Martin Řezníček | Články / Reporty | 21.07.2017
Druhý den začíná moc brzo – a moc zapařeně. Příběhy lidí v osm ráno v hospodě. Slovák se baví s moravským párem a vypráví o Digitalism. Fronty na sprchy, fronty na kafe, čištění zubů v zástupu. Pakoni u napajedla, stáda v kempu, stáda v areálu...
Svůj první koncert v Česku si odbývá Kenny Anderson alias King Creosote. Nad areálem se ještě chvíli předtím střídají dvě barvy – šedivá a modrá, poryvy větru neslibují nic dobrého. Vřelý hlas skotského písničkáře naštěstí rozhání všechny mraky a rozprostírá se klid. Slunce na nebi i v duši. Velikost pódia a malá intenzita čtyř nástrojů si při některých skladbách vybírá svoji daň a ne vždy se tak daří navázat vztah s publikem, které v těch chvílích propuká v polohlasnou diskuzi. Jinak ale Creosote plní očekávání, nedojímáme se, několikrát ve společnosti dud vynikne i temperament, který bychom na skotských vřesovištích nečekali. A taky smích, když zpěvák odhání vosu (prchá před ní) nebo když hledá v publiku Velšany.
fotogalerie z festivalu tady i tu
Nelze nezmínit LP a Michaela Kiwanuku. Dva velké hlasy, dva vypravěči příběhů. Každý vypráví po svém: Laura Pergolizzi se snaží probudit pozitivně laděnými písničkami radost, hodně komunikuje s publikem, předvádí rozsah. Koncert pro zaplněný prostor před hlavní stagí nemá problém utáhnout, taková je síla stadionového folkrocku. O vystoupení se bude ještě dlouho mluvit. Kiwanuka v každé písni ukrývá jeden příběh, je nejenom vypravěč, ale i mluvčí – láska, smutek, naděje, sociální témata. A věříme mu to. Nejlépe to vystihuje, když zpívá prostý text: „I’m a black man in a white world,“ v tom bylo všechno. Slovo soul je pro něj příliš těsné. Když vznikal, ještě ani nebyl na světě, nasákl jím však dokonale a okořenil ho různými vlivy od jazzu až po rock. Těšíme se na srovnání s Benjaminem Clementinem.
Druhý den je vůbec bohatý na vypravěče, Warhaus jsou další. Frontman Maarten Devoldere, známý z Balthazar, káže. Je to kacířství, ale představujeme si Nicka Cavea, tak dokonale opanuje pódium a podmaňuje si publikum. Repertoár jednoho alba není na hodinový koncert dostatečný, a tak kapela přidává dlouhé jamy a hraje si s atmosférou skladeb. Žádná nastavovaná kaše to ale není. Večer pak končí s dokonalým živým setem UNKLE.
Colours od Ostrava 2017
19. – 22. 7. 2017, Dolní Vítkovice, Ostrava
foto © Jakub Šarjak
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.
Akana 24.03.2024
Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.
Michal Mikuláš 20.03.2024
Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...
David Čajčík 20.03.2024
Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.
Michal Smrčina 17.03.2024
Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.
Kryštof Kočtář 15.03.2024
Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.
Tomáš Jančík 13.03.2024
Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?
Julia Pátá 12.03.2024
Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.
Jan Starý 11.03.2024
Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.