Články / Reporty

Colours of Ostrava: Na bodě nula

Colours of Ostrava: Na bodě nula

Veronika Mrázková | Články / Reporty | 19.07.2018

Mohou Colours ještě překvapit? A když, tak čím? Počet scén přeskočil dvacítku, z toho polovina je koncertních. Existuje už jen málo žánrů, které by se neprezentovaly, včera jsme si navíc odškrtli muzikál. Na úvod totiž byla zařazena Mše od Leonarda Bernsteina. Autor, u nás známý spíše díky West Side Story, napsal před padesáti lety dílo, které je i dnes pro mnoho lidí velmi náročné. Kdoví, kolik by se nás v Gongu na 14. hodinu skutečně sešlo, kdyby hlavní roli kněze Celebranta neobsadil Vojtěch Dyk. Předsudky stranou, odvedl nezapomenutelný výkon. Jeho Otčenáš (falzetem) měl stejnou sílu jako Střihavkův žalozpěv V zahradě Getsemanské.

Hudební nastudování vychází z verze pro menší ansámbl (“jen” sto osob), kterou připravil samotný Bernstein. Bratři Cabani k liturgii přidávají obraz moderní doby: kulisy na velkoplošné projekci doplňují stovky fotografií - zbičovaných vlastní rukou, válečných zajatců, embryí, politiků, ale stejně tak britské královské rodiny nebo kalifornských pláží. Mně osobně by stačilo to procesí hlav a duší na pódiu, chór ve výšinách, golgotské kříže s bezvládnými těly a glosy na Boha i na život - “polovina lidí se utopila, druhá plave špatným směrem.”

fotogalerie z festivalu tady

Přepnout do běžného módu pak samozřejmě nebylo snadné. Zasáhli Lucky Chops, buskeři z New Yorku, kteří ve stále unavenějším odpoledni podávali groove rovnou do žil. Dredatý bubeník a pětice dechařů v šortkách s úsměvem stylizovali léto a hráli jako o život. Mezi covery a vlastní tvorbou střídali tuby, bass klarinety, trombóny, saxofóny a trubky, aniž byste poznali, že do běžného obsazení kapely přeci jen něco schází. Respekt!

Podobně ryzí a autentický byl prožitek (z) Nathaniela Ratliffa a jeho “classic american band” - přestože s kytarou vypadal až neohrabaně, v minutě vtáhl do zlatých časů rock’n’rollu. A ten, stejně jako trocha boogie nebo jivu, nemůže nikdy uškodit, v tomto směru nepokrytě straním retru.

První den se dal stihnout také ženský trojboj. Ten můj má naprosto nedostižnou vítězku. Emika skončila poslední - její vystoupení nemělo hloubku, výšku ani šířku, možná jen líbivé beaty. Dvacet minut bez dynamiky je na aktuálně v Berlíně usazenou princeznu moc, ne? Na druhé místo se vydrápala Beth Ditto. Pro ženu její velikosti byl taneční koncert očividně nesnadný, její výdrž byla ale stejně velká jako její plíce a srdíčko. A to dojme. Jasnou vítězkou dne je ale malý nenápadný klenot české scény: Miřenka Čechová s projektem Miss AmeriKa. Fiktivní literárně-fotograficko-komiksový dokument o jejím alteregu Mckenzie Tomski je právě na Hithitu. Nadstavbou je hudební performance s autorským čtením, projekcí a hlavně hudbou Martina Tvrdého. Miřenka, původně baletka, která utekla své (jak sama říká) rigorózní ruské škole, vytvořila postavu, která má větší koule než já hlavu, a představuje ji v důmyslné performance se Spitfire Company. Fieldrecordingový podkres Tvrdého dokonale kombinuje s překvapivě zábavným rapem a i když “we are all passengers”, McKenzie se dokázala naučit mít svůj názor. Bojuje s pansexualitou, normalitou i šílenstvím, ale drží se: “fake it, till you make it.” Miřenka/McKenzie je “artist” - co je víc?

fotogalerie z festivalu i zde

Miss AmeriKa už by mi ke štěstí stačila, ale lhala bych: byla jsem zvědavá jak na N.E.R.D., tak na reakce českého publika. Zkratkovité chápání Nerdů jako kapely Pharella Williamse a taky fakt, že je poslední deska kombinovaný hiphopový majstrštyk, vzbuzovaly otázky. Odpovědí byl geniální set se skvělými tanečníky a perfektní dramaturgií. Naneštěstí, prognózy se vyplnily. Dav se možná bavil, ale nespolupracoval. Ožil během skvělého mashupu z hitů Hollaback Girl (od Gwen Stefani) a She Wants to Move. Pharell dokonce přidal singl Get Lucky. Vytleskávání o přídavek se ale Nerdi přesto nedočkali. Možná nejsme jako celek na intelektuální párty a Pharellovo poselství “buďte sví a hrdí na svou originální jinakost” připraveni.

Info

Colours od Ostrava 2018 18. – 21. 7. 2017, Dolní Vítkovice, Ostrava

foto: Honza Petřík

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Metronome ještě nemá vybudovanou tradici

Zdeněk Němec 29.06.2022

Nick Cave & The Bad Seeds, Beck a Underworld coby headlineři letošního Metronomu zabodovali. Co ostatní, co všechno ostatní?

Order of Sonic Chaos: projektivní hra ve sklepě

Minka Dočkalová 26.06.2022

Když vstupujete do sklepní části Husy na provázku, kde se nachází scéna brněnského performativního pole Terén, můžete si být jisti, že vždy budete svědky něčeho...

Noc nikdy neutekla tak rychle (Mišmaš)

Veronika Miksová, cyril kosak 26.06.2022

Jsme doma, nebo venku? Jak se dívat na vývoj festivalu Mišmaš a jak na karpatské výhledy? O potocích lásky, dobrý lidech a dětech coby nadějích.

Slunovrat po dvaatřiceti letech s Crime & the City Solution

Václav Adam 24.06.2022

Současná inkarnace Crime & The City Solution sice neoplývá tak zvučnými jmény, jako když jednu dobu téměř stínovali sestavu The Bad Seeds, ale úterní koncert byl velmi přesvědčivý.

Hvězdy, rituály a splněná přání aneb Respect Festival 2022

Akana 23.06.2022

Letos už se ale fantazie týmu kolem Borka Holečka mohla opět rozletět všemi směry. Díky tomu si návštěvníci mohli vychutnat tradiční geograficky i žánrově pestrý hudební mix.

Mesiášský komplex, nuda k uzoufání i Prince-zna (Tempelholf Sounds 2022)

Vojta Chmelík 22.06.2022

Po první díle přinášíme pokračování reportáže z berlínského festivalu Tempelhof Sounds. Muse, The Strokes, Anna Calvi a mnozí další. Včetně spálené kůže.

Právě teď žiju dobrý život: Dům kultury a naděje v HaDivadle

Minka Dočkalová 21.06.2022

Zkuste si vybavit jediný okamžik svého života. Vzpomeňte si a znovu prožijte pocit, kdy jste si v duchu řekli: ano, teď žiju opravdu dobrý život...

Přivykání na tmu i asociační hra (Trojvernisáž v Galerii TIC)

Minka Dočkalová 16.06.2022

V Galerii mladých ožívá snově surrealistické mojo, o patro výše implicitně stalkerský polodokumentární film a vedle, v Galerii u Dobrého pastýře je možné zažít dotyk postapokalyptického světa.

Rozinkové bombardéry, pražská šunka a bílé i černé kněžky (Tempelhof Sounds 2022)

Vojta Chmelík 14.06.2022

Když byl loni ohlášen nový festival s headlinery Muse a The Strokes na letišti Tempelhof, poskočil jsem radostí. A rovnou schytal od okolí pár jízlivých narážek.

Pěsti vzduchem (Dälek)

Lukáš Grygar 09.06.2022

Chvěje se sál, drnčí jeho železný interiér, mám cukání spustit něco jako pogo, ale dopadlo by to těmi pěstmi.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace