Články / Reporty

Colours 2017: Pakoni, vypravěči a kazatelé

Colours 2017: Pakoni, vypravěči a kazatelé

Martin Řezníček | Články / Reporty | 21.07.2017

Druhý den začíná moc brzo – a moc zapařeně. Příběhy lidí v osm ráno v hospodě. Slovák se baví s moravským párem a vypráví o Digitalism. Fronty na sprchy, fronty na kafe, čištění zubů v zástupu. Pakoni u napajedla, stáda v kempu, stáda v areálu...

Svůj první koncert v Česku si odbývá Kenny Anderson alias King Creosote. Nad areálem se ještě chvíli předtím střídají dvě barvy – šedivá a modrá, poryvy větru neslibují nic dobrého. Vřelý hlas skotského písničkáře naštěstí rozhání všechny mraky a rozprostírá se klid. Slunce na nebi i v duši. Velikost pódia a malá intenzita čtyř nástrojů si při některých skladbách vybírá svoji daň a ne vždy se tak daří navázat vztah s publikem, které v těch chvílích propuká v polohlasnou diskuzi. Jinak ale Creosote plní očekávání, nedojímáme se, několikrát ve společnosti dud vynikne i temperament, který bychom na skotských vřesovištích nečekali. A taky smích, když zpěvák odhání vosu (prchá před ní) nebo když hledá v publiku Velšany.

fotogalerie z festivalu tady i tu

Nelze nezmínit LP a Michaela Kiwanuku. Dva velké hlasy, dva vypravěči příběhů. Každý vypráví po svém: Laura Pergolizzi se snaží probudit pozitivně laděnými písničkami radost, hodně komunikuje s publikem, předvádí rozsah. Koncert pro zaplněný prostor před hlavní stagí nemá problém utáhnout, taková je síla stadionového folkrocku. O vystoupení se bude ještě dlouho mluvit. Kiwanuka v každé písni ukrývá jeden příběh, je nejenom vypravěč, ale i mluvčí – láska, smutek, naděje, sociální témata. A věříme mu to. Nejlépe to vystihuje, když zpívá prostý text: „I’m a black man in a white world,“ v tom bylo všechno. Slovo soul je pro něj příliš těsné. Když vznikal, ještě ani nebyl na světě, nasákl jím však dokonale a okořenil ho různými vlivy od jazzu až po rock. Těšíme se na srovnání s Benjaminem Clementinem.

Druhý den je vůbec bohatý na vypravěče, Warhaus jsou další. Frontman Maarten Devoldere, známý z Balthazar, káže. Je to kacířství, ale představujeme si Nicka Cavea, tak dokonale opanuje pódium a podmaňuje si publikum. Repertoár jednoho alba není na hodinový koncert dostatečný, a tak kapela přidává dlouhé jamy a hraje si s atmosférou skladeb. Žádná nastavovaná kaše to ale není. Večer pak končí s dokonalým živým setem UNKLE.

Info

Colours od Ostrava 2017
19. – 22. 7. 2017, Dolní Vítkovice, Ostrava

foto © Jakub Šarjak

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.