Články / Reporty

Colours of Ostrava: Barevná souhvězdí

Colours of Ostrava: Barevná souhvězdí

Veronika Mrázková | Články / Reporty | 21.07.2018

Kdybyste věděli, jak přesně který koncert dopadne, šli byste na něj znovu? Nebo vás na něj dovedli jen přátele, náhodný výběr či zvědavost? Třeba na Joss Stone nebo Cigarette After Sex do konce týdne spolehlivě zapomenu. U překrásné blondýny mě takový verdikt mrzí, ale přepálila start a byla příliš teatrální. Všechno jí připadalo “so lovely, oh my God” a snažila se komunikovat. Hlasový rejstřík a barvitý repertoár předvedla pochopitelně bezchybně. Až sem nemám výhrad. Jen jsem u ženy, jež intenzivně cestuje po světě, aby objevovala univerzální jazyk hudby a podpořila lokální muzikanty i v zapadlých koutech světa, čekala hmatatelnější charizma. Třeba takové, kterým vládne John Parish. Někomu by asi připadl “spací”, jako mě připadaly “cigarety”. Celý koncert držel ve velmi umírněném tempu a jeho zpěv by narozdíl od Stonové ze židle nikoho nezvedl. Instrumentálně byla kapela výborná, možná s sebou jen mohl přivézt nějakou zajímavou frontmanku... Ovšem čím pomaleji skladby s pozvolnými repetitivními kytarovými gradacemi sám za sebe rozvíjel, o to uvěřitelněji působily. O to blíž nám byl a o to větší panovalo na Full Moon Stagim vzájemné porozumění. Tak zní zkušenost.

Časová dilemata typu Algiers vs. Jon Hopkins mají jedinou výhodu - nelze volit špatně. A Hopkinsův set se nakonec zařadí vedle těch památných Dangera nebo Clarka. Je překvapivé, jak může být natolik ohlušující hudba krásná. Tím spíš, když se doplní o projekci (nejen) pohoří, pouští, nebes a souhvězdí. Ještě teď dorovnávám tlak v uších a před očima dále hrají fantaskní obrazy. Své sehrál i minimalistický úvod - nic neuspěchal, do děje nás vpravil citlivě a celou dobu publikum pozorně vnímal. Viděli jste film Vanilkové nebe? Hopkins je “pleasure delayer”. Když se vám pak nakonec dostane na tělo, euforie nezná mezí. To Paul Kalkbrenner k tomu přistupoval přesně opačně. Vůbec nechci diskutovat jeho výsostnou pozici na scéně, ale to málo, co jsem slyšela, bylo neurvalé. Jako by potřeboval set co nejrychleji dotlačit výš a dál, neznámo kam. Takový kontrast!

Nejjasněji pro mne v páteční noc svítilo souhvězdí Barová, Dusilová, Hlavenková. Je to ten případ spolupráce, kdy se talenty, radost a um nesčítají, ale násobí. Jímala mě zbožná úcta - vždyť každá oceňovaná si vystačí samostatně, v tomto křehkém a přitom tak mocném seskupení dokázaly vkusně podtrhnout kouzlo jedna druhé. Zároveň prostřídaly písně všech projektů - slovenské Hlavenkové, Lenčiny, baromantické i polské od Barové. Ta ozvláštnila známější věci violoncellem i loopy (Pro Lenku, Komíhání) a vnesla do výjimečného večera také element lidovosti (například písní Dwa serduszka, cztery oczy). U závěrečné, málo známé písně Buňky, byly skutečně “samy sobě úlem s miliony křídel”. Představte si to.

Info

Colours od Ostrava 2018, 18. – 21. 7. 2017, Dolní Vítkovice, Ostrava

foto: Honza Petřík

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.