Články / Reporty

Colours of Ostrava: kurva vedro

Colours of Ostrava: kurva vedro

Popluh | Články / Reporty | 21.07.2014

Když už vám parta australských chlápků řekne, že je tu kurva vedro, máte problém. Poslední den Colours se nesl hlavně ve znamení únavy z předchozích dnů, neskutečného tepla a neskutečného nářezu s Graveyard Train.

Aby se člověk dostal na Drive Stage, čekala ho procházka přes Saharu, ve kterou se proměnil nechráněný prostor před hlavní scénou festivalu. Tahle pouť ale stála za to, protože už v půl páté to tam rozbalila parta Graveyard Train se svým upoceným country z australské (b/d)uše. Během koncertu v narvaném stanu pak člověk zpotil triko raz dva, zvlášť v předních řadách. I díky velkému nasazení kapely parádně našlapaná show, které dominoval hlavně sborový zpěv v občas až neuvěřitelně vygradovaných skladbách. Graveyard Train jsem si zamiloval na první poslech týdny před festivalem a oni už tak vysoká koncertní očekávání přebili a zašlapali do prachu během několika skladeb. One day all will be gone. Country není mrtvé, Drive Stage si zase ospravedlnila svojí existenci stejně jako loni a Graveyard Train vystřihli dost možná nejlepší koncert festivalu.

A australské odpoledne pokračovalo i nadále, nejenom klimatickými podmínkami. V momentě, kdy ještě Graveyard Train končili s elvisovským přídavkem Fever, na hlavní scéně startoval John Butler. Skvěle vytříbená kytarová technika, dlouhé vyhrávky i chytlavé a houpavé melodie vs. spalující slunce. Byla z toho minimálně remíza, řada lidí nakonec přeci jen zůstala na ostrůvcích stínu rozesetých kolem. Na hrací čas ještě za světla dojela i jedna z největších hvězd festivalu, američtí melancholici The National, jejichž hudbě i prezentaci by tma vyloženě pomohla. Na vedlejší scéně zabojovali s únavou publika psychedeličtí Goat a celý festival pak zakončil John Newman.

Letošní ročník Barev se povedl a člověku se ve výsledku z Ostravy ani moc nechtělo. Bohatý výběr interpretů ze všech koutů (hudebního) světa, kde si každý musel najít to svoje a nejspíš i něco navíc. A highlighty festivalu? Kromě Graveyard Train ještě Slim Cessna´s Auto Club, Chet Faker nebo Ólafur Arnalds, nezklamal žádný z headlinerů. Velkým překvapením byl nářez Shaka Ponk a nejvíc strhující popinou se prezentovali Bastille. Takže za rok zas a tentokrát snad už zase bez Zaz. No dobře, tyhle vtipy už jsou trochu ohrané.

Info

Colours of Ostrava 2014
19.7.2014, Vítkovice, Ostrava

foto © Vrbaak

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.