vystoupení se bude ještě dlouho mluvit. Kiwanuka v každé písni ukrývá jeden příběh, je nejenom vypravěč, ale i mluvčí – láska, smutek, naděje, sociální témata. A věříme mu to. Nejlépe to vystihuje, když zpívá prostý text: „I’m a black man in a white world,“ v tom bylo všechno. Slovo soul je pro něj příliš těsné. Když vznikal, ještě ani nebyl na světě, nasákl jím však dokonale a okořenil ho různými vlivy od jazzu až po rock. Těšíme se na srovnání s Benjaminem Clementinem.

Druhý den je vůbec bohatý na vypravěče, Warhaus jsou další. Frontman Maarten Devoldere, známý z Balthazar, káže. Je to kacířství, ale představujeme si Nicka Cavea, tak dokonale opanuje pódium a podmaňuje si publikum. Repertoár jednoho alba není na hodinový koncert dostatečný, a tak kapela přidává dlouhé jamy a hraje si s atmosférou skladeb. Žádná nastavovaná kaše to ale není. Večer pak končí s dokonalým živým setem UNKLE.

Info

Colours od Ostrava 2017
19. – 22. 7. 2017, Dolní Vítkovice, Ostrava

foto © Jakub Šarjak

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Slastný tinnitus (Daughters)

redakce 22.10.2019

Syrový, upřímný koncert šel až na dřeň, za hranu sebekontroly. Očistný rituál i slastný tinnitus.

Dock, Bardo a standardy

redakce 20.10.2019

Umíte si představit situaci, kdy se majitel podniku postaví do dveří svého klubu, aby při vybírání vstupného všem vysvětloval, že je potřeba být během koncertu potichu?

Minulost v 16mm, současnost v Brně (Brno 16)

redakce 19.10.2019

Jak jsem se kdysi rozhodovala podle programu, dnes je pro mě důležitější celková atmosféra a socializační aspekt. Brněnská šestnáctka.

Síla představivosti (Laura Mvula)

redakce 17.10.2019

Všem jistě utkvělo její konstatování, že s orchestrem měli před koncertem jen jednu společnou zkoušku, což přirovnala k tomu, mít první sex a hned po něm dítě.

Staré vs. zastaralé: The Mystery of Bulgarian Voices ft. Lisa Gerrard

redakce 17.10.2019

S bohorovným úsměvem Buddhy a pompou Marie Antoinetty sice působila všelijak, její vokální charisma ale konečně dalo setu jasný charakter.

Intimita pro odcizené (Frankie Cosmos / Lina Tullgren)

redakce 14.10.2019

„The world is crumbling and/ I don’t have much to say,“ zpívá v písni Moonsea, která mi připadá důvěrně známá...

Příchod smutného Ježíše (Nick Murphy)

redakce 14.10.2019

Murphyho repertoár překypuje zajímavými hudebními řešeními a výpravami do různých hudebních žánrů, ale tentokrát mu trochu chyběla šťáva.

Jazz Goes to Town podruhé: Jazz bez klišé

redakce 13.10.2019

Možná se ve své představě snobského fanouška jazzu pletu, ale jestli (vůbec) nějací jezdí do Hradce Králové na Jazz Goes to Town...

Suverenita a zároveň zraniteľnosť (Lingua Ignota)

redakce 12.10.2019

Neviem, či ma niekedy prestane fascinovať tá úprimnosť, drásavá krása, monumentálnosť a zároveň intimita...

Jazz Goes to Town: Vládci chaosu (se saxofonem)

redakce 12.10.2019

Festival neskromný v line-upu. Nemá tendenci vozit vyložené jazzové superhvězdy, staví na kvalitě a neotřelých spojeních.