Články / Reporty

Impregnace Colours poprvé

Impregnace Colours poprvé

Vojta Chmelík | Články / Reporty | 15.07.2016

Na červencový svátek hudby jsem se připravil poctivě, vnitřní impregnaci a tvrzení jater jsem intenzivně prováděl během předcházejícího víkendu při návštěvě hodů na jižní Moravě. Impregnace je třeba. Ostravské nebe na rozdíl od minulého ročníku přivítalo návštěvníky festivalu průtrží mračen, její vrchol mě zastihl a na delší dobu uvěznil ve stanu blízko Full Moon Stage. Proč si tedy rovnou nepočkat na první kapelu na ní vystupující, slovenské The Ills. Hudební festivaly bývají dobrým místem pro objevování nové hudby, o Colours to platí obzvlášť. A post-rockoví bratia s kytarami proklatě vysoko toho byli důkazem. Instrumentální kousky s vystavěnou gradací, skvělým zvukem a atmosférou a občas troškou toho počítání na začátek velmi potěšily. Jména jako This Will Destroy You mají na Slovensku sobě rovné kolegy.

Kratičký průzkum promoklého areálu a následují Nothing But Thieves na druhém z hlavních pódií. Podle popisů, které obsahují přirovnání snad ke všem kapelám britské historie, se člověk težko brání skepsi z příchozího, zvlášť když posléze zjistí, které z těch příměrů jsou nějbližší. Nothing But Thieves znějí jako pubertální potomek Muse a U2, kterému šli za kmotry snad Radiohead, možná spíš Coldplay nebo The Killers. Zpěvákovi Conoru Masonovi se nedá upřít jeho hlasový rozsah a um, člověk mu může jeho fyziologickou kombinaci hlasivek a plic jen závidět, i když barvou nápadně připomíná frontmany právě dvou prvně zmiňovaných kapel (a kdo říká, že si při poslechu nevzpomněl na Matta Bellamyho, tak pravděpodobně lže). Na pódiu bohužel vypadá jako „týpek od vedle“ s kšiltovkou a v jakési teplákovce a celkově je jeho charisma na úrovni brigádníka ve fabrice na součástky. Zařazený cover Where Is My Mind od Pixies byl proveden sice perfektně, nicméně zbytečně vypulírovaně a megalomansky, jako by nevyzníval dost stadionově sám o sobě. Nothing But Thieves nevystupují příliš vysoko nad průměr současného mladého rádiového rocku, stejně tak svojí živou show neurazili, ale že by nadchli...

Koncert v předchozím odstavci jmenovaných opouštíme chvilku před jeho koncem kvůli hladu (na podrobnější sondu do gastronomické nabídky se těším v dalších dnech) a také kvůli jistotě zabraných pozic před hlavní stage, kde se schyluje k vystoupení hlavních hvězd večera. Australští Tame Impala v čele se stydlivým perfekcionistou Kevinem Parkerem nastupují s posledními paprsky slunce, po krátkém intru otevírají podle očekávání nejhitovějším singlem Let It Happen z loňské desky Currents. Set pokračuje výběrem toho nejlepšího především z novinky a jejího předchůdce Lonerism. Jako intermezzo je vloženo vizuálně sonické sólo, při kterém frontman zvuky linoucími se z jeho Rickenbackera ovládá obrazce promítané na plátně za ním, které samozřejmě v psychedelické show hraje důležitou roli po celou dobu. Překvapivá a sympaticky působící je skromnost a minimalismus v gestech vystupujících, Parkerovy bosé nohy a jakoby bázeň pustit se po prodlouženém pódiu mezi lidi – vůbec se zdá, že k vykouzlení zážitku stejné velikosti by kapele postačila polovina prostoru. Skvělý koncert, který, krom obřího množství konfet, které z vlasů a oblečení diváci vyklepávali ještě nad ránem, si nevyžíval v okázalostech.

Po Tame Impala je čas na návrat k malému pódiu mezi industriálními budovami, kde začíná femme fatale polského indie popu Brodka. Její novinka Clashes je skvělá a není divu, že s ní překročila hranice Polska. Právě z nového alba sestávala většina setlistu. V průběhu vystoupení se křehky působící divoženka i její doprovodná kapela, stejně jako frontwoman oděná v bílém, proměnili v průběhu písně My Name Is Youth do rozdivočelých punkerů a rozhýbali publikum všech věkových kategorií. Rozhodně nelituji, že jsem při řešení dilematu Slowdive nebo Brodka dal přednost jí.

Info

Colours of Ostrava 2016
14. - 17. 7. 2016
Dolní Vítkovice, Ostrava

Foto © Tomáš Valda

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Colours po úplňku #5: Nečekané úsměvy

redakce 22.07.2019

„Jaký byl váš nejlepší sobotní zážitek a proč?“ Stejně jako jiné dny pokládá Instagram Colours of Ostrava jednoduchou otázku...

Barvy jsou vrženy (Colours of Ostrava)

redakce 21.07.2019

Proč jezdíme na ten který festival? S jakým očekáváním? A naplňuje se? Co si myslíte, že organizátoři považují za úspěch?

Colours po úplňku #4: Slangy, které neznáme

redakce 20.07.2019

“Toho si musíš jít poslechnout, ještě vtipnější Xindl,” říkají mí rodiče před festivalem o Pokáčovi. Kofola stage je okupovaná davem.

Čas není gentleman (Handsome Furs)

redakce 19.07.2019

Dana Boecknera (Wolf Parade, Operators) jsem s Handsome Furs prvně viděl před deseti lety v Nodu a těžko už si teď rozvzpomenu, co bylo jinak.

Colours po úplňku #3: Pozornosť inde

redakce 19.07.2019

„Ostrava, pyčooo,“ rezonuje ešte v piatkové ráno. Bojím sa vyjadrení, že štvrtkový večer patril Kryštofovi, že som na Kryštofkempe, že Kryšof korunoval večeru a že Kryštof zářil.

Colours po úplňku #2: Bizáry okolo nás

redakce 19.07.2019

Nadechnout se čerstvého vzduchu. Přibližně tak působí hlukový průplach Uniform, kterým se letos povedl dost možná bezprecedentní majstrštyk.

Colours po úplňku #1: Cestičky kovem

redakce 18.07.2019

Cesta môže byť kľukatá alebo si ju kľukatú spravíte. Omylom si hľadáme alternatívne cestičky na najväčší festival v Čechách.

Blues optimisty (Keb‘ Mo‘)

redakce 17.07.2019

Informace o jeho koncertu v divadle Archa se objevila jako blesk z čistého nebe vlastně jen pár týdnů před jeho konáním. I tak se divadlo prakticky kompletně zaplnilo. No bodejť!

Pohoda 19, den třetí v plamenech

redakce 16.07.2019

Všechno, co vás mrzí nebo štve na podobných akcích, vás na trenčínském letišti trápit nemusí, snad jenom to uhýbaní pivnímu vozítku...

Očista a poznání (na Creepy Teepee)

redakce 15.07.2019

Noise, psychedelie, eklektická elektronika a trap jsou záchytnými body, otázkou zůstává smysl nedělní produkce, zvláště té noční.