Články / Reporty

Colours 2017: Rozcvička s Bowiem (téměř)

Colours 2017: Rozcvička s Bowiem (téměř)

Martin Řezníček | Články / Reporty | 22.07.2017

Největší kompliment pro kapelu je, když jde člověk kolem, zastaví, zaposlouchá se a zůstane po zbytek koncertu. To se letos stalo Rest in Haste. Pěvecký projev blížíce se Queens of The Stone Age, rocková dravost The Hives nebo Royal Republic a hutné spodky zamíchané v posthardcorové škatuli. Na Full Moon stagi skvělý začátek dne.

To, co dostalo v jazzovém klubu Bowieho, dostalo i velkou část publika pod parovodním potrubím v Ostravě. Řeč je o kapela Donnyho McCaslina. Bílá hvězda sice svítila invertními barvami, přesto celé publikum cítilo naléhavost Bowieho posledního desky, s níž je spojený. Kam až zabloudí melodie saxofonu, než se vrátí k originálnímu tématu písně? Je nekonečno cest, kterými je možno se vydat… Naštěstí se všchno obejde bez patosu a Lazarus je skutečnou poctou, ne jen pitomou vzpomínkou.

Na Colours je o rap a hip-hop poněkud nouze, čestnou výjimku tvoří Mutanti hledají východisko. Alternativní rap a trochu dance je v živém podání nakažlivé a nekompromisní, šikana, nenávist, násilí, mrdání, to je jen část hlavního záběru kapely. Více dovolí jen necenzurované texty a živelný projev.

fotogalerie z koncertu tady, tu i tamtudy

Další reminder Bowieho přichází prostřednictvím Benjamina Clementina. Jeho písně se odmotávají z tajuplné sítě těžko rozluštitelných pavučin, když ale začne komunikovat s publikem, zjišťujeme, že je jedním z nás. Zpíváme společně dvacetkrát (opravdu): „I’m sending my condolence / I’m sending my condolence to fear / I’m sending my condolence / I’m sending my condolence to insecurities,” a podvolujeme se diktátu a rozcvičce zpěváka, který se zprvu zdál tak introvertní. Nejde vždycky dát na první dojem...

Info

Colours od Ostrava 2017
19. – 22. 7. 2017, Dolní Vítkovice, Ostrava

foto © Anna Baštýřová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.