Články / Reporty

Colours od Ostrava: Perličky na dně

Colours od Ostrava: Perličky na dně

Veronika Miksová | Články / Reporty | 17.07.2016

Není nad to, když vás ve stanu po ránu probudí smska o smrti Alana Vegy ze Suicide s komentářem aspoň mu nebylo 69, ale 78. Pouštím Three Decades od Horrors, natahuju černou aspoň na nohy a roztahuju záclony vědomí. Nebe nad Ostravou se tváří nadějně, ale po včerejším propršeném dni nevěřím ničemu, natož svým očím.

Částečně je to počasím a mou zmlsaností, ale nemůžu se zbavit dojmu, že velké stejdže jsou rok od roku zahlcenější kapelami za zenitem nebo výplní, kterou nezachrání pěkně napsaný PR text. Ale většina to zjevně neřeší a juchá na “šokující” zpěvačku Caro Emerald vezoucí se na módě elektro swingu a coververzí hudby z hollywoodských filmů, Monkey Business (panebože, ať už nehrajou) nebo na rockové lamače srdcí Kodaline. Když jdu davem z Thievery Corporation, jejichž desku The Richest Man in Babylon považuji za skvost downtempa, míjím davy, které by evidentně tančily i na Elán.

Na Full Moon Stagi si těžko zařaditelný (tudíž i zajímavý) slovenský Ospalý pohyb prožije chvilku hrůzy, když vypadne zvuk. Chlapy to nerozhodí a za chvilku si jedou svou neotřelou kombinaci alternativního rocku a elektronických ploch. Objevuju pro sebe Nauzea Orchestra. Naprostý uhranutí. Nadžánrový industriál s prvky elektra, country i postpunku z Ústí nad Labem, muži kolem půl, v půl a dál. Syrovost, neskutečný texty v češtině i němčině - přirozeně - pohnuté Sudety ze sebe zase vydávají to nej. “Jsem ideální muž, najdu si tě v kurzu pro přeživší” by se mělo tesat.

Chvilku reju hlavou do koberce ve vinné sluji a srkám Dornfelder, abych přežila lijány deště. Své špinavé kouzlo čvachtání bahna ve vítkovickém železárenském komplexu má. Zocelí vás. Stmívá se, po zrezivělém plechu se posouvají projekce kutajících havířů a naložených vozíků, do rytmu hlasité americany se svůdně vrtí esence temné ženskosti Carla Lippis s hudebníky z italských Sacri Cuori. V davu je hmatatelně cítit erotický náboj. Krása sledovat, jak chlapi berou na klasickou ženskost - cigaretová sukně, podpatky, upnutá halenka, černé mikádo - zvrhlejší verze Mii Wallace z Pulp Fiction. S šarmem kabaretiérky se nestydatě nabízí davu. Když proklatě silným hlasem zpívá směs blues, Cold Cold Heart Hanka Williamse a bourá stage profláklou Bang Bang ( My Baby Shot Me Down), je vidět, že si to proklatě užívá. Vykřičník za sobotou vytepou do železa Please the Trees. Skoro mě irituje, že se stávám oficiální fanynkou, ale těžko si pomoct. Je to jako by každej koncertní set znova stavěli, jako bych byla pokaždý na koncertě nějaký jiný kapely. Úplnej šamanismus.

Info

Colours of Ostrava 2016 14. - 17. 7. 2016 Dolní oblast Vítkovice, Ostrava

foto © vrbaak

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.