Články / Reporty

Colours of Ostrava: chčije a chčije

Colours of Ostrava: chčije a chčije

Vojta Chmelík | Články / Reporty | 17.07.2016

Chčije a chčije, jak pravil děda Komárek. Sobota je, co se týká programu, slabší den a počasí mu na atraktivitě ještě signifikantně ubírá. Z domu nás vytahuje hlavně hlad a vidina pořádné porce dlabance z hojného spektra stánků s vegetariánským občerstvením. Colours jsou i gastronomickým zážitkem, takový festival ve festivalu.

Nauzea Orchestra mi nikdy neučarovali, je ale fakt, že jejich hudba má specifickou atmosféru, snad je to tím severem, kapelám se tam tohle děje. Kodaline jsou asi největší hvězdou celé soboty, ale rychle se s nima loučím, zbytečné trápení. Sacri Cuori. Jakožto člověk, který zdědil zálibu v klasických westernech, si to užijete. Kdyby Ennio Morricone psal hudbu pro garážovou kapelu, dopadlo by to asi takhle. Hostující svůdnice Carla Lippis u mikrofonu publikum rozpálila a roztancovala i přes to, že se celou hodinu brodilo v kalužích a klouzalo po blátě.

Konečně si můžu odškrtnout, že jsem viděl DVA naživo. Tenhle pár mimozemšťanů, který s unikátním žánrovým mixem a divnojazykovými texty slaví úspěchy i v zahraničí, nezklamal. Tanc, tanc, tanc! Už zbývají jen Villagers na indoorové Vítkovice Gong stagi. Systém rezervací není ideální, nicméně když se člověk jednou dostane dovnitř, prostor krásně zrekonstruovaného plynojemu přebudovaného na divadelní sál ho odmění. A kapely jako Villagers se do něj hodí, Connor O'Brien a jeho kumpáni se svým křehkým folkem do prostoru přesně zapadli. Vystoupení bylo příjemnou tečkou sobotního programu, tím spíš, že se atmosférou blížilo klubovému koncertu, což bylo osvěžující.

Info

Colours of Ostrava 2016
14. - 17. 7. 2016
Dolní Vítkovice, Ostrava

Foto © Matěj Krč

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

O čem stojí za to zpívat (The Lumineers)

Anna Valentová 12.11.2019

The Lumineers předvedli show adekvátní svému jménu, přesto celému večeru chyběl nějaký skutečně výjimečný moment.

Hádanky z Utrechtu #4: Všechno je, jak má být

Michal Pařízek 11.11.2019

O duchu ve stroji se bavíme staletí, Holly Herndon to dokázala obrátit vzhůru nohama – pomocí strojů vytvořila emoce tak důvěrné...

Hádanky z Utrechtu #3: Chicago rulez!

Michal Pařízek 10.11.2019

Hudebně někde mezi free jazzem, gospelem a zuřivým art punkem, nasazením i napětím nepříliš daleko od Algiers například? Silná slova ze silného místa.

Poslouchat až do rána (Becca Stevens)

Karolina Veselá 10.11.2019

Největší obdiv ale putoval k hlavní hvězdě večera. Mezi Beccou Stevens z nahrávek a tou, co stála na pódiu, nebyl jediný slyšitelný rozdíl.

Hádanky z Utrechtu #2: O hvězdách a světle

Michal Pařízek 09.11.2019

Zajímalo by mě, zda v té době už věděla, že o pár hodin později ve vloženém a do poslední chvíle utajeném slotu vystoupí taková hvězda jako Björk.

Dřevo a témbr: Michael Gordon na Strunách podzimu

Jan Starý 08.11.2019

Na festivalu Struny podzimu se každoročně najde i pár událostí, které jdou nad rámec preciznosti a dobrého vkusu k něčemu skutečně zásadnímu...

Hádanky z Utrechtu I.: Las reinas

Michal Pařízek 08.11.2019

La Bruja del Texcoco může zavánět queer burleskou, ale takové je Mexiko – trocha šuntu a šarlatánství protřepaná s kouzelnou nadsázkou. Mexiko v Utrechtu.

Supergroup ne tak super (Petbrick)

Dominik Polívka 07.11.2019

„Zkouška byla docela hlasitá, bude to chtít špunty,“ slyším od promotéra. Hlasitost však nebyla tím, co trhalo uši, byla to nesouhra obou muzikantů...

Zásadní Xenakis: Ohýbání zvukoprostoru

Jan Starý 07.11.2019

Napětí nemělo vrchol nebo řešení, mohlo jen pokračovat po nejasné, fascinující cestě vpřed...

What the fuck am I doing here (Blood Red Shoes)

Jonáš Sudakov 06.11.2019

Kto po Pixies odchádzal sklamaný, že Blood Red Shoes stratili drive a po novom albume to už nie je ono, toho show v Lucerne musela presvedčiť o opaku.