Popluh | Články / Reporty | 21.07.2014
Když už vám parta australských chlápků řekne, že je tu kurva vedro, máte problém. Poslední den Colours se nesl hlavně ve znamení únavy z předchozích dnů, neskutečného tepla a neskutečného nářezu s Graveyard Train.
Aby se člověk dostal na Drive Stage, čekala ho procházka přes Saharu, ve kterou se proměnil nechráněný prostor před hlavní scénou festivalu. Tahle pouť ale stála za to, protože už v půl páté to tam rozbalila parta Graveyard Train se svým upoceným country z australské (b/d)uše. Během koncertu v narvaném stanu pak člověk zpotil triko raz dva, zvlášť v předních řadách. I díky velkému nasazení kapely parádně našlapaná show, které dominoval hlavně sborový zpěv v občas až neuvěřitelně vygradovaných skladbách. Graveyard Train jsem si zamiloval na první poslech týdny před festivalem a oni už tak vysoká koncertní očekávání přebili a zašlapali do prachu během několika skladeb. One day all will be gone. Country není mrtvé, Drive Stage si zase ospravedlnila svojí existenci stejně jako loni a Graveyard Train vystřihli dost možná nejlepší koncert festivalu.
A australské odpoledne pokračovalo i nadále, nejenom klimatickými podmínkami. V momentě, kdy ještě Graveyard Train končili s elvisovským přídavkem Fever, na hlavní scéně startoval John Butler. Skvěle vytříbená kytarová technika, dlouhé vyhrávky i chytlavé a houpavé melodie vs. spalující slunce. Byla z toho minimálně remíza, řada lidí nakonec přeci jen zůstala na ostrůvcích stínu rozesetých kolem. Na hrací čas ještě za světla dojela i jedna z největších hvězd festivalu, američtí melancholici The National, jejichž hudbě i prezentaci by tma vyloženě pomohla. Na vedlejší scéně zabojovali s únavou publika psychedeličtí Goat a celý festival pak zakončil John Newman.
Letošní ročník Barev se povedl a člověku se ve výsledku z Ostravy ani moc nechtělo. Bohatý výběr interpretů ze všech koutů (hudebního) světa, kde si každý musel najít to svoje a nejspíš i něco navíc. A highlighty festivalu? Kromě Graveyard Train ještě Slim Cessna´s Auto Club, Chet Faker nebo Ólafur Arnalds, nezklamal žádný z headlinerů. Velkým překvapením byl nářez Shaka Ponk a nejvíc strhující popinou se prezentovali Bastille. Takže za rok zas a tentokrát snad už zase bez Zaz. No dobře, tyhle vtipy už jsou trochu ohrané.
Colours of Ostrava 2014
19.7.2014, Vítkovice, Ostrava
foto © Vrbaak
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.