Články / Reporty

Colours of Ostrava: kurva vedro

Colours of Ostrava: kurva vedro

Popluh | Články / Reporty | 21.07.2014

Když už vám parta australských chlápků řekne, že je tu kurva vedro, máte problém. Poslední den Colours se nesl hlavně ve znamení únavy z předchozích dnů, neskutečného tepla a neskutečného nářezu s Graveyard Train.

Aby se člověk dostal na Drive Stage, čekala ho procházka přes Saharu, ve kterou se proměnil nechráněný prostor před hlavní scénou festivalu. Tahle pouť ale stála za to, protože už v půl páté to tam rozbalila parta Graveyard Train se svým upoceným country z australské (b/d)uše. Během koncertu v narvaném stanu pak člověk zpotil triko raz dva, zvlášť v předních řadách. I díky velkému nasazení kapely parádně našlapaná show, které dominoval hlavně sborový zpěv v občas až neuvěřitelně vygradovaných skladbách. Graveyard Train jsem si zamiloval na první poslech týdny před festivalem a oni už tak vysoká koncertní očekávání přebili a zašlapali do prachu během několika skladeb. One day all will be gone. Country není mrtvé, Drive Stage si zase ospravedlnila svojí existenci stejně jako loni a Graveyard Train vystřihli dost možná nejlepší koncert festivalu.

A australské odpoledne pokračovalo i nadále, nejenom klimatickými podmínkami. V momentě, kdy ještě Graveyard Train končili s elvisovským přídavkem Fever, na hlavní scéně startoval John Butler. Skvěle vytříbená kytarová technika, dlouhé vyhrávky i chytlavé a houpavé melodie vs. spalující slunce. Byla z toho minimálně remíza, řada lidí nakonec přeci jen zůstala na ostrůvcích stínu rozesetých kolem. Na hrací čas ještě za světla dojela i jedna z největších hvězd festivalu, američtí melancholici The National, jejichž hudbě i prezentaci by tma vyloženě pomohla. Na vedlejší scéně zabojovali s únavou publika psychedeličtí Goat a celý festival pak zakončil John Newman.

Letošní ročník Barev se povedl a člověku se ve výsledku z Ostravy ani moc nechtělo. Bohatý výběr interpretů ze všech koutů (hudebního) světa, kde si každý musel najít to svoje a nejspíš i něco navíc. A highlighty festivalu? Kromě Graveyard Train ještě Slim Cessna´s Auto Club, Chet Faker nebo Ólafur Arnalds, nezklamal žádný z headlinerů. Velkým překvapením byl nářez Shaka Ponk a nejvíc strhující popinou se prezentovali Bastille. Takže za rok zas a tentokrát snad už zase bez Zaz. No dobře, tyhle vtipy už jsou trochu ohrané.

Info

Colours of Ostrava 2014
19.7.2014, Vítkovice, Ostrava

foto © Vrbaak

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Intimita pro odcizené (Frankie Cosmos / Lina Tullgren)

redakce 14.10.2019

„The world is crumbling and/ I don’t have much to say,“ zpívá v písni Moonsea, která mi připadá důvěrně známá...

Příchod smutného Ježíše (Nick Murphy)

redakce 14.10.2019

Murphyho repertoár překypuje zajímavými hudebními řešeními a výpravami do různých hudebních žánrů, ale tentokrát mu trochu chyběla šťáva.

Jazz Goes to Town podruhé: Jazz bez klišé

redakce 13.10.2019

Možná se ve své představě snobského fanouška jazzu pletu, ale jestli (vůbec) nějací jezdí do Hradce Králové na Jazz Goes to Town...

Suverenita a zároveň zraniteľnosť (Lingua Ignota)

redakce 12.10.2019

Neviem, či ma niekedy prestane fascinovať tá úprimnosť, drásavá krása, monumentálnosť a zároveň intimita...

Jazz Goes to Town: Vládci chaosu (se saxofonem)

redakce 12.10.2019

Festival neskromný v line-upu. Nemá tendenci vozit vyložené jazzové superhvězdy, staví na kvalitě a neotřelých spojeních.

Krátká i dlouhá půlhodina ve finské sauně (Lunchmeat Festival 2019)

redakce 08.10.2019

Představení Cateriny Barbieri nabídlo zasněné arpeggio plochy, ale i pulzující basy v kombinaci s environmentálně laděnou projekcí. Ale bylo toho mnohem víc: detroit techno, gabba, dekonstrukce i hlavolamy.

Lunchmeat 2019, letos s koninou

redakce 08.10.2019

Bludiště zvuků a světel, paprsky a plochy křižující prostor, pohled do neznáma a fascinace nalezeným. Objevování, kreativita, posouvání toho, co chápeme pod taneční hudbou.

Nadrobno nasekaní Black Midi

redakce 07.10.2019

Hulváti, ani nepozdraví, nepoděkují, ubezpečení, že jsme to nejlepší publikum na světě, se od nich nedočkáme, nanejvýš utrousí nějaké to gesto...

Co nevadí u Hm…

redakce 06.10.2019

„Všechna slast musí být spotřebována, takový je zákon…,“ znělo ve čtvrtek večer přeplněnou Akropolí.

Když kouzlo pomine (Stereo Total)

redakce 05.10.2019

... ale tohle nezní jako moji milovaní Stereo Total?