Články / Reporty

Colours of Ostrava: Na bodě nula

Colours of Ostrava: Na bodě nula

Veronika Mrázková | Články / Reporty | 19.07.2018

Mohou Colours ještě překvapit? A když, tak čím? Počet scén přeskočil dvacítku, z toho polovina je koncertních. Existuje už jen málo žánrů, které by se neprezentovaly, včera jsme si navíc odškrtli muzikál. Na úvod totiž byla zařazena Mše od Leonarda Bernsteina. Autor, u nás známý spíše díky West Side Story, napsal před padesáti lety dílo, které je i dnes pro mnoho lidí velmi náročné. Kdoví, kolik by se nás v Gongu na 14. hodinu skutečně sešlo, kdyby hlavní roli kněze Celebranta neobsadil Vojtěch Dyk. Předsudky stranou, odvedl nezapomenutelný výkon. Jeho Otčenáš (falzetem) měl stejnou sílu jako Střihavkův žalozpěv V zahradě Getsemanské.

Hudební nastudování vychází z verze pro menší ansámbl (“jen” sto osob), kterou připravil samotný Bernstein. Bratři Cabani k liturgii přidávají obraz moderní doby: kulisy na velkoplošné projekci doplňují stovky fotografií - zbičovaných vlastní rukou, válečných zajatců, embryí, politiků, ale stejně tak britské královské rodiny nebo kalifornských pláží. Mně osobně by stačilo to procesí hlav a duší na pódiu, chór ve výšinách, golgotské kříže s bezvládnými těly a glosy na Boha i na život - “polovina lidí se utopila, druhá plave špatným směrem.”

fotogalerie z festivalu tady

Přepnout do běžného módu pak samozřejmě nebylo snadné. Zasáhli Lucky Chops, buskeři z New Yorku, kteří ve stále unavenějším odpoledni podávali groove rovnou do žil. Dredatý bubeník a pětice dechařů v šortkách s úsměvem stylizovali léto a hráli jako o život. Mezi covery a vlastní tvorbou střídali tuby, bass klarinety, trombóny, saxofóny a trubky, aniž byste poznali, že do běžného obsazení kapely přeci jen něco schází. Respekt!

Podobně ryzí a autentický byl prožitek (z) Nathaniela Ratliffa a jeho “classic american band” - přestože s kytarou vypadal až neohrabaně, v minutě vtáhl do zlatých časů rock’n’rollu. A ten, stejně jako trocha boogie nebo jivu, nemůže nikdy uškodit, v tomto směru nepokrytě straním retru.

První den se dal stihnout také ženský trojboj. Ten můj má naprosto nedostižnou vítězku. Emika skončila poslední - její vystoupení nemělo hloubku, výšku ani šířku, možná jen líbivé beaty. Dvacet minut bez dynamiky je na aktuálně v Berlíně usazenou princeznu moc, ne? Na druhé místo se vydrápala Beth Ditto. Pro ženu její velikosti byl taneční koncert očividně nesnadný, její výdrž byla ale stejně velká jako její plíce a srdíčko. A to dojme. Jasnou vítězkou dne je ale malý nenápadný klenot české scény: Miřenka Čechová s projektem Miss AmeriKa. Fiktivní literárně-fotograficko-komiksový dokument o jejím alteregu Mckenzie Tomski je právě na Hithitu. Nadstavbou je hudební performance s autorským čtením, projekcí a hlavně hudbou Martina Tvrdého. Miřenka, původně baletka, která utekla své (jak sama říká) rigorózní ruské škole, vytvořila postavu, která má větší koule než já hlavu, a představuje ji v důmyslné performance se Spitfire Company. Fieldrecordingový podkres Tvrdého dokonale kombinuje s překvapivě zábavným rapem a i když “we are all passengers”, McKenzie se dokázala naučit mít svůj názor. Bojuje s pansexualitou, normalitou i šílenstvím, ale drží se: “fake it, till you make it.” Miřenka/McKenzie je “artist” - co je víc?

fotogalerie z festivalu i zde

Miss AmeriKa už by mi ke štěstí stačila, ale lhala bych: byla jsem zvědavá jak na N.E.R.D., tak na reakce českého publika. Zkratkovité chápání Nerdů jako kapely Pharella Williamse a taky fakt, že je poslední deska kombinovaný hiphopový majstrštyk, vzbuzovaly otázky. Odpovědí byl geniální set se skvělými tanečníky a perfektní dramaturgií. Naneštěstí, prognózy se vyplnily. Dav se možná bavil, ale nespolupracoval. Ožil během skvělého mashupu z hitů Hollaback Girl (od Gwen Stefani) a She Wants to Move. Pharell dokonce přidal singl Get Lucky. Vytleskávání o přídavek se ale Nerdi přesto nedočkali. Možná nejsme jako celek na intelektuální párty a Pharellovo poselství “buďte sví a hrdí na svou originální jinakost” připraveni.

Info

Colours od Ostrava 2018 18. – 21. 7. 2017, Dolní Vítkovice, Ostrava

foto: Honza Petřík

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Rubáš nemá kapsy (Slavnost v houští)

Jiří Přivřel 27.07.2021

Houby sice nerostly, ale z lukovského houští s prázdnou nikdo neodešel.

Na Bojišti lítá pohoda (Obscene Extreme 2021)

Radka Bednarzová 19.07.2021

Freak festival, něco blití, naháčů a vůkolní přírody, a hlavně smrtící dávka hudby. Vděčně a s pokorou.

Fitko pod věží (Hotspot)

Veronika Mrázková 17.07.2021

Kde začít? Děsivou bouřkou, scénou v koksárenské baterii, králem diskoték nebo rovnou hlavní hvězdou Axelem Thesleffem? Ten večer měl všechno.

24 hodín (Pohoda on the Ground)

Richard Michalik 11.07.2021

Nevadí nám ani 37 stupňov a takmer žiadny tieň poskytujúci úkryt. Hlavné je, že sme na Pohode. Minulý pandemický rok niečo nemožné. Tentokrát možné len na 24 hodín.

Hradby Samoty: Prímajúci ostrov divnohudby

Lucia Banáková 05.07.2021

Desiaty ročník Hradieb Samoty pomaly, ale isto započal festivalovú sezónu.

Jiné hlasy, jiné (lázeňské) pokoje aneb Luhovaný Vincent

cyril kosak 01.07.2021

O létajících střechách, technických službách, lázeňském programu a Luhovaném Vincentovi, který nutí prožívat město jinak. Nově. O nejzajímavějších festivalu široko daleko.

Odhozené masky (Katarzia)

Michal Pařízek 25.06.2021

Katarzia křest svého Celibátu přesouvala na několikrát a bolestivě, nakonec ani ohledně finálního termínu nebylo nic jednoduché.

Pivo a zmrzlina aneb Krákor 2021

Adéla Polka 22.06.2021

Jestli je v celém okolí Brna úmorné vedro, tady je příjemný chládek, a když se člověk odpoledne zaposlouchá do potůčku, který střídmě teče za strany výčepu...

Nikdy to nikomu neřeknu: tandemová instalace v Galerii Průchod

Minka Dočkalová 01.05.2021

Autoři výstavy jsou partnery a v nově připravené výstavě se rozhodli zúročit svou zkušenost se závažnými zdravotními problémy v dětství.

Pouliční umění na krabicích od pizzy (Jan Vykypěl, Galerie Průchod)

Minka Dočkalová 02.04.2021

Součástí výstavy je kolekce pomalovaných obalů od pizzy. Využití odpadního materiálu ilustruje Vykypělův obvyklý způsob práce, jejíž jádro tkví v procesu tvorby.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace