Články / Reporty

Colours 2017: Rozcvička s Bowiem (téměř)

Colours 2017: Rozcvička s Bowiem (téměř)

Martin Řezníček | Články / Reporty | 22.07.2017

Největší kompliment pro kapelu je, když jde člověk kolem, zastaví, zaposlouchá se a zůstane po zbytek koncertu. To se letos stalo Rest in Haste. Pěvecký projev blížíce se Queens of The Stone Age, rocková dravost The Hives nebo Royal Republic a hutné spodky zamíchané v posthardcorové škatuli. Na Full Moon stagi skvělý začátek dne.

To, co dostalo v jazzovém klubu Bowieho, dostalo i velkou část publika pod parovodním potrubím v Ostravě. Řeč je o kapela Donnyho McCaslina. Bílá hvězda sice svítila invertními barvami, přesto celé publikum cítilo naléhavost Bowieho posledního desky, s níž je spojený. Kam až zabloudí melodie saxofonu, než se vrátí k originálnímu tématu písně? Je nekonečno cest, kterými je možno se vydat… Naštěstí se všchno obejde bez patosu a Lazarus je skutečnou poctou, ne jen pitomou vzpomínkou.

Na Colours je o rap a hip-hop poněkud nouze, čestnou výjimku tvoří Mutanti hledají východisko. Alternativní rap a trochu dance je v živém podání nakažlivé a nekompromisní, šikana, nenávist, násilí, mrdání, to je jen část hlavního záběru kapely. Více dovolí jen necenzurované texty a živelný projev.

fotogalerie z koncertu tady, tu i tamtudy

Další reminder Bowieho přichází prostřednictvím Benjamina Clementina. Jeho písně se odmotávají z tajuplné sítě těžko rozluštitelných pavučin, když ale začne komunikovat s publikem, zjišťujeme, že je jedním z nás. Zpíváme společně dvacetkrát (opravdu): „I’m sending my condolence / I’m sending my condolence to fear / I’m sending my condolence / I’m sending my condolence to insecurities,” a podvolujeme se diktátu a rozcvičce zpěváka, který se zprvu zdál tak introvertní. Nejde vždycky dát na první dojem...

Info

Colours od Ostrava 2017
19. – 22. 7. 2017, Dolní Vítkovice, Ostrava

foto © Anna Baštýřová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Intimita pro odcizené (Frankie Cosmos / Lina Tullgren)

redakce 14.10.2019

„The world is crumbling and/ I don’t have much to say,“ zpívá v písni Moonsea, která mi připadá důvěrně známá...

Příchod smutného Ježíše (Nick Murphy)

redakce 14.10.2019

Murphyho repertoár překypuje zajímavými hudebními řešeními a výpravami do různých hudebních žánrů, ale tentokrát mu trochu chyběla šťáva.

Jazz Goes to Town podruhé: Jazz bez klišé

redakce 13.10.2019

Možná se ve své představě snobského fanouška jazzu pletu, ale jestli (vůbec) nějací jezdí do Hradce Králové na Jazz Goes to Town...

Suverenita a zároveň zraniteľnosť (Lingua Ignota)

redakce 12.10.2019

Neviem, či ma niekedy prestane fascinovať tá úprimnosť, drásavá krása, monumentálnosť a zároveň intimita...

Jazz Goes to Town: Vládci chaosu (se saxofonem)

redakce 12.10.2019

Festival neskromný v line-upu. Nemá tendenci vozit vyložené jazzové superhvězdy, staví na kvalitě a neotřelých spojeních.

Krátká i dlouhá půlhodina ve finské sauně (Lunchmeat Festival 2019)

redakce 08.10.2019

Představení Cateriny Barbieri nabídlo zasněné arpeggio plochy, ale i pulzující basy v kombinaci s environmentálně laděnou projekcí. Ale bylo toho mnohem víc: detroit techno, gabba, dekonstrukce i hlavolamy.

Lunchmeat 2019, letos s koninou

redakce 08.10.2019

Bludiště zvuků a světel, paprsky a plochy křižující prostor, pohled do neznáma a fascinace nalezeným. Objevování, kreativita, posouvání toho, co chápeme pod taneční hudbou.

Nadrobno nasekaní Black Midi

redakce 07.10.2019

Hulváti, ani nepozdraví, nepoděkují, ubezpečení, že jsme to nejlepší publikum na světě, se od nich nedočkáme, nanejvýš utrousí nějaké to gesto...

Co nevadí u Hm…

redakce 06.10.2019

„Všechna slast musí být spotřebována, takový je zákon…,“ znělo ve čtvrtek večer přeplněnou Akropolí.

Když kouzlo pomine (Stereo Total)

redakce 05.10.2019

... ale tohle nezní jako moji milovaní Stereo Total?