Články / Reporty

Colours of Ostrava: Všichni ti muži...

Colours of Ostrava: Všichni ti muži...

Veronika Miksová | Články / Reporty | 18.07.2016

Muži mě vždycky zajímali víc, než by si zasluhovali, nejinak je tomu poslední den Colours of Ostrava. Výhoda je, že dnes se nelámou srdce, ale spíš kyčle. Počasí si nás konečně bere na milost, sem tam kapka, občas letos nedostatečné slunce, které změkčuje unavené tváře do krásy.

Do nohou vlije lehkost Pandoo. Projekt studenta pařížské Sorbonny Jana Hrubého letos vyhrál soutěže Startér a 1Band2Play, hned od začátku je jasné proč. I to přirovnání k Owenu Palletovi částečně sedí. Na pódium si přizval chlapce s violoncellem a houslemi, kterých se během krátkého setu chopí i on sám. Bravurně ovládá looper a zpívá bezchybnou angličtinou melodickým hlasem tak, že doslova lítám v protrhaných ostravských oblacích.

Mangovo-pepřovej dipíček proteče nepovedeným kelímkem a postříká mi černý punčochy, otírám ubrouskem, olizuji prsty. Scéna, která by ideálně zapadla do brakového světa divočáka Jakuba Kaifosze. Z Boy Wonder&Teen Sensation je Lazer Viking/Sabrehart, plive kolem sebe pořád stejně vášnivě. Můžete mu vyčítat přebujelé sebevědomí a tisíc jiných věcí, ale nikoho, kdo se umí tak pěkně svíjet do rytmu rokenrolového neumětelství, sahat si do rozkroku, mrkat na holky s kmitajícím jazýčkem a poulit oči jak žába před infarktem na české scéně neznám. Po dvacetiminutovém setu padá Kaifosz při přelézání zábran do prachu, pivo odmítne se slovy:“Já nepiju, tak si to strč do prdele” a po odzpívání jedné písně mezi publikem mizí v zákulisí. Pro ty, co by si mysleli, že jde o vtip, se ještě jednou vrátí, “Díky, čau.” Dlouho jsem se takhle nepobavila, a to i těma kyselejma ksichtama kolem sebe, kteří si myslí vždycky mají nárok na šedesát minut zábavy v plastikovém obalu.

Pak je tady tklivý rozněžnělý muž na hlavní stejdži - britský písničkář Passenger s hitem Let Her Go. Jistá milá osoba by řekla, že má skříplý koule (dámy prominou). Já nevím, že těm lidem pořád tak chutná lepivá limonáda. Prý “hlas, co zní, jako kdyby elf zůstal celou noc vzhůru, kouřil, pil a přitom vyprávěl své příběhy přátelům.” Nic proti romantice, ale ty koule by mu měla nějaká elfka zkontrolovat dřív, než se rozteče na pódiu.

Že je česká elektronika ve výsostné formě, potvrdí Brňák Leoš Hort alias HRTL, chtělo by to slyšet někde v klubu ve tmě. Mohl by vzít do učení Nathana Fakea, jehož set zdaleka neuhranul jako ten Hortův. Jako někdejší zapřísáhlá kytarovková dívenka upaluji na The Vaccines - rozpolcená -, psychedelický začátek argentinské dvojice usazené v Berlíně Mueran Humanos je chytlavý. Pokud jste nestihli, zahrají dnes v Praze na Sedmičce.

S The Vaccines je to podobně jako s Last Shadow Puppets, za zenitem. Na písně z první desky se nicméně skáče pěkně a myslí si to i většina kolem. Napadá mě, že letos se tady moc davově nejuchalo, škoda. S textem Post Break-Up Sex je seznámena hromada lidí, a tak sborově ječíme: “Post break-up sex that helps you forget your ex”. Závěr dramaturgicky bezchybný, ale co taky zkazit na legendě elektronické taneční scény Underworld, že? Rick Smith a Karl Hyde jsou lety sehraná dvojka, která nestačila ustrnout na místě. Osobní komunikace s publikem dělá hodně a Rickovy kyčelní pohyby mě nepřestávají fascinovat, zkouším to doteď. Rez, Cowgirl, Born Slippy, Everything Everything i poprvé hraná skladba z nové desky Barbara, Barbara We Face a Shining Future. Splněný teen-age sen. “Připadáme si tady jako doma, děkujeme”, zní z pódia. Rádo se stalo, přijďte zas.

Info

Colours of Ostrava 2016 14. - 17. 7. 2016 Dolní oblast Vítkovice, Ostrava

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

O čem stojí za to zpívat (The Lumineers)

Anna Valentová 12.11.2019

The Lumineers předvedli show adekvátní svému jménu, přesto celému večeru chyběl nějaký skutečně výjimečný moment.

Hádanky z Utrechtu #4: Všechno je, jak má být

Michal Pařízek 11.11.2019

O duchu ve stroji se bavíme staletí, Holly Herndon to dokázala obrátit vzhůru nohama – pomocí strojů vytvořila emoce tak důvěrné...

Hádanky z Utrechtu #3: Chicago rulez!

Michal Pařízek 10.11.2019

Hudebně někde mezi free jazzem, gospelem a zuřivým art punkem, nasazením i napětím nepříliš daleko od Algiers například? Silná slova ze silného místa.

Poslouchat až do rána (Becca Stevens)

Karolina Veselá 10.11.2019

Největší obdiv ale putoval k hlavní hvězdě večera. Mezi Beccou Stevens z nahrávek a tou, co stála na pódiu, nebyl jediný slyšitelný rozdíl.

Hádanky z Utrechtu #2: O hvězdách a světle

Michal Pařízek 09.11.2019

Zajímalo by mě, zda v té době už věděla, že o pár hodin později ve vloženém a do poslední chvíle utajeném slotu vystoupí taková hvězda jako Björk.

Dřevo a témbr: Michael Gordon na Strunách podzimu

Jan Starý 08.11.2019

Na festivalu Struny podzimu se každoročně najde i pár událostí, které jdou nad rámec preciznosti a dobrého vkusu k něčemu skutečně zásadnímu...

Hádanky z Utrechtu I.: Las reinas

Michal Pařízek 08.11.2019

La Bruja del Texcoco může zavánět queer burleskou, ale takové je Mexiko – trocha šuntu a šarlatánství protřepaná s kouzelnou nadsázkou. Mexiko v Utrechtu.

Supergroup ne tak super (Petbrick)

Dominik Polívka 07.11.2019

„Zkouška byla docela hlasitá, bude to chtít špunty,“ slyším od promotéra. Hlasitost však nebyla tím, co trhalo uši, byla to nesouhra obou muzikantů...

Zásadní Xenakis: Ohýbání zvukoprostoru

Jan Starý 07.11.2019

Napětí nemělo vrchol nebo řešení, mohlo jen pokračovat po nejasné, fascinující cestě vpřed...

What the fuck am I doing here (Blood Red Shoes)

Jonáš Sudakov 06.11.2019

Kto po Pixies odchádzal sklamaný, že Blood Red Shoes stratili drive a po novom albume to už nie je ono, toho show v Lucerne musela presvedčiť o opaku.