Články / Reporty

Colours od Ostrava: Perličky na dně

Colours od Ostrava: Perličky na dně

Veronika Miksová | Články / Reporty | 17.07.2016

Není nad to, když vás ve stanu po ránu probudí smska o smrti Alana Vegy ze Suicide s komentářem aspoň mu nebylo 69, ale 78. Pouštím Three Decades od Horrors, natahuju černou aspoň na nohy a roztahuju záclony vědomí. Nebe nad Ostravou se tváří nadějně, ale po včerejším propršeném dni nevěřím ničemu, natož svým očím.

Částečně je to počasím a mou zmlsaností, ale nemůžu se zbavit dojmu, že velké stejdže jsou rok od roku zahlcenější kapelami za zenitem nebo výplní, kterou nezachrání pěkně napsaný PR text. Ale většina to zjevně neřeší a juchá na “šokující” zpěvačku Caro Emerald vezoucí se na módě elektro swingu a coververzí hudby z hollywoodských filmů, Monkey Business (panebože, ať už nehrajou) nebo na rockové lamače srdcí Kodaline. Když jdu davem z Thievery Corporation, jejichž desku The Richest Man in Babylon považuji za skvost downtempa, míjím davy, které by evidentně tančily i na Elán.

Na Full Moon Stagi si těžko zařaditelný (tudíž i zajímavý) slovenský Ospalý pohyb prožije chvilku hrůzy, když vypadne zvuk. Chlapy to nerozhodí a za chvilku si jedou svou neotřelou kombinaci alternativního rocku a elektronických ploch. Objevuju pro sebe Nauzea Orchestra. Naprostý uhranutí. Nadžánrový industriál s prvky elektra, country i postpunku z Ústí nad Labem, muži kolem půl, v půl a dál. Syrovost, neskutečný texty v češtině i němčině - přirozeně - pohnuté Sudety ze sebe zase vydávají to nej. “Jsem ideální muž, najdu si tě v kurzu pro přeživší” by se mělo tesat.

Chvilku reju hlavou do koberce ve vinné sluji a srkám Dornfelder, abych přežila lijány deště. Své špinavé kouzlo čvachtání bahna ve vítkovickém železárenském komplexu má. Zocelí vás. Stmívá se, po zrezivělém plechu se posouvají projekce kutajících havířů a naložených vozíků, do rytmu hlasité americany se svůdně vrtí esence temné ženskosti Carla Lippis s hudebníky z italských Sacri Cuori. V davu je hmatatelně cítit erotický náboj. Krása sledovat, jak chlapi berou na klasickou ženskost - cigaretová sukně, podpatky, upnutá halenka, černé mikádo - zvrhlejší verze Mii Wallace z Pulp Fiction. S šarmem kabaretiérky se nestydatě nabízí davu. Když proklatě silným hlasem zpívá směs blues, Cold Cold Heart Hanka Williamse a bourá stage profláklou Bang Bang ( My Baby Shot Me Down), je vidět, že si to proklatě užívá. Vykřičník za sobotou vytepou do železa Please the Trees. Skoro mě irituje, že se stávám oficiální fanynkou, ale těžko si pomoct. Je to jako by každej koncertní set znova stavěli, jako bych byla pokaždý na koncertě nějaký jiný kapely. Úplnej šamanismus.

Info

Colours of Ostrava 2016 14. - 17. 7. 2016 Dolní oblast Vítkovice, Ostrava

foto © vrbaak

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Dock, Bardo a standardy

redakce 20.10.2019

Umíte si představit situaci, kdy se majitel podniku postaví do dveří svého klubu, aby při vybírání vstupného všem vysvětloval, že je potřeba být během koncertu potichu?

Minulost v 16mm, současnost v Brně (Brno 16)

redakce 19.10.2019

Jak jsem se kdysi rozhodovala podle programu, dnes je pro mě důležitější celková atmosféra a socializační aspekt. Brněnská šestnáctka.

Síla představivosti (Laura Mvula)

redakce 17.10.2019

Všem jistě utkvělo její konstatování, že s orchestrem měli před koncertem jen jednu společnou zkoušku, což přirovnala k tomu, mít první sex a hned po něm dítě.

Staré vs. zastaralé: The Mystery of Bulgarian Voices ft. Lisa Gerrard

redakce 17.10.2019

S bohorovným úsměvem Buddhy a pompou Marie Antoinetty sice působila všelijak, její vokální charisma ale konečně dalo setu jasný charakter.

Intimita pro odcizené (Frankie Cosmos / Lina Tullgren)

redakce 14.10.2019

„The world is crumbling and/ I don’t have much to say,“ zpívá v písni Moonsea, která mi připadá důvěrně známá...

Příchod smutného Ježíše (Nick Murphy)

redakce 14.10.2019

Murphyho repertoár překypuje zajímavými hudebními řešeními a výpravami do různých hudebních žánrů, ale tentokrát mu trochu chyběla šťáva.

Jazz Goes to Town podruhé: Jazz bez klišé

redakce 13.10.2019

Možná se ve své představě snobského fanouška jazzu pletu, ale jestli (vůbec) nějací jezdí do Hradce Králové na Jazz Goes to Town...

Suverenita a zároveň zraniteľnosť (Lingua Ignota)

redakce 12.10.2019

Neviem, či ma niekedy prestane fascinovať tá úprimnosť, drásavá krása, monumentálnosť a zároveň intimita...

Jazz Goes to Town: Vládci chaosu (se saxofonem)

redakce 12.10.2019

Festival neskromný v line-upu. Nemá tendenci vozit vyložené jazzové superhvězdy, staví na kvalitě a neotřelých spojeních.

Krátká i dlouhá půlhodina ve finské sauně (Lunchmeat Festival 2019)

redakce 08.10.2019

Představení Cateriny Barbieri nabídlo zasněné arpeggio plochy, ale i pulzující basy v kombinaci s environmentálně laděnou projekcí. Ale bylo toho mnohem víc: detroit techno, gabba, dekonstrukce i hlavolamy.